Nadpis tohoto mého komentáře k 3. kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže zasluhuje krátké vysvětlení. Velmi zjednodušeně řečeno existují v posledních letech dvě základní herní fotbalové strategie, já jim říkám dle Guardioly a dle Kloppa. Ta první je založena na vysokém procentu držení míče, obehrávání soupeře kombinací pomocí krátkých přihrávek a hledání skulinek v obranném postavení soupeře. Ta druhá na rychlém přímočarém protiútoku i s pomocí překvapivé změny těžiště hry pomocí dlouhé, například diagonální přihrávky za obranu a s následným centrem do pokutového zemí. Samozřejmě existují varianty mezi, vycházející částečně z obou. Já dlouhodobě tvrdím, a toto kolo mně, podobně, jako letošní EURO potvrdilo, že efektivnější je varianta německého trenéra, momentálně trénujícího FC Liverpool. Dvojnásob to platí pro český fotbal potažmo českou nejvyšší soutěž i reprezentaci. Na fotbal podle Guardioly nemáme technickou kvalitu, proto při tomto způsobu hry dochází k mnoha často laciným ztrátám míče a následuje hrozba inkasování branky.
V tomto kole jsem viděl naprostou většinu branek, vlastně téměř všechny po rychlém protiútoku nebo po centrech do pokutového území včetně standardních situací. V sobotních čtyřech utkáních tímto způsobem bylo dosaženo deseti branek z jedenácti.
Pro mnohé možná překvapivě vidím pozitivní změnu ve volbě těchto dvou základních herních strategiích v utkáních Baníku Ostrava. O nevhodnosti volby sportovního vedení klubu na vysokého držení míče v loňské sezóně a pozitivní změny na „kloppovský“ fotbal po nástupu mladého trenéra Smetany jsem psal už tenkrát. Taková změna ovšem potřebuje čas pro trenéra a letošní začátek soutěže to potvrzuje. V tomto kole Baník vyhrál v Českých Budějovicích 3:1. Dvě branky padly po centrech (Kuzmanovič a Tetour) ta třetí po standardní situaci. Z mého pohledu byla přímo ukázková ta první, kdy z prostoru levého obránce došlo dlouhou diagonální přihrávkou do prostoru pravého křídla ke změně těžiště hry a odtud poslal Ndefe centr do pokutového území a Kuzmanovič hlavou poslal míč do sítě. Trvalo to několik vteřin. Druhá branka byla podobná, jen centr letěl z levé strany z nohy Fleišmana. Třetí vstřelil po rohovém kopu rodící se kanonýr Lischka svojí třetí brankou ve třech utkáních.
Loňský nováček Pardubice remizoval s Mladou Boleslaví s několika exreprezentanty v sestavě 1:1 a vyrovnávací branka týmu hostí byla doslova kopií první ostravské. Dlouhá diagonála, centr a Skalák posílá míč do sítě hlavou.
Sparta podle očekávání porazila Karvinou 2:0, ale výhra nebyla tak jednoduchá. První branka padla po přihrávce z křídelního prostoru (rozlišuji centr a přihrávku), která potvrdila fotbalovost obránce Sparty Hancka, který cíleně, ne tedy náhodně, našel v pokutovém území mladého Hložka a ten zavěsil. Klíčové bylo především Hložkovo skvělé převzetí míče a suverénní zakončení. A druhá branka? Jak jinak, po centru zprava hlavou Pavelka. Negativně mě zaujala situace, kdy hráč Karviné Čmelík zakopl míč dobrovolně mimo hrací plochu při zranění hráče Sparty Sáčka, i když by to měl udělat, ale neudělal rozhodčí, za několik minut byl zraněn a ležel na trávníku právě karvinský hráč Čmelík, ale hráči Sparty chtěli jeho absence ve hře využít ke vstřelení branky a akci celou dohráli. Předpokládám, že příště si už takové sympatické gesto mladý Čmelík rozmyslí a možná mnozí mladí fotbalisté na tribunách nebo u televizní obrazovky.
Trenérovi Sparty Pavlu Vrbovi přibývají zranění hráči, což se mu naštěstí díky širokému kádru hráčů zatím dá adekvátně řešit. Do sestavy se tlačí i mladí odchovanci, což je ideální možnost je otestovat a neztratit herní kvalitu. Tentokrát nedohrál pro zranění Bořek Dočkal, který určitě bude chybět v týdnu v Monacu. Já v tomto případě v utkání s tak kvalitním soupeřem jeho absenci nevidím tragicky. Vzpomínám si například, že v úspěšných utkáních s Celtikem Glasgow také nehrál.
