Ve fotbalu je běžné, že dochází k výměnám na postech trenérů s cílem zastavit výsledkovou krizi. Poznal jsem to i já a určitě alespoň jednou každý trenér. Bohužel je v tomto případě často trenér jediným, který to odnese za všechny zodpovědné lidi v klubu, protože v našich podmínkách je trenér zodpovědný za výsledky mužstva, ale v mnoha případech nemá možnost ovlivnit hráčské změny z klubu i opačně. Na druhou stranu souhlasím s tím, že trenér musí respektovat základní filosofii klubu, kde chce pracovat (úmyslně jsem nepoužil termín „trénovat“, protože práce trenéra zdaleka nespočívá jen v trénování, ale i učení a vzdělávání). Musí respektovat ekonomické možnosti daného klubu.
Jenže výměny trenérů až po skončení poloviny soutěže tak běžné nejsou. Přesto k nim hned v několika klubech Synot ligy v posledních dnech došlo a možná ještě v nejbližší době dojde. Pokusím se na ně vyslovit svůj názor, ale jen na základě svých zkušeností a bez důsledné znalosti konkrétních příčin trenérské změny.
V posledních dnech se hodně mluví o konci angažmá trenéra Lavičky v českém velkoklubu Spartě Praha. Je pravda, že v poslední době svěřenci trenéra Lavičky zklamali v několika pro klub klíčových utkáních, ale zda to je vina jen trenéra nedokážu odhadnout. Zodpovědnost tedy určitě hlavní trenér má, jak jsem napsal na začátku u nás nejvyšší, ale vina je zcela jistě i u někoho dalšího a to bych teď spekuloval u koho. Nedokážu totiž posoudit, z jakého důvodu Sparta např. podcenila konkurenci na pozici hrotového útočníka vzhledem ke svému nahuštěnému programu a vysokých cílech. Navíc má ve svém kádru několik reprezentantů, včetně jediného schopného útočníka Lafaty. Což náročnost programu umocňuje. Tady vidím manažerské selhání a to je ten bod, který si musí ve Spartě vyhodnotit. Konkrétně kdo rozhodl, že dalšího konkurenta na tento post klub nezíská, přesněji nekoupí. Pokud např. někdo řekl, že na to klub peníze nemá a trenér na tuto potřebu upozorňoval, tak vina je na někom jiném, než trenérovi. A to já nevím. Polemizovat by se dalo určitě o způsobu koučování trenéra Lavičky při utkání, ale do toho se pouštět nechci, protože vím, že být po bitvě generálem je to nejlehčí. Napadá mě jen podobnost nepodařených utkání Sparty a zda tam není společný problém. Nabízí se třeba v herním stylu Sparty snaha o udávání tempa hry, v převážné většině utkání se slabšími soupeři účinná a v utkáních se silnějšími soupeři kontraproduktivní, či neschopnost adekvátně zareagovat při nepříznivém vývoji utkání. Platí to i na fotbalisty Sparty, nejen na trenéra.
Další překvapivá zpráva přišla od vedení Baníku Ostrava. Od týmu byl odvolán trenér Svědík, který s týmem dokázal vystoupat na 5. příčku tabulky, což nečekal asi nikdo, ani funkcionáři, kteří teď rozhodli o jeho odvolání. Přiznám se, že tomuto kroku opravdu nerozumím, i když zdůvodnění kompetentních jsem zaznamenal. Musím říci, že je velmi naivní (to zdůvodnění) a jsem moc zvědavý, jak bude hra Baníku v jarním pokračování vypadat. Důvodem k odvolání trenéra Svědíka byla prý nedostatečná efektivita a ofenzívní pojetí mužstva, zkrátka defenzívní způsob hry, který trenér týmu ordinoval.
