Ano, ve 3. kole F:L se míč v síti za zády brankářů ocitl 30 krát, což je průměr na utkání téměř 4 branky a to už stojí za to zavítat na stadiony. Jenže tomuto pozitivnímu trendu brání jiný negativní nešvar, s kterým se fotbal v Česku nedokáže vypořádat. Jsou to pyrotechnické aktivity skupin neukázněných diváků, které si hrají na tvrdá jádra fanoušků, ale přitom dělají maximum pro to, aby „svému milovanému“ klubu škodili. V tomto kole se tak prezentovali chuligáni fandící pražské Slávii a v jejich případě to zdaleka nebylo poprvé. Věhlasná severní tribuna byla už uzavřena na jedno utkání evropského poháru a stejně tak v utkání 3. kola se Sigmou Olomouc. Jenže to nic nebránilo těmto primitivům vyměnit pro své nepovolené aktivity jinou část stadionu. Utkání muselo být na několik minut přerušeno a já nevidím ze strany kompetentních komisí (zřejmě disciplinární) jiné řešení, než hrát další domácí utkání před prázdným stadionem. Já vím, fotbal se přeci hraje pro lidi, s tím souhlasím, ale je třeba dodat, zda i pro takové nenapravitelné exoty. Kluby v Česku s prací těchto skupin neumí pracovat a často i z mojí zkušenosti se jim dokonce podbízí různými úlevami apod. Proto podle mého názoru je třeba tento nešvar tvrdě odsoudit a hlavně potrestat. Jinak by se nám také mohlo stát, že někdo na tyto aktivity doplatí životem a to přeci nechceme.
A teď už k samotnému fotbalu. Už několikrát jsem se ve svých komentářích zmínil o tom, že klíčovou oblastí práce trenéra je psychologie a pedagogika v práci s hráči (na druhém místě je organizace hry a až na třetím kondiční složka). A v tomto kole výsledky toto pořadí potvrdily. Mám na mysli utkání našich dvou zástupců v předkolech Evropské ligy Mladou Boleslav a Jablonec, kteří hráli ve čtvrtek náročná utkání této soutěže, Jablonec dokonce s drsným a dalekým cestováním. Nabízí se tedy fyzická únava v nedělních utkání se soupeři, kteří tato utkání absolvovat nemuseli. Výhry Mladé Boleslavi s Opavou 4:1 a Jablonce se Slováckem 6:0 potvrzují, že na prvním místě v přípravě na utkání je nastavení hlav hráčů, tedy mentální složka. Přitom oba poražení soupeři Opava a Slovácko měli za sebou úspěšná utkání, za která jsem je i já ve svém komentáři chválil a najednou takový kolaps. V tom je právě podle mě práce trenéra zajímavá, protože se nedá spolehnout na nějaká data, na nějaké statistiky. Nakonec to my trenéři dobře víme a nemáme rádi dotazy novinářů na téma statistických čísel, protože každé utkání je jiné a to podle toho, jak jsou hráči nastavení v hlavě a jsou připravení plnit zadané úkoly na hřišti, uplatnit svoje individuální schopnosti a dovednosti včetně kondičních. A za to zodpovídá trenér. Pro trenéry obou poražených týmů je to materiál ke zkoumání a následně k odstranění a to mě na práci trenéra baví nejvíce. Samozřejmě v opačném případě to platí stejně, trenéři Mladé Boleslavi Weber i Jablonce Rada mají po tomto týdnu také skvělý materiál, nad kterým se jim bude určitě lépe přemýšlet, protože vyhráli, ale oni ví, že jejich svěřenci nesmí usnout na vavřínech a jsme zase u té psychologie.
V tomto kontextu určitě zaujalo vystoupení trenéra Jablonce Rady na tiskovce po utkání se Slováckem a výhře 6:0. Jeho myšlenkám a tématu projevu rozumím, v Jablonci jsem téměř dvě a půl sezóny trénoval a vím, že tamní diváci nejsou srdcaři, kteří by byli oddaní svému klubu. Chodí jich málo a i já jsem si občas vyslechl své. Nejvíce mě mrzely narážky na to, že jsem z Moravy atd., ale to už je jiné téma…Při mém nástupu mně bylo doporučeno, abych si nezvolil asistenta z Moravy, ale z Prahy. Proto mi dělal asistenta Honza Fiala, kdysi dlouholetý kapitán reprezentace a Dukly Praha, který už trvale žije v Praze, ovšem pochází ze sousední vesnice jako já nedaleko Olomouce a je to hlavně skvělý člověk. Stalo se tak podle hesla „vlk se nažral a koza zůstala celá“.
