Tento můj komentář jsem se rozhodl pojmout nejen jako sdělit svým čtenářům něco o průběhu jednotlivých utkání, ale také jako poučení a varování zejména pro bývalé fotbalisty, kteří se rozhodují o tom, zda po ukončení aktivní hráčské kariéry pokračovat ve fotbalovém prostředí jako trenér nebo v jiné exponované pozici. Inspiroval mě k tomu poslední případ ukončení spolupráce bývalého reprezentanta Tomáše Sivoka s Dynamem České Budějovice. Nechci a ani nemůžu být soudcem v tomto konkrétním případu, ale jedno vím, na základě svých zkušeností, zcela jistě. Je třeba si prověřit a vyhodnotit, do čeho vlastně jdu.
Já jsem skončil jako prvoligový hráč ze zdravotních důvodů už v 31 letech a moc jsem si přál pracovat dále ve fotbalu, který miluji. Baví mě organizovat, a proto jsem přijal v Sigmě Olomouc pozici sekretáře mládeže a trénoval k tomu mladší dorost. Nikdy jsem si nemyslel, že moje pozice bude někdy trenér s licencí UEFA Profi, byl jsem přesvědčen, že se na ni nehodím, protože jak jsem v té době u takového trenéra viděl, že musí být především hulvát a agresívní na všechny strany a to já neumím. Jenže jsem za nějakou dobu zjistil, že funkcionářem být také nemůžu, protože bych musel dělat kroky, které se neslučují s mým morálním nastavením, tedy mentalitou a charakterem. Zjednodušeně se dá říci, že bych musel často „navštěvovat“ tzv. „šedou zónu“ a to jsem si nedovedl představit. Je to asi stejné, jako se stát politikem, to bych také nemohl.. O tom by mohl vyprávět Honza Nezmar, skvělý fotbalista, chytrý kluk, vystudovaný inženýr ekonomie a dnes vyslýchaný policií v případu Berbr a spol jako sportovní ředitel pražské Slávie. Možná lituje, že se do takové funkce nechal vmanipulovat.
Proto jsem se před lety definitivně rozhodl dát na dráhu trenéra s nejvyšší licencí a podařilo se mi i s negativní nálepkou trenéra „slušňáka“ prosadit (čtete dobře, v té době trenéři „slušňáci“ nebyli v nejvyšší fotbalové soutěži v kurzu). Jeden bodrý hanácký trenér o mně proto všude říká, že jsem na hráče hodný. Vychází z toho, že já hráče neurážím, nezesměšňuji ani neponižuji, což v té době bylo nepřijatelné, zelenou měli trenéři hulváti.
Přiznám se, že jako trenér jsem nabídku na „vstupenku“ do tzv. „šedé zóny“ dostal několikrát, ale nikdy jsem ji neakceptoval. Dnes už 12. rok pracuji v menším klubu 1.HFK Olomouc u mládeže, vrátil jsem se tedy k tomu, u čeho jsem kdysi v Sigmě začínal. Proto bych doporučoval každému fotbalistovi, který je zapálený do jakékoliv práce ve fotbalovém prostředí, aby to zvážil ze všech stran, aby nedopadl jako Honza Nezmar a někteří další. Já nevím, proč přesně dobrovolně ukončil Tomáš Sivok angažmá v Českých Budějovicích, jen vím, že jsem kritizoval jejich personální politiku na svých webových stránkách před lety, kdy v klubu pracoval pan Rogoz, dnes hlavní postava případu Berbr, sportovním manažerem byl trenér Jirka Kotrba, klub v té době, pro mě nepochopitelně, protože já na první místě u hráče vnímám správnou mentalitu a charakter, angažoval hráče Tomáše Řepku a několik dalších jeho typu, hráči navštěvovali častěji kasino než tréninky a klub se z toho marasmu vzpamatovával několik sezón ve II. lize. Jsem přesvědčen, že Tomáš Sivok je charakterní, inteligentní člověk, má výhodu, že je díky své úžasné hráčské kariéře i v zahraničí ekonomicky „za vodou“ a proto se v této kauze rozhodnutím ukončit spolupráci s klubem rozhodl správně.
A nyní už konkrétně k utkáním 21. kola F:L. Slávia výkonem neoslnila, ale splnila v této situaci nejdůležitější cíl zisk tří bodů za výhru 1:0 na Slovácku. Dva největší soupeři Sparta a Viktoria Plzeň se utkali ve vzájemném utkání a rozešli se s remízou 2:2, i když hostující tým trenéra Bílka vedl 0:2 a měl další tutovky, které zejména mladý Šulc neproměnil. Zajímavostí je, že obě branky Plzně padly po rohových kopech a všechny čtyři v utkání hlavou, i když jedna Hejdova na 0:2 jen s velkým přispěním hlavičky Chorého. Tento výsledek vrátil pražskou Slávii na vedoucí příčku prvoligové tabulky.
Mě, jako olomouckého patriota zaujala spolupráce dvou odchovanců Sigmy v dresu Plzně při vedoucí brance po rohovém kopu, který zahrával Kalvach a míč hlavou poslal do sítě Chorý. Potěšilo mě také, že v dnešním deníku Sport byli tito dva hráči hodnoceni nejvyšší známkou ze svého týmu. Sigma totiž patří, společně se Spartou, dlouhodobě ke klubu s nejlépe fungujícím systémem výchovy svých fotbalistů odchovanců.
