I 11. kolo nabídlo několik nečekaných výsledků a rozdílné zisky bodů našich zástupců v Evropské lize. Sparta porazila s přehledem i díky přesilovce Bohemians 1905 3:0, Liberec zachraňoval remízu 1:1 v Jihlavě až několik minut před koncem a Viktoria Plzeň dokonce odevzdala všechny body po prohře 0:1 v Brně.
Začnu Spartou, která navázala na sérii výher v Synot lize i velmi dobrý výkon v týdnu v Evropské lize na hřišti bundesligového Schalke 04, kde remízovala 2:2. Podle mého názoru už trenér Ščasný ukončil fázi hledání nejvhodnějšího způsobu základního rozestavení. Upustil od varianty 3 5 2 a ustálil ho na hru se čtyřmi obránci v rozestavení 4 2 3 1. A hlavně stále častěji zařazuje do základní sestavy rychlostní typy hráčů jako Fatai a Konaté, do středu obrany vrátil v první polovině podzimu absentujícího stopera Brabce. Do formy se pomalu dostává i pracant ve středu hřiště Jiráček. Sparta tak postupně stabilizuje obrannou čtveřici, kde se aklimatizuje i předělaný střední obránce Costa, který už ví, že na tomto postu je důležitá bezpečnost při řešení herních situací. Brabec sice nevypadá tak elegantně jako Holek, ale je důraznější a pro útočníky soupeřů nepříjemnějším protihráčem. To vše s tím, že trenér Ščasný nemá problém z taktických i jiných důvodů měnit základní sestavu, což se ukázalo i v Schalke, kde se v základní sestavě neobjevil ani kanonýr Lafata. A já těm důvodům rozumím. A to všechno zvyšuje konkurenční prostředí v týmu a tím i nutí hráče maximálně na sobě pracovat. Výsledkem je velmi příznivá série v Evropské lize i v Synot lize, což je právě teď, před českým „el clásicem“ v Plzni velmi důležité.
Zcela rozdílná je aktuálně atmosféra ve Viktorii Plzeň. Tým Plzně zcela rozumně podnikl několikadenní cestu do Vídně na utkání s Rapidem v Evropské lize a poté se přemístil do Brna, kde v neděli následovalo další utkání v rámci Synot ligy s místní Zbrojovkou. Určitě si plzeňští nemysleli, že z tohoto výletu se vrátí do Plzně s dvěma porážkami. Horší na této statistice je fakt, že obě porážky (na Rapidu 2:3 a v Brně 0:1) se zrodily po velmi nevýrazných výkonech. V Plzni teď určitě řeší, kde se stala chyba a je těžké takto, bez možnosti nahlédnout dovnitř klubu a týmu situaci analyzovat. Já si při té příležitosti jen vybavím situaci, kdy trenér Krejčí neměl před několika týdny odvahu veřejně odsoudit počínání jeho svěřence Limberského při nehodě pod vlivem alkoholu a následné oslavě vstřelené branky v Příbrami a pro mě je to signál, že nemůže mít celý tým pod svojí kontrolou. Proč? Protože tímto projevil málo sebevědomí, rozhodnosti a autority a naopak prokázal určitou slabost, kterou si snížil autoritu nejen u problémových hráčů, kteří v Plzni určitě jsou, ale i těch soudných a rozumných, kteří jeho kritiku zcela logicky očekávali. A možná i to může být v posledních týdnech příčinou, proč tým tak strádá. Trenér Ščasný si v této oblasti počíná daleko rozhodněji a v tom je momentálně velký rozdíl a známka jeho daleko větší zkušenosti v práci s fotbalisty jako hlavní trenér. Práce trenéra totiž nespočívá jen v taktických a technických parametrech, které trenér Krejčí ovládá výborně. V Plzni si to určitě uvědomují a do sobotního utkání se Spartou mají dost času to vysvětlit i hráčům a neznamená to, že Spartu neporazí. Právě naopak to může všechny vyburcovat a Sparťané mohou zase tzv. „usnout na vavřínech“.
Liberečtí po utkání v Jihlavě, kde uhráli remízu 1:1 přiznali, že měli trochu těžké nohy po čtvrtečním nešťastném utkání s Groningenem (vyrovnání soupeře z pokutového kopu v úplném závěru utkání), což je zcela logické. Navíc k rychlejší regeneraci určitě nepřispěla psychická nepohoda, protože naopak u nich převládala frustrace a to zatěžuje nejvíce hlavu a tím i svaly. S bodem z Jihlavy v této situaci asi budou spokojeni, navíc prohrávali. Naopak smutní byli určitě jihlavští, kteří k úspěšné snaze o záchranu v soutěži potřebují každý bod.
Nebezpečným pronásledovatelem těchto tří „evropských“ klubů je Mladá Boleslav. Ta opakovaně potvrzuje, že je velmi silným týmem a platí to i po 11. kole, v kterém porazila Slovácko 4:1. Kromě jasného výsledku zaujala v tomto utkání ještě jedna událost. V základní sestavě týmu z města automobilů konečně nastoupila letní největší přestupová fotbalová bomba útočník Milan Baroš. A nejen to, že Baroš konečně nastoupil, ale vstřelil první 2 branky týmu a navíc to stihl za 11. minut. Uvidíme, jak se mu bude dařit v dalších utkáních, kdy si na něj budou dávat obránci soupeřů určitě velký pozor.