A teď se dostávám k favoritům F:L. Viktoria Plzeň i Slávia Praha hostily na domácím trávníku soupeře z Moravy Karvinou a Olomouc a obě utkání byla průběhem i konečným výsledkem podobné v tom, že oba favorité se na výhru a povinný zisk tří bodů opravdu nadřeli. Utkání v Plzni mělo emotivní náboj v tom, že k výhře 3:2 přispěl dvěma góly kanonýr Krmenčík, který se trefil po dlouhé absenci díky zranění poprvé a navíc hned dvakrát. V týdnu před utkáním proběhla v médiích polemika zda bude pokračovat jeho „neschopnost“ se gólově prosadit, zda se mu konečně vrátí střelecká forma atd. Bylo zajímavé sledovat dojetí samotného hráče, jinak tvrdého chlapa. I takový dokáže být vrcholový fotbal.
Pražská Slávia porazila Sigmu Olomouc 1:0 a to i díky neproměněné penaltě olomouckého Housky v nastaveném času, kdy trefil tyčku branky brankáře Koláře.
Podobný osud potkal ikonu Baníku Ostrava Milana Baroše, kterého v utkání s Teplicemi také z pokutového kopu vychytal brankář Grygar. Utkání nakonec favorizovaný Baník Ostrava prohrál 0:1. Byla to druhá domácí prohra Baníku, což se samozřejmě nelíbilo divákům na tribunách stadionu ve Vítkovicích. Z mého pohledu by se jejich zloba měla dotýkat i exekutora, u kterého jsem viděl určitou změnu v přístupu k osobním soubojům. V minulosti jsem totiž několikrát kritizoval způsob hry Baroše, který byl nedovolený až záludný a rozhodčí mu to tolerovali. Tentokrát jsem viděl hrát Baroše podle pravidel fotbalu, protože rozhodčí mu dal jasně najevo, že jen takový způsob bude akceptovat. A nejen kvůli neproměněnému pokutovému kopu se ukázalo, že jeho přínos pro tým je v takovém případě minimální.
Ve Zlíně si oddechl zcela jistě trenér Csaplár, který jako nový trenér mění hráče a způsob hry týmu podle svých představ a k tomu potřebuje i výsledky, které se v prvních dvou kolech nedostavily. Tentokrát se to v utkání s Libercem podařilo výhrou 2:1. Zajímavostí pro mě je, že, jak přiznal trenér Csaplár po utkání, poprvé ve své dlouhé trenérské kariéře zvolil rozestavení se třemi stopery. Jsem zvědavý, zda jej zvolí i v dalších utkáních. Jen dodám, že já jsem na tři stopery v zóně hrál už v roce 1999 v Ratíškovicích a následně v roce 2001 v Jablonci.
Příbram překlopila výhru 3:2 na svoji stranu v utkání s Bohemians, když vedla 2:0, „klokani“ vyrovnali na 2:2 dvěma brankami Keity, který v loňské sezóně hrál právě za Příbram, ale 10 minut před koncem rozhodla branka po rohovém kopu z hlavy Voltra.
Nováček z Českých Budějovic hostil Spartu, na kterou se těšil vyprodaný stadion a určitě nikdo nelitoval, že na utkání přišel. Kdo ovšem litoval byl určitě trenér a hráči nováčka, protože o přestávce vedli 2:0, ale Sparta stačila vyrovnat na konečných 2:2, což je pro ni málo, ale jak přiznal i trenér Sparty Jílek vzhledem k průběhu musí být Sparťané spokojeni. Před utkáním měli ambice zcela jistě tříbodové. I toto utkání potvrdilo, že v naší nejvyšší fotbalové soutěži může porazit každý každého, pokud si favorit neudělá jasno v hlavě, jak jsem popsal v úvodu tohoto komentáře.