Při pohledu na výsledky 18. kola GL by se dalo říci, že všechny týmy mají o zisk bodů tak eminentní zájem, že nepřipustily, aby některý z nich tzv. „propadl státu“, jak se tomu stane při remíze. V tom případě totiž je oběma soupeřům přidělen jeden bod a ten třetí, který se rozdává při výhře jednoho z nich, opravdu už nikdo nikdy neuvidí. Zjednodušeně tedy lze konstatovat, že tentokrát každé utkání tohoto kola mělo svého vítěze a poraženého.
Činily se týmy z první poloviny tabulky. Hned šest z nich bodovalo naplno. Výjimkou byla Dukla Praha, která v pražském derby podlehla Slávii a Slovácko, které odjelo z Mladé Boleslavi, v utkání dvou týmů z první poloviny tabulky, bez bodového zisku. Naopak z týmů v dolní polovině tabulky zcela logicky většina body nezískala. Podařilo se to jen Brnu s Příbramí (opět oba celky z druhé poloviny tabulky) a vzpomínané Slávii. Ta sice touto výhrou získala velmi cenné tři body v cestě za záchranou v nejvyšší fotbalové soutěži, ale naopak ztratila trenéra Koubka a jeho realizační tým. Ale to je jiné téma.
Tabulka se definitivně rozdělila na tři části. Cyklistickou terminologií na dvojici velmi silných uprchlíků Spartu a Plzeň, skupinu pronásledovatelů Teplice, Mladá Boleslav, Dukla, Liberec a s vypětím všech sil se skupiny, která si to rozdá o evropskou ligu, drží Jablonec. Hlavní peloton je s velkým odstupem za nimi a tvoří jej týmy od 8. Slovácka po poslední Bohemians 1905. Tady bude záležet na rozložení sil až do konce soutěže, tedy do 30. kola.
Teď tedy k samotným utkáním. Vedoucí dvojice Sparta a Plzeň sice bodovala naplno, ale jejich výhry se nerodily vůbec lehce. Spartu spasil v dalším pražském derby s Bohemians v 73. minutě kanonýr Lafata vítěznou brankou na 2:1. Všichni sparťané si určitě oddechli, protože do utkání nemohli zasáhnout dva důležití hráči základní sestavy, tzv. „ostré kraje“, Dočkal zprava pro žluté karty a Krejčí zleva pro zranění.
Plzeň nastoupila před vlastními diváky, ale jen třetí den po náročném utkání v Doněcku proti Znojmu, kterému se nedávaly velké šance. Také prohrávalo v 56. minutě 0:3, i díky dvěma trefám odpočatého a správně nažhaveného útočníka Wágnera. Jenže hosté dokázali prohru dvěma brankami zmírnit a možná kdyby druhá branka nepadla až v 90. minutě, tak by se Viktoria o výhru hodně bála.
Podobně jako plzeňská Viktoria měl v nohách čtvrteční pohárové utkání i liberecký Slovan. I při absenci v Alkmaaru tří zraněných hráčů základní sestavy (Frýdek, Fleišman a Marek Karolín) dokázal v Jihlavě „otočit“ skóre na konečných 3:2 ve svůj prospěch a získat tři důležité body. Možná k tomu přispěla paradoxně i absence tří hráčů, za něž nastoupili hráči odpočinutí a slovenský fotbalista Kolár, který nastoupil od 46. minuty, dvěma góly nejvíce přispěl k exportu všech bodů z Vysočiny do Liberce.
V dalších utkáních vyhrály vždy domácí týmy a získávaly tak tzv. „povinné“ body. Hned o šest z nich se hrálo v Brně, které v souboji akutně ohrožených sestupem porazilo Příbram nejtěsnějším výsledkem 1:0. Stejným výsledkem porazil Jablonec citelně ohrožený Baník Ostrava, když rozhodující branka padla až v 83. minutě a vstřelil ji tradiční střelec a tradičním způsobem hlavou po rohovém kopu. Tím střelcem je stopér Beneš.
Na závěr jsem si nechal dvě utkání Slávia – Dukla 2:1 a Teplice – Olomouc 4:0, která měla z mého pohledu něco společného. Tím společným znakem je markantně opačný výsledek a výkon všech čtyř týmů v předchozím 17. kole GL a v tomto 18. kole. Navíc si své soupeře vzájemně prohodily. Určitě si vzpomenete na debakl Slávie 1:5 v Olomouci a prohru Teplic na Dukle 1:3. Jak je možná taková změna?
Zjistit to je teď úkolem trenérů všech zainteresovaných mužstev. Pokud jde o Slávii, tak jednak týmu prospěly změny v základní sestavě (Neves stopér x levý obránce, Zmrhal levý obránce x uprostřed zálohy, Smejkal ve středu obrany a zkušený Čontofalský v brance), ale nejvíce se změnil přístup hráčů. S Duklou se doslova o body „rvali“, v Olomouci si mysleli, že vyhrají na oko líbivou útočnou hrou bez zarputilosti všech na hřišti a disciplíny po ztrátě míče a organizované a kompaktní obrany.
Mám takový dojem, že způsob hry Slávie v Olomouci natolik popletl hráče Sigmy Olomouc, že měli celý týden pocit, jak jsou skvělí hráči a skvělý tým, že je muselo zpět do reality vrátit mužstvo Teplic, které jim nasázelo na dlouhou cestu do Olomouce hned 4 branky. Teplický tým potvrdil vysokou kvalitu svých afrických ofenzivních hráčů a zřejmě tak navázalo na své výkony v prvních deseti kolech GL. Zajímavostí a důvodem k zamyšlení hráčů a trenérů Sigmy Olomouc je fakt, že všechny branky do jejich sítě padly po centrech z křídelních prostorů. Četl jsem i vyjádření olomouckých hráčů po utkání v Teplicích, že Teplice proti nim hrály stejně, jako oni před týdnem proti Slávii. Myšleno na rychlé protiútoky. No to tedy bylo zjištění. Branky přeci dnes padají, kromě standardních situací, jen z rychlých protiútoků. Problém je v tom, že je soupeři nesmím lacinými ztrátami umožnit. Slávisté jim je před týdnem svým laxním přístupem umožnili a tentokrát, pod falešným dojmem přehnaného sebevědomí a tím nekoncentrovanosti po jasné výhře, je umožnili svému soupeři v Teplicích.
Pražská Dukla v utkání se Slávií nezachytila rytmus hry v prvním poločasu. Čím to asi mohlo být? Už bych se opakoval a trenér Kozel jim to určitě o poločasové přestávce důrazně vysvětlil. Nastalo zlepšení, ale jak už to bývá, na body to nestačilo. Jen doplním, že jsem se u televizní obrazovky v závěrečných vteřinách utkání neudržel a nahlas jsem nechápal opakované váhání zkušeného Gedeona, který místo toho, aby poslal co nejrychleji míč do pokutového území Slávie, kde byli připraveni k vyrovnání nepříznivého skóre téměř všichni jeho spoluhráči, tak se s míčem motal v okolí půlící čáry až do závěrečného hvizdu rozhodčího.
V pondělní dohrávce 18. kola potvrdila Mladá Boleslav svoje pohárové ambice a porazila na svém stadionu Slovácko 2:0.
Týdenní čekání na další napínavý průběh naší nejvyšší fotbalové soutěže nám zkrátí první utkání reprezentačního týmu pod vedením trenéra Vrby. Doufejme, že úspěšném.