Máme za sebou druhé jarní, celkově 18. kolo Synot ligy a s potěšením konstatuji, že je opravdu na co se dívat. O překvapivé výsledky není nouze, střelci se opravdu činí, vstřelili před týdnem 24 a v tom posledním kole dokonce 25 branek, což je v průměru těsně nad 3 branky na utkání. A nejen jejich počet je pozitivním trendem, ale i jejich způsob.
V tomto 18. kole by obě branky, které vstřelil mladý teplický hráč Potočný na Slávii byly ozdobou internetových soutěží o nejhezčí branku víkendového fotbalu v Evropě. Stejně tak vítězná branka plzeňského obránce Rajtorala v Hradci Králové a našly by se i další.
Podle mého názoru je zajímavá i statistika výsledků utkání 17. a 18. kola z pohledu domácího, respektive hostujícího týmu. V obou kolech byla totiž nejen zcela stejná, ale i vyrovnaná konkrétně 3 výhry domácích, 2 remízy a 3 výhry hostujících týmů. Pokud z této bilance odečteme 3 domácí výhry největších favoritů na pomyslné medaile (Plzeň, Sparta a Jablonec), jejichž výhry na vlastním stadionu jsou tak trochu povinností, tak ze zbývajících 13-ti týmů dokázaly vyhrát před vlastními diváky pouze 3. V 17. kole Teplice 1:0 s Ostravou a v 18. kole Příbram 2:0 s Mladou Boleslaví a Dukla 3:1 s Libercem. Na takovou statistiku si totiž budeme muset zvykat a já to pozoruji již delší dobu. Příčinou je podle mého názoru trend, který ve fotbalu pozoruji. V utkáních dvou vyrovnaných soupeřů domácí týmy nedokáží utkání zvládnout za tři body tak často, jako v minulosti.
Příčin je určitě několik, ale z mého pohledu trenéra vidím jednu podstatnou. Tím je způsob hry, herní styl či herní strategie. Každý ať si ten nejvhodnější termín vybere. Konkrétně to znamená, že domácí se snaží být aktivní, i díky povzbuzování diváků na tribunách a hostující soupeř je připraven v obranném bloku a čeká na chybu domácího týmu v rozehrávce. Ta zákonitě při vyrovnanosti soupeřů přichází a potom následuje rychlá protiakce, rychlý protiútok či rychlý kontr, termín si opět každý vybere podle svého. Otázkou jen zůstává, jak vysoko si ten který hostující tým troufá svůj obranný blok postavit.
Takto rozdané karty dokáže pro sebe zúročit jen tým, který jasně svojí kvalitou převyšuje ten hostující a těmi jsou v naší lize především Plzeň, Sparta a Jablonec. Proto dokáží utkání s takto rozdanými kartami na vlastním stadionu zvládnout.
A teď už k 18. kolu. Určitě nečekanou ztrátou dvou bodů pro Spartu skončilo její utkání v Ostravě po remíze 1:1. Jsem přesvědčen, že kdyby na stadionu na Bazalech bylo přítomno cca 60 tisíc diváků jako v Budeslize, tak by bylo ozdobou i takto velmi uznávané fotbalové ligy. Utkání mělo totiž náboj na hřišti i v hledišti. Když už jsem u toho hlediště, tak jsem přesvědčen, že nikomu z přítomných ani u televizní obrazovky nechyběly na tribunách hordy neukázněných diváků, kteří se rozhodli domácí utkání Baníku bojkotovat. I díky výbornému výkonu Baníku se zcela jistě další normální diváci rozhodnou na příští utkání Baníku přijít a nebudou se muset obávat toho, že jim přistane na hlavě vytržená sedačka.
Za zvláštní pozornost zcela jistě stojí okomentovat výkon ostravské ikony Milana Baroše. Hrál s ohromnou chutí, evidentně si byl vědom toho, že je v tomto smyslu i příkladem pro svoje spoluhráče. Možná některé situace řešil až přehnaně emotivně, ale kdo někdy sportoval, tak to pochopí. Baníku šlo totiž v tomto utkání o hodně a nemyslím tím jen zisk bodů. Šlo i o to výborným výkonem přesvědčit diváka i vedení města, případně další sponzory, že cesta, kterou se Baník vydal je správná. I když i já mám ke způsobu trenérské výměny výhrady, tak musím přiznat, že výkon Baníku byl opravdu skvělý a jsem zvědavý, zda jej dokáže zopakovat i v utkáních, kdy se od něj budou body očekávat. Přesto nakonec mohla Sparta získat všechny body, jenže Lafata v závěru neproměnil pokutový kop, což se ve fotbalu stává. Pro tým Baníku by to bylo docela kruté, ale i to se ve fotbalu stává.
