Na nadpisu tohoto mého komentáře ke 14. kolu F:L se určitě všichni shodneme. Podle mého názoru i toto utkání ukázalo, jak se fotbal za posledních několik sezón změnil a jak je třeba při všech trenérských úvahách tyto změny brát v úvahu.
Kam tím mířím? Setkávám se totiž s mnoha názory fotbalových příznivců a také trenérů, zejména těch začínajících, kteří kritizují současný trend fotbalu směrem k atletičnosti a soubojovosti fotbalistů a raději by sledovali fotbal z před mnoha let, tedy technický, kombinační, zkrátka více fotbalovosti. A pokud někdo takový fotbal očekával, tak musel být zklamaný. Jenže já jsem zklamaný fotbalem nebyl, já vím, že tímto směrem směřuje, spíše jsem byl překvapený z výkonů obou týmů i některých hráčů, i když se nabízí relevantní vysvětlení.
Stejně jako naprostá většina diváků i expertů jsem i já favorizoval pražskou Slávii, ovšem samotné utkání tuto prognózu tak zcela nepotvrdilo. Způsob hry a celková práce trenéra Slávie Trpišovského se mi moc líbí a fandím jí. Hra Slávie má jasná pravidla, jasné parametry, konkrétně celoplošná aktivita ve vytváření tlaku na hráče soupeře s míčem (chcete-li presink), vysoká úspěšnost v osobních soubojích, schopnost zakončit akci střelou ze střední a větší vzdálenosti, aktivita krajních obránců a efektivita při útočných standardních situacích. Slávie má navíc více týmových, zarputilých, tzv. válečníků, kteří pro tým odevzdají maximum (Ngadeu, Deli, Souček, Zmrhal, Coufal, Bořil), i když neoplývají technickou ekvilibristikou.
Sparta má z mého pohledu jiné hráče, jsou fotbalovější a techničtější, myšlením jsou to individualisté (i díky různým národnostem), zdaleka netvoří kompaktní tým, jako hráči Slávie. Jenže v tomto utkání jsem byl způsobem hry a přístupem hráčů Sparty docela pozitivně překvapen. Platí to především pro Kangu a Tetteha. K nim se přidali ostatní, především Frýdek a najednou neměli hráči Slávie tolik prostoru a času a Sparta vládla překvapivě středu hřiště, kde jim vzdoroval úspěšně jen Souček, Stoch nebyl moc vidět (kromě jedné střely) a Traoré hrál katastrofálně. Byl pomalý, neohrabaný, ztrácel míče, tvořivý Hušbauer také nestíhal vymyslet své tradiční překvapivé finální řešení. Ostré kraje Coufala a Bořila jsem viděl zahrát mnohokrát o hodně lépe. Sparta zkrátka svým přístupem a nasazením nedovolila uplatnit Slávii její přednosti. Jediná disciplína, v které se jí to nepodařilo byly standardní situace Slávie, z nichž vstřelila obě branky. Pro trenéra Sparty Ščasného z tohoto utkání vyplynula jedna jistota, že hráči mají na víc, než předvádějí zejména na hřištích soupeřů, jen je třeba to z nich dostat. Možná někoho napadá před každým utkáním jim tvrdit, že dnes hrají další utkání proti Slávii. Jenže tak jednoduché to není, i když v tom právě spočívá podstata práce hlavního trenéra, na to ostatní má asistenty. A v tom je Slávie a trenér Trpišovský dál, a proto vede ligu.
Za samozřejmost považuji vyprodanou Letnou a přes 17 tisíc diváků, kteří vytvořili výbornou atmosféru a nechci zapomenout ani na velmi dobrý výkon rozhodčího Ardeleanu.
Další velmi očekávané utkání se hrálo v Ostravě-Vítkovicích, kam přijel obhájce mistrovského titulu Viktoria Plzeň. Hrálo se opět před parádní návštěvou a tomu odpovídající atmosféře a i když by utkání zřejmě slušel nerozhodný výsledek, tak plzeňští si zkušeně odvezli tři body do Plzně za výhru 0:1 po parádním „obstřelu“ Kopice, na který brankář Laštůvka neměl nárok dosáhnout. Plzeňští tak už 9 krát získali tři body za výhru o jednu branku, z toho 8 krát 1:0.
