Některá srovnání výsledků 1. a 2. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže F:L jsou pro laika zcela nepochopitelná a nelogická. Jenže člověka, který sleduje vývoj fotbalu obecně a podrobněji odehraná utkání 1. a 2. kola některé naprosto protichůdné výsledky nepřekvapí. Ve 2. kole mám na mysli především utkání Sparty, která porazila Jablonec 2:0 a utkání Slovácka, které prohrálo s nováčkem z Českých Budějovic stejným výsledkem. Přitom v prvním kole tým Slovácka jasně porazil Spartu opět 0:2, ale nyní za týden je všechno jinak. Já se tento veletoč ve výsledcích pokusím vysvětlit.
První příčinou je zcela jistě nastavení hlav hráčů. Před týdnem byli hráči Slovácka nažhavení překvapit tým Sparty na jejím stadionu, Sparťané naopak si byli zřejmě až moc jistí tím, že utkání zvládnou. Když k tomu přičteme skvěle určenou taktiku trenéra Slovácka a chyby hráčů Sparty je překvapení na světě. Jenže to jsou už trochu konkrétní argumenty, které se ukázaly během utkání. A já tvrdím a ve svých komentářích opakovaně, že slabší tým, tedy Slovácko je schopno na hřišti favorita překvapit, protože hráči mají za úkol tzv.“kazit“ favoritovi hru, tedy napadat jeho rozehrávku a těžit z jeho chyb a rychlými protiútoky se snažit zakončovat. A to se Slovácku dokonale dařilo.
Ve 2. kole byl tým Slovácka v podobné roli, jako byla Sparta před týdnem, tedy jeho hráči museli tvořit a nováček z Českých Budějovic jen čekal na chybu soupeře nebo nutil hráče Slovácka chybovat. Přesto, že se na polovinu domácího Slovácka dostávali hráči ČB sporadicky, tak odjeli s výhrou 2:0. A to je typický příklad, kdy slabší tým na hřišti silnějšího díky účinné taktice uhraje příznivější výsledek než na svém stadionu, kde musí více tvořit a tím i ztrácet míče. A současný fotbal je totiž především o schopnosti ve středu hřiště získat míč nebo jej ztratit.
A nyní ještě k proměně týmu Sparty. Pravděpodobně po týdenním úsilí trenéra Jílka a jeho realizačního týmu měli hráči Sparty v utkání jinak nastavené hlavy, než před týdnem se Slováckem. Mám na mysli, že byli daleko koncentrovanější. Ale to by nestačilo. Klíčovou změnou v týmu Sparty byl post defenzívního záložníka. V komentáři po utkání se Slováckem jsem napsal, že Kanga tam hrát nemůže, měl by to být hráč typu Galáska, který sice nebyl rychlý, ale držel (vykrýval) zodpovědně prostor před stopery a dobře četl hru. Trenér Jílek na tento klíčový post postavil mladého Krejčího a ten hrál opravdu výborně. Kanga se posunul o patro výše a bylo na něm znát, že se snaží dávat míče rychleji od nohy, včetně utažených diagonálních přihrávek. Zcela jistě dle jasných pokynů trenéra. Velkým přínosem pro hru Sparty byl mladý Hašek, který je fotbalový, ale také pohybově aktivní a nebojí se míče. Třetí změna se týkala postavou drobného, ale velmi rychlého Plavšiče, který se nebojí jeden na jednoho a je stálým nebezpečím pro soupeře. Změnu Sáčka za Zahustela nevnímám nějak zásadně, stejně tak stopera Radakoviče za Kayu. Klíčem k výhře bylo tedy nastavení hlav celého týmu a Krejčí, Hašek a Plavšič v základní sestavě. A až se k nim přidá Kozák, který se umí procpat do vyložené šance, ale dosud je nedokáže proměnit, tak bude Sparta budit respekt. Nesmím zapomenout na výborný výkon mladého Hložka, který také korunoval vedoucí brankou.