Další z favoritů na mistrovský titul Viktoria Plzeň hrála v Hradci Králové s posledním celkem tabulky a doslova vydřela výhru 3:2. V podobném duchu, jako u Baníku Ostrava, bych mohl hodnotit výkon hradeckých „votroků“. Vedoucí tým tabulky z Plzně utkání zvládl především díky svému sebevědomí a víře v to, že vítěznou branku nakonec vstřelí. To sebevědomí z nich bylo cítit i přes televizní obrazovku. V tom byl v poslední čtvrthodině utkání rozdíl mezi hráči Sparty v Ostravě a Plzně v Hradci Králové. I proto plzeňská Viktoria odskočila svému rivalovi v tabulce na tři body.
Jenže ještě tu máme tzv. „třetího vzadu“ a tím je zcela jistě Jablonec, který se dlouho nemohl proti pražským Bohemians na svém stadionu prosadit, ale po bezbrankovém poločasu nakonec vstřelil tři branky a za Spartou již zaostává jen o jeden bod. I tímto výsledkem Jablonec potvrdil, že útok na první dvě příčky, které zaručují účast v předkolech Ligy mistrů myslí vážně.
V dalších utkáních mělo vysokou kvalitu utkání pražské Slávie s Teplicemi, které skončilo remízou 2:2. I toto utkání patřilo svojí úrovní k ozdobám tohoto kola. Viděli jsme maximální nasazení, fotbalovou kvalitu i krásné branky (Potočného jsem zmínil na začátku). Bohužel jsme viděli i chybu rozhodčího, která ovlivnila výsledek a tábor Slávistů se oprávněně cítí poškozený. Hlavní rozhodčí neodpískal jasný pokutový kop pro Slávii, ale neviděl bych v tom nějaký jeho úmysl. Stál totiž v inkriminovaném okamžiku v nevhodném postavení tak, že faulující hráč byl k němu otočený zády a držení za dres svého soupeře tak ukryl v zákrytu svého těla. To samozřejmě slečna Damková vnímat jako omluvu svému svěřenci nebude, protože rozhodčí musí stát v takovém postavení, aby měl dostatečný přehled o tom, co se na hřišti děje. V takové situaci by mu měl pomoci jeho kolega pomezní rozhodčí, ale ten se zřejmě této zodpovědnosti zalekl. Domnívám se, že to byla přesně ta situace, kdy by rozhodnutí vzal na sebe rozhodčí za brankou, který ale v tomto utkání delegován nebyl.
Zatím se v dosavadních dvou kolech nedaří ambiciózní Mladé Boleslavi. Po remíze 2:2 s Hradcem Králové tentokrát prohrála v Příbrami 0:2. Příčinou byly její neproměněné šance a výkon ex Sparťanů Zemana, který přihrál na obě branky a Bednáře, střelce jedné z nich.
Dukla dokázala v utkání s Libercem otočit skóre z 0:1 na celkových 3:1, což je vždy cenný zvrat pro sebevědomí týmu v dalších utkáních a potvrdila po výhře v Brně dobrou jarní formu i dobrou morálku týmu.
Poslední dvě utkání byla typickým příkladem souboje vyrovnaných soupeřů, který jsem popisoval v úvodu. Slovácko v Jihlavě i Brno v Českých Budějovicích vyhrály zcela zaslouženě a šancí na zvýšení skóre měly oba týmy ještě několik. Zejména Slovácko v Jihlavě. Tento tým má totiž několik rychlostních typů hráčů ideálních pro hru na rychlý protiútok, ale chybí mu vyšší efektivita. Utkání rozhodl Kalouda, ale další tutovku, kterou jsem viděl v krátkém sestřihu snad nešlo nedat. V souvislosti se Slováckem jen připomenu, že jsem si všiml v jejich domácím utkání s Jabloncem, že brankář Jablonce Hrubý všechny akce svého týmu zahajoval výkopem na soupeřovu polovinu. A zcela jistě to nebyla náhoda, ale pokyn trenéra Šilhavého, který tím chtěl předejít ztrátám míčů na vlastní polovině hřiště při snaze rozehrávat přes obránce. V těchto situacích je důležitá bezpečnost a znalost hry soupeře a z ní vyplývající volba způsobu hry.