Naopak do statistiky vyhraných ku prohraným utkáním o tři a více branek, kterou jsem uvedl před týdnem v komentáři ke 13. kolu, jsem si mohl poznačit další dvě utkání. Příbram opět prohrála a opět na vlastním stadionu 0:3 se Slováckem, které se tak pod zastupujícím trenérem Vlachovským odpoutalo z posledního místa prvoligové tabulky. Vzpomínaná bilance je tak pro Příbram 2:7 (pro nepravidelné čtenáře 2x vyhrála o 3 a více branek a 7x prohrála o tři a více branek), proto i skóre z posledních čtyř utkání je 1:18 a to je velký problém. Už minule jsem napsal, že proklamovaný atraktivní a zajímavý fotbal, který chce trenér Příbrami Csaplár se svými svěřenci produkovat je fajn, jen s ním musí mít trenér (a platí to obecně pro všechny) odpovídající výsledky. Slovácko do této statistiky získalo první bod na celkový poměr tedy 1:2.
Další dva kluby, které se do ní ve 14. kole zapsaly je Dukla Praha a Jablonec, který na pražské Julisce vyhrál nefotbalovým výsledkem 2:6 (fotbalovým možná někde v okresním přeboru, tam se hraje bez organizace hry) a potvrdil tak výbornou podzimní formu. Trenér Dukly Skuhravý, jinak Jablonecký občan, po zisku bodů v předchozích utkáních tentokrát narazil. Paradoxně utkání vůbec nevyšlo zkušenému Ďuricovi, pilíři obrany, který byl dosud považovaný za největší posilu týmu Dukly. Ale i to se může stát, že utkání nevyjde nejzkušenějšímu hráčovi. Jen dodám uváděnou zápasovou statistiku výher a proher pro Duklu 0:4!!! a pro Jablonec 5:1!!!
V Olomouci se střetly dva moravské týmy, na Andrův stadion přijela Opava a pro mě překvapivě zaslouženě se ujala vedení 0:2. Sigma nakonec v závěru utkání srovnala skóre na 2:2, ale hosté mohli v posledních vteřinách strhnout tři body na svoji stranu, jenže v brejku 3 na 1 situaci nezvládli. Dovedu si představit, jak byla tato situace infarktová pro oba trenéry. Pro trenéra Sigmy Jílka v průběhu akce a pro trenéra Opavy Kopeckého po jejím neproměnění.
Tepličtí překvapivě bodovali v pražském „Ďolíčku“ po výhře 2:3. Domácím „klokanům“ nepomohly ani dva góly Bahrajnce Júsufa, který se mi svými parametry velmi líbí. Je rychlý, vysoký a míč ovládá velmi dobře. Nedivil bych se, kdyby se za chvíli objevil v Plzni místo zraněného útočníka Krmenčíka.
Pokud jste pozorně četli tento text, tak jsem ještě nepopisoval utkání 14.kola, které by vyhrál domácí tým. Podle mého názoru to je už dlouhodobý trend, který jen potvrzuje, že překonat dobře organizovaného hostujícího soupeře, který se spoléhá na rychlé protiútoky, není tak jednoduché.
Dvakrát se to v tomto kole těsně podařilo. Zlínu v utkání s Karvinou 2:1 a v pondělní dohrávce Liberci s Mladou Boleslaví, když vítězná branka, i když zasloužená, padla až v 88. minutě. Před tím navíc liberecký Potočný neproměnil pokutový kop.
Při pohledu na tabulku FORTUNA:LIGY se už v této chvíli oddělila vedoucí dvojice Slávie a Plzeň s 34 body, za nimi doplňují oba na šestici, která bude hrát zřejmě o titul a poháry, Sparta, Zlín, Ostrava a Jablonec 26 bodů. Sedmý Liberec si polepšil na 20 bodů. Zbývající týmy se budou snažit vyhnout skupině o udržení, protože osmá Mladá Boleslav má 17 bodů a poslední šestnáctá Dukla 10. Dramatičnost i v dalším průběhu bude určitě zajištěná a to je dobře.