Na toto téma jsem se už kdysi dávno tady na svých webových stránkách vyjadřoval a spousta lidí v českém fotbalovém prostředí tvrdila pravý opak. Já svůj názor nezměním ani dnes a není to tím, že jsem si totožný pohled na tuto problematiku přečetl v Příloze deníku Sport z pera bývalého volejbalového reprezentanta, poté trenéra na úrovni reprezentace a pedagoga pana Zdeňka Haníka. Ve své rubrice v tomto časopisu se totiž zamýšlí nad problematikou ústupu z výsluní českých kolektivních sportů a vyvrací teorii, že na vině je nedostatek talentovaných dětí. Tvrdí, a já s ním souhlasím, že příčinou tohoto neutěšeného stavu je krize trenérská, myšleno oblast mládeže a na závěr svého sloupku o výchově a zdokonalování mladých sportovců v kolektivních sportech píše, cituji: „Už to prostě není džob pro laiky, kteří pouze sami dobře hráli a své hráčské zkušenosti se snaží marně naroubovat na mladé zdravé stromky“.
Trenérské povolání je totiž daleko náročnější a vyžaduje daleko více předpokladů, než si mnozí i skvělí fotbalisté (pracuji celý život v tomto sportovním odvětví, ale platí to i pro ty ostatní) dokáží představit. Těch jmen by se dalo napsat mnoho, poslední případ je bývalý skvělý francouzský útočník Tierry Henry, který skončil na lavičce AS Monaco. Ano, jsou případy, kdy podmínky a možnosti svěřeného týmu neodpovídají jeho cílům a na „vině“ je trenér. Ovšem i v tomto případě, dle informací, které se v této souvislosti objevily, je evidentní, že Henry nezvládl svoji roli především po stránce psychologické a pedagogické, zkrátka je to práce s lidmi, ne s roboty, které si naprogramujete podle aktuální potřeby a to vyžaduje velké znalosti v těchto oborech. Nestačí jen umět poradit, jak sklopit nárt při střelbě apod.
To, co si můžete přečíst v nadpisu tohoto mého komentáře, tvrdím i s vědomím, že i já jsem bývalým aktivním prvoligovým fotbalistou, možná by se dalo říci, že právě proto. Poznal jsem specifickou atmosféru české fotbalové kabiny a její nepsaná pravidla. Vůbec mě nepřekvapilo v dnešním rozhovoru s pracovitým fotbalistou a reprezentantem Vladimírem Daridou, když na otázku, zda něco podobného, jako hráčská „kasa“ v Německu existuje odpověděl, že ne. Jen při narozeninách drobné občerstvení. V Česku kdysi někdo vymyslel platbu za všechno možné jen aby bylo co nejvíce financí na občasné týmové akce. A jak tyto akce vypadaly si dovedete představit…..
V době, kdy jsem ligu hrál mohl být klidně prvoligovým trenérem kde kdo, i bývalý fotbalista, protože hráči hráli víceméně podle sebe, podle aktuální chuti. Nebyla žádná týmová taktika nebo nacvičené standardní situace, jenže dnes to zdaleka nestačí. Současný trenér se musí umět orientovat v mnohem odbornějších tématech fotbalových i těch nefotbalových, musí být pracovitý a být příkladem pro své svěřence. Jsem přesvědčený, že, podle mého názoru současný nejkvalitnější a nejúspěšnější trenér v Česku Trpišovský, je tak skvělý i proto, že nezažil a nezkazila ho typická česká fotbalová kabina. Možná se vám to zdá velmi přísné hodnocení, ale vzpomeňte si, kolik českých fotbalistů neuspělo v Německu i jinde. Zaskočila je konkurence, kterou se svým přístupem neměli šanci překonat. A jak by to potom měli zvládnout jako trenéři, kteří musí být hráčům osobním příkladem v přístupu ke své práci trenéra, musí se odborně vzdělávat, řešit každodenně drobné i větší konflikty uvnitř nebo i vně týmu, komunikovat efektivně se všemi účastníky kolem své práce (hráči, realizační tým, vedení, příznivci, média atd.). Ne, to zdaleka ne každý skvělý hráč dokáže, lépe tady sedí výraz málokterý. O tom jsem přesvědčen.
Oni totiž mají určité představy o způsobu hry, často velmi atraktivní, ale nedokáží je přizpůsobit možnostem a typologii svých svěřenců. Typickým příkladem je v české lize Slovácko. Michal Kordula, můj někdejší svěřenec, kterého si velmi vážím za jeho ctižádost a pracovitost jako hráče, tak chtěl se Slováckem hrát jako Barcelona, ale to samozřejmě nebylo možné. Zkušený trenér Svědík, který ho vystřídal to změnil a je úspěšný. Věřím, že, jak Michala znám, že se i v tomto směru poučil, protože pracovitý vždy byl a je.