V tomto kole naší nejvyšší fotbalové soutěže los vyšel velmi zajímavě a atraktivně. Střetla se vedoucí čtveřice týmů v tabulce mezi sebou. První se čtvrtým a druhý se třetím týmem, konkrétně Slávie s Ostravou a Sparta s Plzní. Svůj komentář tedy začnu utkáním prvního se čtvrtým týmem, tedy pražskou Slávií s Baníkem Ostrava.
Mnohé překvapilo hned 7 změn v základní sestavě ve srovnání se čtvrtečním utkáním ve španělské Seville v Evropské lize. Ovšem při šířce kádru trenéra Trpišovského to až takové překvapení nebylo. V situaci, kdy má trenér k dispozici kádr hráčů, který by byl schopen sestavit dvě kompletní a výkonnostně téměř srovnatelné jedenáctky to možné je. A takový kádr má Slávie a její trenér Trpišovaký. Musím v této souvislosti zopakovat, že současný fotbal je o detailech, vyžaduje přesně stanovené úkoly vzhledem k charakteru utkání a konkrétnímu soupeři a pokud ta možnost je, tak je třeba toho využít a volit podle těchto kritérií základní sestavu na každé utkání zvlášť.
Sám jsem to jako trenér Jablonce zažil. Kromě ligové soutěže jsme se probojovali až do finále národního poháru a já měl vyrovnaný kádr cca 18-ti hráčů (samozřejmě v nižší kvalitě, než současná Slávie) a vhodně ho využíval v lize i poháru. K tomu je třeba maximálně s hráči komunikovat, vysvětlit záměr a důvody k tomu, že konkrétní hráč nehraje nebo naopak v daném utkání nastoupí. A v tom je trenér Slávie Trpišovský velmi silný a využívá toho ku prospěchu celého týmu vrchovatě.
Jsem přesvědčen, že volbu základní sestavy proti Baníku Ostrava ovlivnila nejen možná únava po utkání ve španělské Seville včetně nočního cestování, ale i myšlenky a představa o sestavě na následující čtvrteční odvetné utkání s tímto španělským gigantem. Tým Slávie nedal svému soupeři z Ostravy při výhře 4:0 vůbec žádnou šanci a do šance ho také skoro nepustil. Mě zaujalo, že změna v sestavě se týkala hned tří obránců ze čtyř (místo Bořila, Coufala a Deliho hráli Zelený, Ngadeu a Frydrych) a všechno fungovalo, přesto, že se říká, že obrana musí být nejvíce sehraná. Posledně jmenovaný měl prsty dokonce ve všech čtyřech brankách. Zkrátka tým Slávie má v celé šířce kádru způsob hry tak zažitý, že i organizace funguje i při tolika výměnách.
Utkání pražské Sparty s Viktorií Plzeň bylo očekáváno s velkým zájmem. Jenže fanoušci hostující Plzně museli být velmi zklamaní. Sparta jejich tým doslova „přejela“ výhrou 4:0 a je otázkou, zda to bylo více velmi dobrým výkonem Sparty nebo slabým výkonem Plzně. Já bych se přiklonil k oběma variantám. Sparta si tak udržela 100% jarní bodovou úspěšnost. Ta je odrazem daleko lepší atmosféry v týmu Sparty a s tím potom přijdou i lepší výkony jednotlivců a celého týmu. Přidanou hodnotou je i příchod zkušeného Dočkala, ale já jsem přesvědčen, že tým Sparty by fungoval i bez něj. Podle mého názoru je vždy klíčové nastavení celého týmu a to je nyní na správné vlně. Napsal jsem to již během jarních utkání několikrát a stojím si za tím.
Kapitolou samou pro sebe byl výkon zkušeného týmu Viktorie Plzeň. Hráči i trenér Vrba se ošívají při zmínce o vyšším věku týmu a z toho vyplývajícího herního projevu, ale i já jsem přesvědčen, že tento argument má v jejich případě opodstatnění. V jejich herním projevu mi chybí drajv, ctižádost , zarputilost, zkrátka celý tým hraje rutinou, bez nadšení. A to jsou mentální vlastnosti, které logicky s věkem získávají navrch, včetně úbytku těch fyzických, zejména rychlosti. To je třeba eliminovat hladovějšími fotbalisty. Úmyslně jsem nenapsal mladšími, protože hladovější může být i hráč ve středním i někdy starším věku. Je to o mentalitě, motivaci atd. A tady má současná Sparta (ne ta podzimní) i Slávie (včetně podzimní), jasnou převahu. V souvislosti s tímto utkáním se nemohu nezmínit o incidentu v sektoru příznivců Plzně, odkud jeden z pomatených (normální ten člověk určitě být nemůže) fanoušků namířil nebezpečnou pyrotechniku do vedlejšího sektoru a došlo ke zranění mladé dívky. To my doslova hlava nebere a přimlouval bych se za opravdu maximální trest, protože by někdy příště mohlo jít i o život.