I to se projevilo v utkání Sigmy na svém Andrově stadionu s Mladou Boleslaví při výhře 2:1. Obě branky totiž vstřelili odchovanci Chytil a Zmrzlý. V základní sestavě jich hrálo pět, na lavičce bylo dalších pět. Jejich soupeř z města automobilů se v parametru efektivity výchovy svých fotbalistů dívá Sigmě na záda z velké dálky, spoléhá se na starší, zkušené hráče, ovšem za zenitem výkonnosti. Přesto musím jednoho z nich, Marka Matějovského, kterého jsem trénoval v Jablonci, pochválit za branku po skvělé střele z cca 22 metrů, což nikdy nebyla jeho přednost.
V Jablonci jsem, kromě Matějovského trénoval charakterově zcela mimořádného hráče Josefa Jindříška. Velmi mě potěšila jeho, velmi pozitivní prezentace v deníku Sport před utkáním Bohemians se Zlínem. Já totiž všechno pozitivní, co jsem si o něm přečetl můžu jako jeho trenér na začátku jeho kariéry potvrdit. Dá se říci, že jsem nepoznal mnoho tak poctivých, pracovitých a skromných fotbalistů. I proto jsem se nebál mu dát šanci v nejvyšší soutěži. První start od 87. minuty měl, jak jsem si ve svém archívu potvrdil 16.8.2003 ve vítězném utkání doma v Jablonci na Střelnici při výhře se Synotem a první start v základní sestavě hned v dalším kole 21.8.2003 na Slávii (hrála tenkrát na Strahově) při remíze 0:0.
V tomto kole jsem si všiml, že hned 5 týmů a jejich trenérů se rozhodlo hrát v rozestavení se třemi stopery. Já tak hrál už v sezóně 2000-2001 v Ratíškovicích, měl jsem k tomu typologicky vhodné hráče, tři kvalitní stopery, skvělé halv-beky a dva kvalitní útočníky. Někdy si to nesedne nebo to hráči nepochopí do detailu, což se zřejmě stalo ostravskému Baníku při šokující prohře s Teplicemi 2:4. Šokující ovšem jen na první pohled, protože Teplice pod trenérem Jarošíkem z pěti posledních prvoligových utkání hned 4 krát bodovaly za tři body. Už poněkolikáté jsem se přesvědčil, že trenér Baníku Smetana je lidsky a tím i trenérsky férově nastavený, protože na tiskovce po utkání se nebál přiznat, že některé taktické věci se mu nepovedly, jak si představoval, a že je měl řešit jinak. Měl na mysli i varianty střídání apod. Ne každý trenér by to takto sebekriticky vyhodnotil, i když po bitvě je každý generál.
Z mého pohledu tým Teplic sází na maximální soudržnost, což by ovšem nestačilo. I v utkání s Baníkem těžil z kvalitní defenzívy a těžil z chyb ve formě ztrát míčů hráčů Baníku a rychlých protiútoků a při jejich zakončení byli hráči efektivní. Všechny zaujala trojice hráčů Fortelný (3x asistoval), Sejk 2 branky a Žák 1 branka. Přitom dva poslední jmenovaní v lize začínají. Potěšil mě výkon zejména Filipa Žáka, kterého jsem vedl v současném klubu před několika sezónami, kdy jsem byl požádán o pomoc se záchranou „A“ mužstva v MSFL. Filip Žák byl už tenkrát mojí klíčovou ofenzívní kartou a i jeho zásluhou mohl být i můj trenérský úkol splněn.
V Karviné se hrálo o moc důležité záchranářské body v utkání s Jabloncem. Soupeři se rozešli po remíze 1:1 s rozporuplným pocitem, protože v jejich situaci, kdy se hrálo tzv. o 6 bodů, by byli oba soupeři spokojeni jen s plným bodovým ziskem.
Další důležité utkání týmů ze spodku tabulky se hrálo na Bohemians, kde domácí tým vyhrál 1:0. Těžší terén zřejmě lépe seděl bojovnému týmu domácích „klokanů“. Já jsem se sice nedočkal nástupu na hřiště avizovaného Pepu Jindříška a vytvoření klubového rekordu v počtu startů v nejvyšší soutěži v dresu „klokanů“, jsem ale přesvědčen, že se ho ikona Bohemians dočká v některém z dalších střetnutí. Jako trenér rozumím tomu, že kolega Klusáček v dramatickém průběhu utkání nechtěl ustoupit od kompaktnosti herního projevu svého týmu a udržení těsného vedení.
Na stadionu v Mladé Boleslavi se hrálo tzv. derby krajských měst. Tým Hradce Králové se rozešel s týmem Českých Budějovic smírně 2:2 po dramatickém průběhu, kdy se oba týmy vystřídaly během utkání ve vedení. Pro domácí tým je velmi cenné, že i v oslabení hráči dokázali srovnat stav na 2:2.
Poslední utkání 21. kola mezi Libercem a Pardubicemi se nehrálo pro covidové zdravotní komplikace v kádru hráčů Pardubic.