Program naší nejvyšší fotbalové soutěže Synot ligy se díky naší účasti na červnovém a červencovém EURO 2016 ve Francii pomalu blíží ke konci a atmosféra docela houstne. A to je již jeden sestupující jistý dávno dopředu, tedy Baník Ostrava. Týmy z konce tabulky i tentokrát, s výjimkou Jihlavy a Baníku Ostrava, ztrácely. Vedoucí duo Viktoria Plzeň a Sparta Praha bodovaly naplno, i když cesta k plnému bodovému zisku nebyla v obou případech vůbec lehká.
Při pohledu na konečné výsledky zaujme hned 6 utkání, ve kterých byl na ukazateli skóre po závěrečném hvizdu rozhodčího stav 2:1. Dokonce tímto výsledkem skončilo všech pět utkání, která v tomto kole pro sebe rozhodly domácí týmy. Z toho 3 krát tyto týmy obdržely první branku (dvakrát ve 3. a jednou v 8. minutě) a musely výsledek „otáčet“ ve svůj prospěch. Tento těžký úkol již tradičně stál před pražskou Spartou (už počtvrté) v utkání s Příbramí a zvládla ho tentokrát i Viktoria Plzeň ve Zlíně. Při jejich kvalitě to zase není nic neočekávaného. Jenže třetím do party v této disciplíně bylo Brno v domácím utkání s Bohemians 1905.
A u tohoto pátečního utkání začnu komentář jednotlivých utkání. To brněnské totiž nebylo atraktivní jen obratem ve skóre, ale také hrou obou soupeřů. V utkání se totiž více myslelo na ofenzívu a méně na defenzívu, což asi nebyla ideální varianta pro trenéry Kotala a Pivarníka, ale pro diváky to bylo určitě příjemné. I za velmi nepříznivého počasí a na těžkém terénu se hrálo nahoru dolů a tři body nakonec zůstaly v Brně po výhře, jak jinak, než 2:1. Obě branky domácí vstřelili po standartních situacích, které výborně zahrával obránce Keresteš, který v této roli skvěle zastoupil zraněného kapitána Pavla Zavadila.
Jak už jsem předeslal dalším utkáním, ve kterém dlouho nebylo jisté jméno vítězného týmu se hrálo ve Zlíně. Plzeňská Viktoria obdržela první branku z kopačky Tomáše Poznara a potom celé utkání ztrátu doháněla. Vyrovnat se jí podařilo v 59. minutě po akci Petrželi, která vyvolala vlnu protestů na hřišti i v hledišti. Je třeba přiznat, že branka opravdu platit neměla pro hru rukou plzeňského fotbalisty. I když se na hlavu hlavního rozhodčího snesla spousta kritiky, tak v tomto případě by se měla nasměrovat na pomezního rozhodčího, protože situace se odehrávala přímo před jeho zrakem a hlavnímu rozhodčímu naopak v zákrytu za tělem bránícího obránce Matějova. Ten navíc obdržel za protesty druhou žlutou kartu a Plzeň hrála od té chvíle přesilovku. Tu využila v 74. minutě po střele záložníka Vaňka, která brankáři Dostálovi „zaplavala“ a tři body tak putují do Plzně. Což kromě příznivců Zlína nepotěšilo ani ty sparťanské, protože Sparta by při ztrátě Plzně mohla snížit ztrátu na první místo v tabulce.
A to jen za předpokladu, že porazí v nedělním utkání sestupem ohroženou Příbram. To se nakonec podařilo, ale v ještě větším dramatu, než se odehrál ve Zlíně. Sparta totiž obdržela první branku utkání již ve 3. minutě a o zisku tří bodů rozhodla podobně jako Plzeň ve druhém poločasu, dokonce až v 86. minutě. A tipněte si, komu se to podařilo. Ano uhodli jste, že Lafatovi, což uhodnout nebylo zase tak těžké. Navíc Lafata přihrával na vyrovnávací branku v 66. minutě. Trenér Ščasný musel tentokrát sestavit mužstvo bez několika absentujících hráčů jako zraněných Zahustela, Váchy, Jiráčka, Holka, Mazúcha a potrestaného Frýdka za 4 žluté karty. Ještě větší problémy bude mít Sparta ve čtvrteční odvetě v Evropské lize s Villarealem, kdy z pěti stoperů mu zůstal pouze veterán Radek Kováč a ke zraněným se přidají ještě Brabec a Costa pro žluté karty a Šural, který Evropskou ligu hrál již za Liberec. Naopak hrát bude moci Frýdek.