Zlín porazil Teplice jasně 3:0 a po prohře 1:5 v Ostravě si zvedl sebevědomí. Dvě branky padly po centrech a jedna po standardní situaci. Výsledek i hra potvrdily, že Teplice budou jedním z hlavních kandidátů na sestup, pokud se něco v Teplicích nezmění, např. posílení hráčského kádru.
Něco podobného by potřeboval trenér Hoftych v Liberci, i když první získaný bod za remízu 1:1 s Hradcem Králové je příjemný, ale na ambice klubu je to po třech kolech málo. Z Liberce před sezónou zmizelo opravdu hodně hráčů, což je tak trochu pravidlem, jenže letos nepřišla adekvátní náhrada. Podobnou zkušenost mám i já „opepřenou“ ještě tím, že ve třech profesionálních klubech, které jsem trénoval cca 5 měsíců hráči neviděli výplatu, takže může být ještě hůře, ale to samozřejmě mému bývalému asistentovi Hoftychovi nepřeji.
Po všech stránkách dramatické, tedy na hřišti i mimo hřiště, se hrálo utkání v Jablonci, kde se domácí tým podělil s týmem Bohemians po bodu za remízu 2:2. Dvě branky padly z pokutových kopů, na každé straně jedna a ta vyrovnávací ze strany Bohemians na 2:2 až v nastaveném času. Oba trenéři obdrželi žluté karty a trenér Rada nezůstal jen u nich, byl dle médií hodně akční směrem k rozhodčím. Petra znám a zaslouží obdiv za svoji hráčskou a hlavně trenérskou kariéru, ale občas se dostane „za čáru“ akceptovatelného. Pokud ovšem na tiskovce po utkání osočil kolegu Klusáčka „ať se nestará o věci, do kterých mu nic není“, tak já si myslím, že návštěva majitele jakéhokoliv klubu v šatně rozhodčích, v tomto případě jabloneckého majitele pana Pelty je nepatřičná a nemůže se divit, že kolegovi trenérovi soupeře to vadí. Naopak, já si myslím, že Petr se také často plete do věcí, do kterých mu jako trenérovi nic není a kterým nerozumí, jako nedávno se rozčiloval na tiskovce kvůli protiepidemickým opatřením. Podobné ambice občas mívá i trenér Liberce Pavel Hoftych.
Posledním odehraným utkáním tohoto kola bylo utkání Plzně se Slováckem, ve kterém domácí Viktoria vyhrála 2:1. Jak jinak, všechna tři utkání, navíc ještě dvakrát s Brestem, totiž vyhrála tímto výsledkem. Tentokrát jí k tomu pomohla červená karta obránci soupeře Hofmannovi. Hosté totiž vedli a poté byl minutu před přestávkou vyloučen hráč Slovácka. Já jsem přesvědčen, že vyloučení bylo přísné, že stačila karta žlutá. Nejsem odborník na tyto věci, zřejmě si to rozhodčí obhájí, ale přesto, že se jednalo o jasný faul, tak ze strany hráče Slovácka byl evidentně neúmyslný, byl proveden nízkou intenzitou, i díky tomu hráč Plzně nebyl vůbec zraněný a nebyl veden na citlivé místo na těle, například na hlavu. Přesilovku plzeňští využili a otočili výsledek na dnes už tradičních 2:1.
V tomto utkání mě zaujala jedna věc. Předpokládal jsem, že po nevydařeném utkání Plzně ve Walesu a volném pohárovém termínu Slovácka budou na tom kondičně i pohybově lépe svěřenci trenéra Svědíka. Jenže od začátku utkání, tedy nejen při svém oslabení, byli hráči Slovácka pomalejší, vypadali těžkopádně. Jako trenéra by mě to zajímalo, možná se příčinu dozvíme později, ale já to čekal úplně opačně, než jsme viděli na hřišti.
Poslední utkání Slávie se Sigmou Olomouc se nehrálo, na poslední chvíli bylo odloženo. I přes kritiku tohoto rozhodnutí LFA, kterou jsem zaznamenal v deníku Sport, já tomuto požadavku Slávie rozumím, kvituji souhlas soupeře Sigmy Olomouc a předpokládám, že by nám všem mělo jít o evropský koeficient, který nám stále padá dolů i neplánovaný pozdní návrat Slávie kvůli poruše letadla z utkání v Budapešti situaci nenahrál. Navíc odložené utkání má i soupeř Ferencváros Budapest.