Mě, jako fotbalového trenéra zaujalo doslova bombastické hodnocení kroků trenéra Bílka, které vedly k obratu z 0:1 na 3:1 v odvetném utkání Konferenční ligy s welšským týmem The New Saints a tím k prodloužení odvetného utkání a pokutovým kopům, které jeho svěřenci zvládli lépe, než jejich soupeř. I já, jako někdejší fotbalista Škody Plzeň, současné Viktorie a příznivec všech českých týmů v evropských pohárech jsem měl radost. Ovšem na rozdíl od některých novinářů, včetně deníku Sport jednoznačně nepovažuji kroky trenéra Bílka během utkání za geniální, ale za logické, které by v situaci, ve které jeho tým byl provedla naprostá většina trenérů.
I ze své dlouholeté zkušenosti vím, že zasahovat do dění utkání je pro trenéra daleko složitější v situaci, kdy se jeho týmu daří, je na dobré cestě dané utkání zvládnout, protože v takovém případě se může následně průběh utkání změnit na opačnou stranu a i když příčinou není absolutně dané střídání nebo jiný taktický zásah, tak nikomu nevysvětlíte, že ten krok byl z určitých jiných důvodů nutný.
Situace Viktorie Plzeň potažmo jejich trenéra Bílka byla ve chvíli, kdy se rozhodl zasáhnout do průběhu utkání střídáním natolik vážná, že zjednodušeně řečeno pro cokoliv se trenér rozhodne, tak je to vnímáno jako krok k příznivému obratu. Zkrátka v situaci, kdy už to horší být nemůže. Zkrátka tzv. nemá co ztratit. A v takové situaci byla Viktoria Plzeň a její trenér Bílek. On už neměl co ztratit, proto jeho kroky byly logické a nemusel, vlastně nesměl s nimi otálet.
Pro lepší pochopení mého postoje uvedu konkrétní situaci. V prvním utkání na hřišti soupeře Viktoria Plzeň prohrála 2:4, v odvetě v Plzni hned v úvodu utkání inkasovala další branku. Jednoduchými počty šlo spočítat, že alespoň k šanci na postup v prodloužení nebo pokutových kopech je třeba vstřelit 3 branky! Navíc, a to je hodně důležité, hráč Mosquera měl v té chvíli žlutou kartu a vypadal velmi nervózně, podrážděně, stále diskutoval s rozhodčím a hrozila mu karta červená a to by byl průšvih. Žlutou kartu za velmi surový skluz obdržel také střídající Ndiaye a mohl být rád, že mu rozhodčí neudělil červenou. Jsem přesvědčen, že i tyto dvě okolnosti přispěly k prvním střídáním. Mentální nastavení hráčů v takových utkáních, která ovlivní úspěšnost celé sezóny je důležitý.
V situaci, kdy musím vstřelit tři branky poslat druhou „věž“ Chorého na hřiště je logický, samozřejmě pokud ji mám k dispozici a to v klubu typu Plzně trenér má. Stejně tak klidnější a kreativnější hráč do rozehrávky odzadu. Proto výměna Mosquera a Ndiaye dolů a Chorý a Janošek do hry, navíc bez žluté karty.
Při průběhu poslední půlhodiny, kdy soupeř zalezl do hlubokého bloku bylo logické poslat do hry kreativní a zkušené hráče, jako Čermáka za Šulce, Faltu, který má kvalitní centry (v pokutovém území na ně čekaly dvě věže) a čerstvý Kayamba silný v situacích 1 na 1. Všechny tyto kroky považuji za správné, ale také logické v dané situaci, ale nejdůležitější je, že vedly ke změně, kvůli které je trenér prováděl. Jsou utkání, která trenéři svými logickými a tedy správnými zásahy do jejich průběhu podobně ovlivňují, ale ke kýženému výsledku nevedly. V tomto případě nechyběla trenéru Bílkovi k jeho nutným a správným krokům vzhledem k průběhu utkání i potřebná efektivita, ke které trenér potřebuje i určitou alespoň malou porci štěstí.
Patřím totiž k žákům jako hráč i kdysi začínající trenér „trenérské školy“ trenéra Brücknera, který takových úspěšných zásahů do utkání provedl nespočet, ten nejznámější v utkání EURO 2004 s Nizozemskem…