Zbývající tři utkání s výsledkem 2:1 měla promluvit do umístění na konci tabulky. První z nich v Ostravě jsem osobně očekával a odhadoval, že Baník tentokrát získá tři body. Vedly mě k tomu poslední výsledky obou soupeřů a předpokládaný stav v jejich hlavách. Co tím mám na mysli? Je to i moje trenérská zkušenost, že po výrazném neúspěchu a naopak výrazném úspěchu nastává zcela opačný výkon a výsledek. A z toho jednoduchým úsudkem vychází, že Baník Ostrava po debaklu v Olomouci tentokrát vyhraje a Slovácko po senzační výhře se Spartou naopak prohraje. A výhra Baníku 2:1 můj předpoklad potvrdila. A proč jsem takto uvažoval? Protože znám hlavy českých fotbalistů, kteří po úspěchu tzv. usnou na vavřínech a nedokáží se maximálně na další utkání koncentrovat a naopak poražený tým si v dalším utkání pohlídá motivaci a přístup a udělá maximum pro nápravu. A to se stalo i v Ostravě. Laik sice tyto myšlenkové pochody nepochopí, protože fotbalista přeci musí hrát na 100% v každém utkání, ale hlava takto opravdu funguje.
Dalším utkáním s výsledkem 2:1 se hrálo v Liberci, kam přijela akutně ohrožená sestupem olomoucká Sigma. Po výhře 6:2, která jen oddálila definitivu sestupu, potřebovala bodovat i v Liberci a nejraději za tři body. To se jí nepodařilo a navíc jsme se dočkali „řepkovského“ blikance ze strany hráče Sigmy, od kterého bych to vůbec nečekal ne proto, že ho dobře znám, ale proto, že mně vždy připadá ve svých vyjádřeních velmi zkušený a pragmatický. Dokáže věci nazývat takové, jaké jsou a na nic se nevymlouvat. Proto to v případě brankáře Buchty vnímám jako výraz velké frustrace ze situace, v které se Sigma jako klub, mužstvo i samotný brankář Buchta nachází.
Třetím „záchranářským“ utkáním s výsledkem 2:1 bylo to na Vysočině, kde Jihlava hostila Teplice. Výsledek už víme, tak dodám, že o vítězi utkání rozhodl už první poločas, protože po jeho ukončení odcházeli domácí hráči s vedením 2:0. Za Teplice snížil ten nejzkušenější hráč Vachoušek, ale na zisk alespoň bodu za remízu to nestačilo.
Poslední dvě utkání 24. kola Synot ligy skončila remízou. V Mladé Boleslavy domácí v utkání s Duklou museli, podobně jako Plzeň, Sparta a Brno dohánět ztrátu ze začátku utkání, tentokrát dvoubrankovou. Dukla totiž v Mladé Boleslavy vedla v 11. minutě již 0:2. Konečný výsledek byl tedy remíza 2:2 a moc nescházelo, aby boleslavští dokázali i tuto dvoubrankovou ztrátu přeměnit v zisk tří bodů, jako se jim to podařilo v minulém kole v Příbrami.
Jediným utkáním, v kterém branka nepadla se hrálo na Slávii, kam přijel ambiciózní Jablonec. Utkání jsem neviděl, ale podle ohlasů se opět potvrdilo, že složit nové mužstvo a očekávat okamžité výborné výkony a výsledky není možné a je to naivní představa. Hráči Slávie v poslední půlhodině utkání zatlačili soupeře z Jablonce, ale ke své škodě trefovali jen konstrukci branky. Celkem třikrát.
Před námi je teď tedy pětina celé soutěže a čas na nápravu zisku plánovaných počtu bodů a umístění v tabulce se krátí. Dá se předpokládat, že bude proto přibývat i nervozity a i chyb i „chyb“ rozhodčích. Přejme si, aby nic takového nehrálo větší roli, než výkony samotných fotbalistů.