Opravdu jsem v situaci, že nevím, čím mám začít. V tomto kole jsme viděli podle mého názoru spoustu chyb hráčů i rozhodčích, možná i trenérů, zajímavá statistická čísla i skvělé výkony. Spravedlivé bude věnovat se utkání, které se hrálo první, tedy pátečnímu mezi Spartou Praha a Českými Budějovicemi. Musím přiznat, že výkon nováčka z jihu Čech se mi moc líbil a nyní mi je jasné, že jeho výborné výsledky z poslední doby nejsou žádná náhoda nebo jen přínos zkušených fotbalistů Sivoka v obraně a Drobného v brance. Jihočeši totiž nejen že získávají hodně bodů, ale ty jsou podpořeny i nadprůměrným počtem vstřelených branek a jinak tomu nebylo ani na Spartě. Tam
vstřelili tři, i když to bylo po opravdu hrubých individuálních chybách hráčů Sparty. Jenže k těm chybám je hráči trenéra Horejše donutili. První branka napadání hráče Sparty Mandjecka ve středu hřiště a skvěle dohraný brejk, druhá branka nepochopitelné chování hráčů Sparty Sáčka a Kozáka ve zdi (výskok a vytočení se do bočního postavení, čímž se vytvořila ve zdi díra, kterou Čolič míč prostřelil a Heča v brance tak neměl šanci. To byla chyba, kterou na této úrovni je vidět jen vyjímečně. Třetí branka a dezorientace stopera Kayi, navíc nezajištění se vzájemně obou stoperů zřejmě i díky nečekaně rychlému výkopu brankáře Drobného.
Velký údiv vyvolala i sestava Sparty a musím říci, že i já jsem byl překvapen, že nastoupil ve středu hřiště Mandjeck. Nemám rád být po bitvě generálem, ale pokud byl Hašek zdravý, tak i díky zkušenostem z fungování týmu Sparty v předchozích utkáních jsem Haška očekával. I já jsem si v této souvislosti vzpomněl na rozhovor s Tomášem Rosickým o preferování mladých hráčů a tady tedy něco nesedělo. Možná nevíme něco, co ví jen trenér Jílek, pokud ne, měl Hašek hrát a netvrdím to proto, že Mandjeck se zachoval před prvním gólem nezodpovědně. Divné je také to, že trenér Jílek třikrát v utkání střídal a Hašek se přesto na hřiště nedostal…Naopak hru Sparty rozhýbal Plavšič a v poslední půlhodině i Tetteh (oba byli autory jedné branky), střídání Kangy v 89. minutě a nástup Krejčího mi také nepřipadlo logické pokud nepřipustím snahu udržet remízový stav 3:3, což by nesvědčilo o opravdových ambicí týmu typu Sparty…
Dalším tématem tohoto utkání byl rozhodčí a systém VAR. Přiznám se, že moc nerozumím pravidlům pro jeho fungování, nevím přesně kdy se má VAR využít a kdy ne, zkrátka mi to připomíná rozhodování rozhodčích obecně, kdy stejnou situaci jeden pískne a druhý stejnou situaci nepískne a oba mají pravdu. A to spěje k nedůvěryhodnosti systému, který by měl zajišťovat regulérnost fotbalových utkání. V této souvislosti musím také zmínit, že přerušení hry na více než 5 minut kvůli zkoumání VAR je neuvěřitelná chyba. Znervózňuje to nejen hráče a trenéry, ale i diváky, navíc v pozdně podzimním počasí hráči prochladnou a těžko potom nabírají tempo utkání.