Dalším překvapivým výsledkem v tomto kole je remíza ambiciózního Jablonce na vlastním stadionu 3:3 s pražskou Duklou, která ztratila vedené 1:3 až v poslední desetiminutovce. Jablonečtí chtěli určitě vyhrát, což se jim na vlastním trávníku nepodařilo v tomto ročníku už po šesté za sebou. A to podle průběhu utkání mohou být za remízu rádi. Dosáhli jí i díky dvěma pokutovým kopům, které vzbudily dost emocí, ale podle mého názoru byly oba posouzeny správně. U obránců Dukly Štětiny i Jurendiče se jednalo spíše o hloupost a nešikovnost v souboji s protihráčem. Určitě si oba měli počínat daleko obezřetněji. Kromě toho jsem měl pocit, že po brance na 1:3 pro Duklu už její hráči tak trochu při řešení herních situací na vlastní polovině nevnímali dostatečně bezpečnost a druhá branka, která domácí tým nakopla k závěrečnému náporu padla po takové nedůslednosti a podcenění situace Marka Hanouska.
Na závěr jsem si nechal tři utkání, v kterých si tři body odvezli hosté. A začnu od překvapivé výhry Sigmy Olomouc v Praze se Slávií 2:0. Před tímto utkáním došlo v Olomouci k výměně trenéra a „nové koště“ tedy metlo dobře. Sigma mě překvapila aktivním fotbalem, na týmu bylo vidět maximální odhodlání uspět a to u všech hráčů. Nejsem si jist, zda tomu tak bylo i pod trenérem Kalvodou, ale nový trenér Jílek této změny dosáhl a teprve v dalších utkáních se ukáže, zda to byla jen snaha hráčů se novému trenérovi ukázat v co nejlepším světle nebo je to pozitivní změna jejich myšlení. Pokud mám informace, tak v tom byl problém hráčů Sigmy v předchozím průběhu sezóny. Nedokázali se maximálně připravit na utkání. Tentokrát to zvládli a zvládli to i herně. Naopak hra Slávie mě zklamala. Ukázalo se, že motivace proti Spartě byla extrémní a hlavně hra Sparty Slávii vyhovovala. Hodně kombinuje a trenér Uhrin postavil taktiku na agresivitě v soubojích a rychlém protiútoku. Se Sigmou byl jeho tým v jiné pozici a tu nezvládl. Nezvládl diktovat tempo hry s míčem na noze, ve hře bylo najednou málo pohybu a invence. V tom byla Sigma lepší a vyhrála zaslouženě.
Za překvapení lze považovat i výhru Teplic ve Zlíně 2:1. Pokud by se toto utkání hrálo v prvním kole, tak bych to posoudil jako očekávanou výhru zkušeného soupeře nad nováčkem soutěže. Jenže Zlín potvrdil několikrát, že není jen tak obyčejným nováčkem. Proto je zisk plného počtu bodů hostujících Teplic překvapení, navíc když před týdnem prohrály doma s Jihlavou. I tady se ukazuje, že v naší nejvyšší soutěži může každý porazit každého. Mě zaujala volba nejlepšího hráče utkání domácího Poznara, kterého jsem v začátku jeho dospělé fotbalové kariéry trénoval ve Vítkovicích a moc mu to přeji, protože na sobě už tenkrát hodně pracoval.
Na závěr jsem si nechal výhru hostů, která mě vůbec nepřekvapila. Tou je zisk tří bodů hostující Příbrami v Ostravě na Městském stadionu ve Vítkovicích s Baníkem Ostrava po výhře 0:2. Po sledování předchozího utkání na domácí půdě se Sigmou Olomouc a výhře Baníku 1:0 jsem četl velmi pozitivní hodnocení a prognózy do dalšího průběhu Synot ligy ze strany Baníku. Chápu trenéra Korytáře i jeho svěřence, že jsou pod velkým tlakem a výhru potřebovali, ale i v tomto utkání bylo vidět neuvěřitelně moc chyb v podání hráčů Baníku a vyhráli jen díky neskutečné nemohoucnosti hráčů Sigmy v koncovce. Jinak byli ve všem hráči Sigmy jasně lepší. To se potvrdilo i v utkání Baníku s Příbramí. Na držení míče se totiž fotbal nehraje a pro týmy typu Baníku Ostrava je těžší hrát na vlastním stadionu, kdy musí po ztrátě míče honit rychlé protiútoky soupeře. A přesně tak hrála Příbram a vyhrála zaslouženě.
Pokud jde o statistiky tohoto kola, tak jsme se opět vrátili k průměru vstřelených branek na jedno utkání na 3 branky a to je hranice nadprůměru. Diváků také přišlo v průměru 5 tisíc na utkání a to je solidní číslo. Přispěla k tomu i nezvykle vysoká návštěva v Brně, kde k tomu přispěla iniciativa Petra Švancary.