Minule jsem chválil práci trenéra Opavy Kopeckého a po druhém kole má jeho tým plný počet bodů tedy šest. Zaujalo mě jeho hodnocení hráče Dediče, který rozhodl svojí brankou utkání s Příbramí: „Má dobrý charakter, je pracovitý, inteligentní a může se zlepšovat,,,“. Když jsem před cca 20-ti lety prohlásil, že klíčovým parametrem pro fotbalistu je pro mě charakter, tak se mnozí ironicky usmívali. Tenkrát totiž převládal názor (čistě český), že kvalitní fotbalista musí být problémový průšvihář. A dnes konečně ze všech stran slyším o charakteru hráče na prvním místě. A já říkám, že je to dobře, sice pozdě, ale přeci. K charakteru velmi často patří i inteligence a takové fotbalisty jsem měl vždy rád i já.
Pražská Slávia deklasovala Teplice na jejich stadionu 1:5 a mám takový pocit, že po určitém útlumu a vstřebávání zátěže z přípravného období ve Zlíně jsem viděl zase tu starou dobrou Slávii. K nabitému kádru hráčů se v Teplicích ve druhém poločasu přidal nedávný hráč Sparty Stanciu a chvíli po nástupu vstřelil branku. Možná i zvýšená konkurence ve středu hřiště popíchla mladého Ševčíka, který asistoval u tří branek. Mě ovšem v tomto utkání zaujal tým Teplic. Pustili se do Slávie s vervou, ale tzv. si naběhli. Hrát aktivně je hezká věc a určitě je to atraktivní o tom mluvit. Jenže k tomu patří také udržet si kompaktnost. Hráči Teplic totiž po ztrátě míče zcela nestačili zastavovat protiútoky Slávie. Její hráči se po zisku míče doslova řítili na branku Teplic v přečíslení, tepličtí hráči buď pozdě použili represink nebo nestíhali běžecky. V teplickém pokutovém zemí nebo jeho těsné blízkosti se pravidelně nacházelo 5 až 7 hráčů Slávie a čelilo jim maximálně 5 hráčů Teplic. Zkrátka domácí chtěli aktivitou komplikovat týmu Slávie hru, ovšem realitou byl pravý opak. I aktivní hra musí být bezpečná a to Teplicím nefungovalo.
Pokud jsem zmínil kvalitní výkon Zlína v prvním kole proti Slávii, tak tentokrát v Olomouci to byl zcela jiný Zlín. Oba soupeří nyní pracují pod novými trenéry a je třeba říci, že hráči Sigmy vyhráli 1:0 naprosto zaslouženě a naopak tým Zlína zůstal daleko za výkonem proti Slávii. Nabízí se příčina ve velkém očekávání před utkáním v Olomouci, které vedlo k tlaku na zlínské hráče a ti tento tlak nezvládli. A to mají velmi zkušený tým. Pozice trenéra Sigmy Látala se zpevnila, i mě překvapilo, že v závěru utkání za těsného stavu poslal na hřiště mladé odchovance Zmrzlého a svého syna a k tomu novou útočnou posilu Tandira. Nedostatek příležitostí totiž vedení a fanoušci Sigmy vyčítali trenéru Jílkovi a vypadá to tak, že trenér Látal dostal při svém příchodu do Sigmy jasné zadání věnovat se více šikovným mladým hráčům odchovancům. Trenér Zlína Csaplár naopak po dvou prohrách bude muset o své představě fotbalu hráče dále přesvědčovat.
Mezi tři týmy, které mají plný počet šesti bodů se kromě Slávie a Opavy podle očekávání zařadila i Viktoria Plzeň výhrou v Liberci 2:1. Pro svěřence trenéra Vrby to už byla příprava na utkání předkola Ligy mistrů, které sehraje v úterý s Olympiakosem Pireus. Skvělý výkon podal zejména obránce Pernica. Shodou okolností jeho branka do sítě Liberce padla zcela stejně jakou vstřelil před týdnem Potočný v nastavení do sítě Baníku. Centr na první tyč a míč zapadl k zadní tyči branky.
Tým Bohemians překvapivě hladce přejel našeho pohárového zástupce z Mladé Boleslavi 3:0. Běhavý fotbal „klokanů“ evidentně hráčům soupeře nevyhovoval.
V severomoravském derby vyhrál Baník Ostrava v Karviné 2:1 a spravil si chuť po domácí prohře s Libercem v prvním kole.
V prvním kole jsem kritizoval výkony některých rozhodčích a příliš tvrdou hru v některých utkáních. V tomto smyslu bylo druhé kolo v pořádku.