Dalším sledovaným utkáním z mého pohledu olomouckého patriota bylo utkání Sigmy Olomouc se Slávií Praha, které skončilo bez branek. Jenže v tomto utkání jsem viděl to, co sleduji už dlouho a čekal jsem, kdy se o nešvaru v naší lize zmíním. Ten čas nastal nyní, konkrétně po shlédnutí právě utkání v Olomouci. Mám na mysli přehnanou agresivitu, někdy až brutalitu v osobních soubojích a tady musím zkritizovat tým Sigmy. Já jsem v jejich způsobu hry viděl jasně stanovenou taktiku nejlepší český tým a jeho hráče za hranou pravidel „rozkopat“. Jsem znám tím, že od začátku trenérovi Slávie Trpišovskému a sportovnímu řediteli Nezmarovi fandím. Fandím tomu, jak svoji práci rozumí a jak pracují. Ale to není důvod mojí kritiky k hráčům Sigmy. Nakonec i fotbal má svá pravidla a ta platí pro všechny, včetně rozhodčích a u nich já vidím velké rezervy. Hráči si totiž dovolí to, co jim rozhodčí povolí. A v tomto utkání hráčům Sigmy povolil dohrávat osobní souboje na hranici úmyslu zranit. Na mezinárodní scéně a nejvíce v Lize mistrů se tímto způsobem nehraje. Ano, fotbal je kontaktní sport, ale zákroků s cílem zranit jsem tam viděl několik. Kdo chtěl, tak i viděl a slyšel při hodnocení utkání trenéra Trpišovského, jak hledal slova, kterými by dal najevo svůj protest proti způsobu hry Sigmy (první poločas přirovnával k ragby a MMA, které bych já zakázal) a současně nechtěl získat nálepku uplakaného trenéra, i když ve všem měl pravdu. Proto apeluji na všechny kompetentní, abychom dokázali rozlišovat zdravou agresivitu od té nezdravé s cílem zranit. O nepochopitelném neponechání výhody hráčům Sigmy rozhodčím už nemá cenu ani mluvit. To vkrádá na mysl různé konspirace, které bohužel k našemu fotbalu patří.
Ještě nesmím zapomenout na situaci, která předcházela správnému vyloučení hráče Slávie Masopusta. Tím byla podle mého názoru lajdácká ztráta míče hráče Slávie Coufala na hranici pokutového území Sigmy, který v té chvíli projevil opravdu nadprůměrnou míru sebevědomí hraničící s nezodpovědností. Naopak velmi dobrý výkon podal defenzívní záložník Takacs, který v tomto utkání měl se vším všudy nahradit kapitána Součka, což byl velmi těžký úkol. On jej však velmi dobře splnil, snad v jednom za Součkem zaostal a tím byla efektivita v pokutovém území soupeře.
Zapomenout nesmím vyzvednout parádní výkon brankáře Sigmy Mandouse. Nikdo ho moc neznáme, ale zdá se mi, že v něm roste kvalitní náhrada za zkušeného Buchtu. V brance je velmi rychlý, v tom mně připomíná Martina Vaniaka.
Z mého pohledu bylo velmi očekávané utkání v Opavě, kde převzal mužstvo můj někdejší svěřenec ze Sigmy Balcárek. Jsem pravidelným kritikem kroků, které vedení Opavy dosud udělalo směrem k výměnám trenérů. Trenér Balcárek je třetím z nich a správně zvolil důslednou defenzívní taktiku, s kterou byla jediná šance s Mladou Boleslaví uspět. To se podařilo po výhře 1:0 a skvělém výkonu brankáře Fendrycha.
Teplice remizovaly s Baníkem Ostrava 1:1, branky padly z chybně odpískaného pokutového kopu pro Baník a přehlédnutého ofsajdu pro Teplice.
Další skvělý výkon brankáře byl vidět na Bohemians. Domácí tým vyhrál s Příbramí 1:0 a nebojím se říci, že i díky skvělému výkonu brankáře Le Gianga. Hráči Příbrami si totiž vypracovali minimálně pět tutovek, které brankář Le Giang zlikvidoval.
Další remíza 1:1 se překvapivě zrodila v Karviné, kam přijela Viktoria Plzeň. Favorizovaní hosté hráli chladně, pomalu, domácí hráči pod novým trenérem Jarábkem naopak s velkým odhodláním a minimálně bod si zasloužili. Trenér Plzně Vrba se mi během utkání i po něm připadal tak trochu odevzdaný, atmosféra v klubu se mi zdá dost napjatá.
Všichni se určitě shodneme, že česká liga je vyrovnaná, prvních sedm týmů v tabulce tentokrát dokonce nebodovalo za tři body. Pět utkání skončilo nerozhodně, dvě rozdílem jedné branky. Ovšem jedna výjimka se našla. Tím je výhra Liberce se Zlínem 5:0. Za zmínku stojí tři asistence hráče Malinského za první poločas.
I v tomto kole pozoruji, že českému fotbalu chybí kvalita v konstruktivní rozehrávce a překonání obranného bloku soupeře (platí to i o Slávii a reprezentaci). Receptem na hru proti zataženému soupeři jsou sprintové náběhy za obranu. V tomto kole jsem zaznamenal zvýšený počet využití tohoto způsobu hry k překonání obranného bloku soupeřů a padlo tak několik branek a to je dobře, protože k tomuto způsobu směřuje moderní fotbal. Přihrávat si pomalu „od ničeho k ničemu“ opravdu k ničemu nevede. Přesvědčila se o tom i Plzeň v Karviné. Je třeba více přímočarosti a rychlosti…To je pro mě zpráva tohoto kola.