V závěru minulého roku jsme všichni sledovali několik trenérských výměn v naší nejvyšší fotbalové soutěži. Některé jsem již okomentoval nedávno, mám na mysli nového trenéra Gulu ve Viktorii Plzeň, spekulace o odchodu trenéra Sigmy Látala a v posledních dnech ukončení spolupráce Baníku Ostrava s trenérem Páníkem a příchod trenéra Kozla. Všechny jmenované trenérské výměny měly pro nové trenéry téměř totožná zadání. Mají zlepšit herní projev týmu, zabudovávat do týmu mladé odchovance a při tom splnit náročné klubové cíle. Moje zamyšlení se bude týkat konkrétně výměny trenérů v Baníku Ostrava.
Vedení ostravského klubu ocenilo práci trenéra Páníka, který před několika sezónami doslova zachránil Baník v nejvyšší soutěži, ale nyní jsou přesvědčeni, že by měla přijít progresívní etapa práce s hráči, zlepšení herního projevu a sázka na mladé odchovance. Trenéra Páníka znám, je to trenér mojí generace. Podle mého názoru splňuje nároky na náročnou trenérskou práci. Fotbal hrál na ligové úrovni, ale hlavně je vystudovaným pedagogem, což dokázal zúročit v práci s lidmi, což je i trenérská práce. Ano, je pravda, že fotbal se rychle vyvíjí, ale u „Boba“, jak mu všichni říkáme, nepochybuji, že jde tzv. s dobou a moderní trendy má v krvi.
Jenže má smůlu v tom, že je náročným trenérem na všechny své svěřence včetně ikony Baníku Ostrava Milana Baroše. Nemám informace v čem je v jejich vztazích problém, v každém případě poznám, zřejmě stejně jako trenér Páník, že Milan Baroš už není na hřišti pro tým přínosem, jak by bylo třeba. Možná má pozitivní vliv v kabině hráčů. A pokud těžce nese, že ho trenér opomíjí při volbě základní sestavy, tak ani tam. Nepochopím, jak fanoušci Baníku mohou posuzovat herní projev svého týmu. Trenéři na této prvoligové úrovni, a dvojnásob to platí o těch zkušených jako je Bob Páník, ví, jakým způsobem by měl jejich tým hrát vzhledem ke kvalitě a typologii svých hráčů. Proto tento argument já naprosto neuznávám a v tomto případě je konfrontace trenéra s fanoušky zřejmě ovlivněna vztahem trenéra s pro fanoušky velice oblíbeným hráčem Barošem.
Nastupujícího trenéra Luboše Kozla neznám osobně, ale i tak si troufám říci, že je to pro Baník Ostrava dobrá volba. Považuji ho totiž za pracovitého, vzdělaného a inteligentního člověka a stejně tak i fotbalistu a trenéra. A to je ten nejdůležitější předpoklad být úspěšným v jakékoliv lidské činnosti, tedy i jako fotbalový trenér. Pamatuji si ho už jako fotbalistu Benešova v roce 1994, kdy tento klub postoupil pod trenérem Hřebíkem do 1.ligy. Hráč Luboš Kozel tenkrát studoval vysokou školu a takové fotbalisty jsem měl vždycky rád. Potom přestoupil do Slávie a školu tuším nedokončil. Jako trenér byl úspěšný v Dukle Praha i u dorosteneckých reprezentací a přál bych mu, aby v Baníku moje pozitivní hodnocení potvrdil.
Na závěr moje odpověď na otázku v nadpisu tohoto mého komentáře. I dle vlastní zkušenosti vím, že sázka na mladší fotbalisty se vyplatí, ale jen za určitých podmínek. Mladý fotbalista musí být pracovitý, ctižádostivý. Musí se chtít ve své výkonnosti posouvat. Nesmí dostat šanci v týmu jen proto, že je mladý a takových případů jsem také poznal několik. Současně nelze dát šanci hned několika mladým hráčům v sestavě, protože to by už celý tým nemusel zvládnout. Je třeba také sledovat a hlídat reakce těchto mladých hráčů i celého týmu v tréninkovém procesu. Chlapci nesmí tzv. usnout na vavřínu a zbytek týmu je naopak musí akceptovat. Ale to už jsou situace, které musí trenér vnímat a zvládat obecně a k tomu musí mít cit pro řešení efektivního fungování týmu. K tomu musí mít nejen znalosti psychologie a pedagogiky, ale i loajalitu realizačního týmu a často i trpělivost vedení klubu. A to vše s podporou fanoušků. Za těchto podmínek může být trenér úspěšný, nepodaří se mu to v případě, že je na všechno sám a mám takový dojem, že do takové situace se dostal dnes už bývalý trenér Baníku Ostrava Páník.