Samozřejmě tuto formulku vnímám jako zdůvodnění alibistické a mezi řádky čtu, že trenér a jeho realizační tým měl rozdílné názory na odborná témata, než sportovní vedení Baníku. Ani neznám nové sportovní vedení Baníku, ale údajně je to mladý (25 let) sportovní manažer, který mnoho zkušeností s trénováním nemá. Proto neví, že uměním trenéra je realisticky odhadnout možnosti svého týmu, podle toho zvolit herní strategii a styl. Všichni totiž chceme hrát atraktivní útočný fotbal. Já také, ale pracoval jsem v klubech s velkými ekonomickými problémy a z toho se odvíjela kvalita hráčů a tomu musela odpovídat i taktická stránka naší hry. To všechno je zahrnuto v tom klíčovém úkolu každého trenéra. Tím je dostat ze svěřeného mužstva maximum a to na všech úrovních. Jiným fotbalem to musí realizovat trenér Koubek v Plzni, Tobiáš v Příbrami a Svědík v Baníku. Poznal jsem několik teoreticky nadupaných mladých trenérů, kteří chtěli hrát atraktivně, ale zjistili, že to s hráči, které dostali nejde. A k tomu poznání, co se svými hráči jde a co ne potřebuje trenér zkušenosti. A tyto zkušenosti trenér Frňka zcela jistě nemá. Navíc je další podmínkou k úspěšnému angažmá tohoto mladého trenéra, jak vzniklou situaci budou vnímat jeho noví svěřenci. A to je v práci trenéra to nejpodstatnější. Trenér musí mít respekt u hráčů, musí být autoritou a tento způsob jeho nástupu mu cestu k ní hodně zkomplikoval. Respekt hráčů se totiž získává každodenní prací a komunikací s hráči, pokud ji trenér nemá na základě předchozích výsledků. A ty trenér Frňka nemá žádné. Osobně jej neznám a nepřeji mu nic zlého, ale jeho výchozí pozice je velmi nevýhodná. V nejvyšší soutěži je nováčkem a okolnosti, za kterých do toho jde mu nejsou nakloněny. Musí si nejdříve na svoji stranu získat kabinu a potom na hřiště a do hry dostat atributy, které při svém nástupu prezentoval, a které údajně ve hře pod trenérem Svědíkem nefungovaly. A zkušení trenéři dobře vědí, že chtít něco hrát a převést to na zelený trávník jsou dvě zcela rozdílné věci. Proto i mě budou velmi zajímat nejen výsledky Baníku Ostrava, ale i způsob hry, kterými k nim dospěje.
Dalším zajímavým případem výměny trenéra po ukončení podzimní soutěže je Liberec. V tomto případě zřejmě teorie o jednom zodpovědném člověku (trenérovi Slovákovi) a několika dalších funkcionářích, kteří jsou mezi viníky, ale na jejich funkci to nemá vliv, platí zcela jistě. Vycházím z vyjádření sportovního manažera Nezmara i z dnešního vyjádření trenéra Petrželi, jednoho z adeptů na tento post. Rozhodl se nezúčastnit výběrového řízení, které klub na funkci trenéra vypsal. Přiznám se, že jsem takové výběrové řízení ještě nikde nezažil. Nepřekvapilo mě však ani odstoupení trenéra Petrželi a jeho zdůvodnění, že nebude „pokusným králíkem“. Zřejmě si spočítal, že by výběrové řízení nevyhrál, což by jeho egu značně ublížilo. Již jednou se takto zachoval. Odstoupil před lety z kandidáta na post trenéra reprezentace, když pochopil, že v souboji s trenéry Jarabinským a Brücknerem nemá šanci. Možná to bylo dobře, protože vyhrál trenér Brückner a jak skvěle fungovala česká reprezentace pod ním potom si všichni pamatujeme. V Liberci mohou doufat, že i v tomto případě vyberou podobně.
Klidnější průběh měla výměna trenéra v Jihlavě. Tam se měnil trenér hlavně kvůli splnění licenčních podmínek pro působení trenéra v nejvyšší soutěži. Trenér Kučera si totiž vedl ve funkci hlavního trenéra skvěle, ale vlastní jen licenci „A“. Proto k týmu Jihlavy přišel trenér Klusáček s odpovídající trenérskou licencí UEFA Profi, který v loňské sezóně zachránil v Synot lize tým Bohemians 1905 a trenér Kučera bude jeho asistentem.
Ještě klidněji proběhla změna na trenérském postu v Hradci Králové. Tam vedení klubu potvrdilo ve funkci realizační tým, který ustavili několik kol před tím. Zřejmě rozhodl zisk čtyř bodů v posledních dvou kolech. Tím se mužstvo dostalo z beznadějné do nadějné situace, která jim vlila alespoň malou dávku optimismu, sebevědomí a motivace do zimní přípravy.