V 18. kole Synot ligy se vedoucí dvojice vzdálila ostatním

Ve druhém jarním kole se toho událo opravdu hodně. Dalo by se také nazvat kolem několika derby. Mám na mysli severočeské v Liberci, moravské v Brně a Ostravě, pražské ve Vršovicích, tzv. derby českého venkova v Plzni (tak nazývala média utkání Plzně s Teplicemi v době, kdy jsem já hrál za Plzeň v letech 1977-80). Kromě toho se udály také příběhy dvou zkušených fotbalistů Bakoše a Baroše s podobným příjmením, ale se zcela rozdílným výsledkem. Začnu netradičně u týmu, který je všeobecně považovaný za prvního sestupujícího, tedy Baníku Ostrava.

Ne, nemyslím si, že se trenéru Petrželovi podaří tým Baníku zachránit v lize. Na to je jeho ztráta mamutí, ale porazit ho nebude jednoduché. Dnes, po výhře mladíků Baníku Ostrava se Zlínem 3:0 je to každému jasné. Jenže hráčům Zlína to jasné nebylo, a proto zaslouženě prohráli. Docela se dokážu vcítit do pozice zlínského trenéra Páníka, který na tuto alternativu hráče upozorňoval, ale bylo to jako by hrách na stěnu házel, což my trenéři známe moc dobře. Na druhou stranu se v případě výkonu mužstva Baníku Ostrava ukazuje, jak je důležité pro úspěšnost týmu fungování celého klubu, motivace a ochota hráčů běhat a pracovat pro tým a klub. A to se naštěstí pro celý Baník v Ostravě stalo. Jen je škoda, že to nepřišlo dříve.

Velký příběh se tentokrát odehrával v Liberci, kam přijel dlouholetý regionální soupeř z nedalekého Jablonce. Hrálo se za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek, pršelo, občas sněžilo a na hřišti to doslova „hořelo“. Opět, jako v Ostravě byl úspěšnější tým, který byl zarputilejší a soudržnější a to je charakteristická vlastnost Liberce. Konečné skóre 3:2 pro domácí se vyvíjelo zajímavě. Domácí vyhráli první poločas 2:0, jablonečtí ve druhém poločasu srovnali na 2:2, ale čtyři minuty před koncem domácí vstřelili vítěznou branku. Ne, ne, nezapomněl jsem na jediné jméno, které v kolonce střelců domácího týmu figurovalo v zápisu o utkání. Byl to útočník Bakoš, kterému se podařilo dosáhnout hattricku a to v tom, pro oba kluby, nejdůležitějším utkání. Před jednáním o jeho prodloužení smlouvy, která mu v Liberci končí v létě to přišlo v tu nejvhodnější dobu.

Dalším očekávaným utkáním byla utkání pražských „S“. Nejdříve hrála Slávia v Jihlavě a ukázalo se, že v naší nejvyšší fotbalové soutěži není nic dopředu jisté. Po zimních pozitivních změnách ve Slávii, podobných, jako v Baníku Ostrava, se čekala jasná výhra Slávie, ale po závěrečném hvizdu rozhodčího byly na ukazateli dvě velké nuly. A to především díky neschopnosti hráčů Slávie proměnit některou z několika vyložených šancí. A nezměnil to ani kanonýr Škoda, který týmu chyběl v prvním jarním kole. Jihlavští zřejmě bod v jejich cestě za záchranou brali všemi deseti.

Pražská Sparta potvrdila v utkání s Mladou Boleslaví roli favorita a dobrou formu po výhře s Krasnodarem v Evropské lize a vyhrála 2:0. Branky vstřelila již v prvním poločasu a i přes jasnou převahu už v dalším průběhu další nepřidala, i když svého soupeře ze třetí příčky tabulky k ničemu nepustila. Výkon týmu Mladé Boleslavi byl opravdu velmi slabý. Ukázalo se, že bez tří opor (Skalák, Zahustel a Bořil) si mužstvo na Spartě nevěřilo, hráči se nedokázali po zisku míče propracovat k solidní koncovce a tím trpěl i hráč, který byl již před utkáním středem pozornosti, útočník Baroš. Jeho výkon nebyl dobrý. Vyvrcholením byla červená karta, kterou mu rozhodčí udělil v 81. minutě za faul, když první žlutou kartu obdržel za lajdácké hraní rukou v prvním poločasu. Trenér Sparty Ščasný udělal ve srovnání se sestavou v utkání s Krasnodarem několik změn (nastoupil Šural, Frýdek, Matějovský místo Marečka, Holka a Fataie), které neměly na výkon týmu negativní vliv, protože Sparta má v současné době kvalitní a hlavně široký kádr hráčů.

Vedoucí tým tabulky Viktoria Plzeň v utkání s Teplicemi v Doosan aréně získal povinné tři body za výhru 1:0, která se zrodila hned v 5. minutě, kdy po odraženém míči z rohového kopu skóroval hlavou zatím jediný jarní střelec Viktorie Daniel Kolář. Tepličtí se více zaměřili na to neinkasovat a v jediné jejich vyložené šanci selhal Vondrášek, když v dobré pozici netrefil branku. Plzeňští sice další branky nepřidali, ale utkání kontrolovali.

Dalším očekávaným utkáním zejména na Moravě bylo tradiční derby v Brně, kam přijela olomoucká Sigma. Oba soupeři se přičinili o to, že už čtvrté jejich vzájemné utkání za sebou v Brně skončilo výhrou Brna 2:0. Nepíše se mi to lehce, protože jsem v Sigmě pracoval v součtu 17 let, ale Brno vyhrálo zcela zaslouženě. Hráči Sigmy vypadají při hře docela hezky, s míčem si rozumí, ale chybí mi v jejich projevu na hřišti více zarputilosti, agresivity, přímočarosti a soudržnosti. A o tom je současný fotbal. Neprosadila se ani zimní střelecká posila Mahmutovič, ale na jeho obranu jsem měl pocit, že spoluhráči nedostatečně využívali jeho rychlostní schopnosti.

Dalším derby, tentokrát pražským bylo utkání Bohemians s Duklou, kterou rozhodla jediná branka obránce Krcha v 68. minutě. Bylo to také utkání týmu, který hraje na pohled hezký fotbal (Dukla), proti zarputilému projevu „klokanů“ a opět se ze tří bodů radoval ten zarputilejší tým, tedy Bohemians. Tři body pro ně jsou velmi příjemným bonusem v cestě za záchranou, ale zdaleka ne náhodný. Klokani totiž už 7 utkání neprohráli a podle mého názoru jdou správnou cestou.

Určitě překvapením je výhra Slovácka v Příbrami. Jedinou a rozhodující branku vstřelil kanonýr Došek až v 90. minutě utkání, když doklepl do branky odražený míč po rohovém kopu a souboji svého spoluhráče. Oba týmy měly před tímto utkáním stejný počet 20-ti bodů a Příbram se tak nebezpečně přiblížila pásmu sestupu a Slovácko se mu naopak vzdaluje.

Tentokrát se nevyznamenali střelci. Padlo jen 15 branek, což sníží průměr téměř tři branky na jedno utkání v celém průběhu Synot ligy. Naopak divácký zájem průměr cca 5,5 tisíce diváků na utkání v takovém ročním období a povětrnostních podmínkách na některých stadionech je velmi solidní.

Komentáře nejsou povoleny.