Období vánočních svátků je každoročně velmi očekávaným časem. Je to část roku, na kterou se všichni moc těšíme, zejména naše děti, vnoučata a pravnoučata. Patřím ke generaci, která se v dětství také na Vánoce a tradice s nimi spojené těšila, ale absence sportovních událostí mi vadila.
Proto jsem pravidelně sledoval v televizi tradiční Vánoční turnaj ve stolním tenisu (určitě i proto, že jsem stolní tenis hrál aktivně), těšil se na „Turné čtyř můstků“ ve skocích na lyžích, později i silvestrovské fotbalové utkání Sparta-Slávia bývalých hráčů těchto klubů nebo hokejové mistrovství světa do „20“ let (dnes bychom napsali U20). K tomuto období také patřilo každodenní bruslení nebo trénink stolního tenisu v tělocvičně.
Kromě toho, že od té doby již uplynulo mnoho let a aktivní sportování se u mě smrsklo jen na rotoped, tak podobné to mám i dnes. Absence většího množství sportovních událostí mi nevyhovuje, proto se v tomto komentáři nebudu zabývat výsledky a výkony fotbalistů, ale především událostmi, které se ve fotbalu udály mimo sportoviště. I ty totiž spolurozhodují o tom, jak úspěšné nebo neúspěšné bude fotbalové mužstvo v nejbližším soutěžním období.
Zcela jistě k těmto událostem patří trenéři. V posledním komentáři jsem se zabýval změnami, které v některých klubech naší nejvyšší fotbalové soutěže ve věci trenérských změn probíhaly. Na téma odvolání trenéra Svědíka v Baníku Ostrava jsem se jasně negativně vyjádřil již tenkrát a i dnes si stojím za tím, že tento krok vedení klubu je zcela neprofesionální, nekoncepční a nelogický. Možná se v Ostravě řídí sloganem legendárního trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“, s kterým jsem ovšem já nikdy nesouhlasil. Tento můj postoj i s předpokládaným negativním výsledkem jsem před časem prezentoval tady na svých webových stránkách i v případě angažování nizozemského trenéra Pastoora v pražské Slávii. Stejný, tedy negativní výsledek očekávám i v případě angažování nezkušeného trenéra Frňky.
Dalším trenérem, který byl v polovině prosince loňského roku, tedy před dvěma týdny, v ohrožení byl trenér Sparty Lavička. Dnes už víme, že vedení klubu trenéra Lavičku ve funkci podrželo, což já velmi kvituji. Navíc se mi líbilo i zdůvodnění tohoto kroku. Vedení totiž připustilo, že na nesplnění stanoveného cíle nemá podíl jen trenér Lavička, ale i vedení samo. Četl jsem něco v tom smyslu, že nejen v oblasti práce trenéra, ale i v jiných oblastech fungování má klub rezervy, které si po důkladné analýze vedení uvědomuje a v dalším období bude jejich cílem je odstranit. A to je to, co jsem ve svém posledním komentáři i v případě Sparty pojmenoval. V našich klubech totiž trenéři mnohé okolnosti, které by mohly přispět k úspěšnosti týmu nemají možnost ovlivnit, i když by chtěli. A to si zřejmě nadřízení trenéra Lavičky uvědomili a hlavně přiznali.
Proč mě toto rozhodnutí tak potěšilo? Protože jsem pracoval v klubech, které neměly takové možnosti, jako naši soupeři, ale nikdy to nepřiznaly veřejně. Já, jako trenér jsem se s tím smířil, protože loajalitu trenéra ke klubu jsem vždy považoval za samozřejmost. Jenže jsem byl po čase odvolán a zdůvodnění klubu vyznělo tak, že oni za nic nemohou, na vině byl trenér, i když na některé příčiny upozorňoval a chtěl je změnit, ale klub to nerespektoval. Snad se i v tomto ohledu český fotbal posouvá k vyspělým fotbalovým zemím. S odstupem času si tuto svoji nadstandartní loajalitu vyčítám a dnes už bych jednal jinak.
Dalším klubem, který v období od minulého mého komentáře vyřešil tajenku na téma nový trenér je Slovan Liberec. V tomto případě je třeba mluvit ne o novém trenérovi, ale o nových trenérech. I já považuji výsledné řešení ve dvojici zkušených trenérů Kotrba a Csaplár za překvapivou variantu. Zřejmě sehrála důležitou roli v této volbě jedna úspěšná zkušenost s dvojicí trenérů Škorpil a Csaplár. Jenže si nejsem jist, zda „vstoupit dvakrát do jedné řeky“ je v tomto případě záruka úspěšného fungování. A to říkám i s vědomím toho, že je v jejich případě smluvně ošetřeno, že v případě rozdílného názoru obou trenérů na cokoliv rozhoduje trenér Kotrba. Na fungování rovnocenné dvojice trenérů totiž nevěřím vůbec. Volbu vnímám dále také jako snahu mít mužstvo pod dohledem zkušených trenérů, což oba jmenovaní splňují. Oba poměrně dobře znám a nejsem si jist, zda jsou schopni potlačit svoje ega v případě potřeby. A tato potřeba určitě nastane. Dalším srovnáním obou trenérů z mého pohledu je kombinace emotivního způsobu komunikace po vzoru „staré školy“ a používání lidovějšího slovníku v podání trenéra Kotrby a vědečtější přístup, založený na moderních technologiích a metodách tréninku v podání trenéra Csaplára. Oba přístupy jsou si natolik vzdálené, že to vedení klubu možná považuje za výhodnou kombinaci. Jejich spolupráce bude ale vyžadovat spoustu vzájemného respektu a diplomacie. Sám jsem zvědavý, jak tato spolupráce bude fungovat. Důležitou roli v tomto procesu bude určitě hrát i sportovní ředitel Liberce a nedávný hráč Honza Nezmar.
Ve srovnání s řešením postu trenéra ve Spartě Praha a potvrzení ve funkci trenéra Lavičky vidím v případě stejného postu ve Slovanu Liberec zcela rozdílný přístup, který logicky přinesl i rozdílné řešení. Nemyslím si totiž, že jediným viníkem nelichotivého postavení mužstva v prvoligové tabulce byl trenér Slovák. Přeci všichni víme, že z Liberce v létě odešlo několik důležitých hráčů v čele s Radkem Kováčem, tým byl proto hodně mladý a nezkušený. Proto často výsledkově nezúročil kvalitní výkony v bodový zisk.
Důležitým faktorem pro úspěšnost týmů v jarní části soutěže jsou i změny v hráčských soupiskách, tedy odchody a hlavně příchody nových posil, ale těmi se budu zabývat až příště.