Každoročně se na přelomu roku a v dalších dvou měsících tak trochu fotbalově nudím, protože naše nejvyšší fotbalová soutěž spí. Vlastně nespí, všechny týmy jsou na soustředění v teple, v médiích se spekuluje o přestupech, noví trenéři v Plzni a Ostravě, stejně tak trenéři Slávie a Sparty i všichni ostatní řeší ideální složení základní jedenáctky po některých odchodech hráčů. Zkrátka se nemůžu dočkat začátku jarní fáze FORTUNA:LIGY.
Proto mě zaujal komentář na hokejové téma od bývalého ligového hokejisty Radka Dudy na téma ukončení působení německého trenéra hokejové Sparty Kruppa a hlavně vysvětlení příčin jeho konce. Komentář má název „Naše nátura Kruppa bohužel nepřijala“. Tou „náturou“ totiž myslí neprofesionalitu českých hokejistů a českého hokejového prostředí, které mi hodně připomíná to české fotbalové prostředí, s kterým jsem se v minulosti občas setkal i já při své práci fotbalisty i trenéra fotbalistů. Pro důkladné pochopení toho, kam mířím, jsem si dovolil přesně ocitovat pasáže z tohoto komentáře, který Radek Duda napsal:
„Osobně jsem byl velkým fanouškem (myšleno Radek Duda) projektu Krupp ve Spartě (hokejové). Každý zahraniční kouč takové úrovně naši extraligu obohatí, otevře oči české společnosti. Jenže i tady se podle mě ukázalo, jak je naše komunita specifická. My totiž máme velký problém přijmout jinou kulturu, pozřít něco, co se dělá jinak, než jsme tady zvyklí.
Hráči by přeci měli akceptovat a připravit se na trenérův styl hokeje, ať je jakýkoliv. Což se tady nejspíš nestalo a sparťané nebyli úplně ochotni hrát to, co po nich Krupp chtěl. Český národ mívá s tímto problémy. Speciálně když jdete hrát ven, musíte se stát partnerem trenéra a přijmout to, co říká. Jiná cesta neexistuje, než pochopit jeho tok myšlenek a naladit se na jeho vlnu. Pokud to neuděláte můžete si jít po svých. U nás doma to ale chodí tak, že cokoliv se nám od trenéra nelíbí, považujeme to rovnou za blbost a okamžitě jeho práci degradujeme, negujeme.
Tohle pochopíte většinou až v cizině, kde to chodí jinak než u nás. Tam vám dojde, že chyby musíte hledat nejdříve u sebe. Tady v Česku vidíme problém v trenérovi, ve spoluhráčích, v manažerovi, a tak voláme agenta, ať s tím něco udělá, a fňukáme. Nekousneme se, nepřidáme si víc, abychom chtěli trenérovi ukázat, že to chceme přebojovat. Jeho výhrady si nedokážeme správně vyhodnotit, nepochopíme, že nám jimi něco říká. Přitom my Češi potřebujeme nad sebou tvrdší ruku, jasně daná pravidla, protože každou dobře míněnou volnost začneme dříve nebo později zneužívat“.
Přiznám se, že tak ostré vyjádření bych od bývalého hokejisty, který se choval, pokud mě paměť neplete, dost problematicky, řekl bych v kontextu jeho kritického komentáře současných hokejistů, mě překvapilo. Možná v něm vidím na jednu stranu vyjádření ve stylu: „Podle sebe soudím tebe“, ale na tu druhou stranu přesně vystihl i atmosféru v českém fotbalovém prostředí, v kterém se zase pohybuji desítky let já. Na obranu fotbalu musím dodat, že v tomto smyslu se ovšem fotbal polepšil a stále se lepší. Dnešní fotbalisté jsou daleko profesionálnější (až na výjimky), než tomu bylo v době mojí aktivní hráčské kariéry (1972-1985) a částečně i v té trenérské v dalších letech. Kdo čte pravidelně moje komentáře tak ví, že jsem dlouholetým kritikem neprofesionálního přístupu fotbalistů v českém fotbalu. Možná je to i proto, že já jsem se choval a přistupoval k fotbalu velmi zodpovědně, se mnou neměl žádný trenér problém. Ale jak jsem si přečetl v komentáři Radka Dudy (v jeho nadpisu bych místo termínu „nátura“ použil daleko výstižnější termín „neprofesionální přístup“) je v tomto český fotbal v současnosti v daleko lepším stavu, než současný hokej.