Na konci tabulky se pomalu odpoutávají od ostatních dva týmy Karviná a Dukla Praha. Oba kluby na podzim vyměnily trenéry a jak je vidět, moc to nepomohlo. Potvrzuje se to, že zdaleka ne vždy je na vině za nepřesvědčivé výsledky trenér (je to i má osobní zkušenost). Karviná prohrála dokonce na domácím stadionu s Bohemians 0:3 a Dukla ve Zlíně 1:2. V Karviné se o vítězi rozhodovalo už v prvním poločasu, ale ve Zlíně až v závěru utkání a navíc díky pokutovému kopu, který domácí hráč Poznar proměnil v zisk tří velmi důležitých bodů. Ty zcela jistě posílí pozici trenéra Pivarníka, protože to je po několika prohrách druhá výhra za sebou. Trenéru Skuhravému se po „útěku“ z Opavy v Dukle nedaří. Mám pocit, že novinek pro hráče přinesl až moc, včetně rozestavení se třemi stopery a hráči Dukly to nezvládají. Podobný problém byl za jeho působení v Opavě.
Naopak jeho nástupci v Opavě trenéru Kopeckému se bodově poměrně daří, i když tentokrát před svými fanoušky jeho tým jen remizoval s na jaře pod trenérem Svědíkem úspěšným Slováckem 2:2. Tady stojí za zaznamenání, že Slovácko inkasovalo branku hned v 1. minutě, potom hrálo od 21. minuty bez vyloučeného Janoška (podle mého názoru velmi přísně) a v oslabení dokázalo otočit výsledek na 1:2. Konečná remíza nakonec neuspokojila nikoho.
O něco podobného se chtěla pokusit i Příbram v Mladé Boleslavi. Už ve 22. minutě byl vyloučen Antwi, ale domácí tým, sice až v závěru v 86. a 88. minutě, svoji přesilovku využil.
Favorizovaný Jablonec v severočeském derby nakonec porazil Teplice 2:1.
V pondělní dohrávce olomoucká Sigma prodloužila v utkání s Libercem sérii výher a zisku tří bodů na 4 utkání a to ji vyneslo v tabulce do „Skupiny o Evropskou ligu“ a stejný bodový zisk se svým soupeřem. V utkání byl Liberec dlouho fotbalovější, jistější na míči, jejich kanonýr Libor Kozák se i přes těsné bránění zkušeným stoperem Sigmy Benešem dokázal prodrat do tří vyložených šancí, ale bohužel mu chyběla efektivita. Přesto se dokázal v 86. minutě prosadit gólově a v závěru utkání ještě video zkoumalo, zda se nemá kopat pokutový kop po faulu na něj. Rozhodlo, že ne a já se domnívám, že správně. Pokutový kop by byl hodně přísný.
Ještě krátká poznámka k Liborovi Kozákovi. Podle mého názoru je to typ hrotového útočníka pro současný fotbal. Je vysoký, ale také dostatečně pohyblivý, je odolný v osobních soubojích, kterých musí hráč na tomto postu podstoupit s obránci opravdu velké množství, dokáže míče pro svoje spoluhráče v druhé vlně uhrát (ta liberecká je ovšem málo agresívní a přímočará) a také ve finále zakončit. V pěti ligových utkáních se prosadil 3 krát a to není špatná bilance. V neposlední řadě mu není cizí ani černá práce pro tým v defenzívě. Proto rozumím tomu, jak jsem si dnes přečetl v deníku Sport, že se o něj intenzivně zajímá trenér reprezentace Šilhavý. Fotbalový životopis a to, čím si Kozák prošel (vážná zranění) svědčí také o jeho silné mentální stránce.