Asi všechny z nás, kteří se zajímáme o fotbal, překvapil krok vedení pražské Slávie (kdo vlastně je tím vedením se oficiálně neví), které v pondělí odvolalo trenéra „A“ mužstva pana Koubka. Aniž bych se chtěl vměšovat do vnitřních záležitostí Slávie, tak mám i já na tento akt svůj kritický názor, zejména na jeho načasování. Tím spíše, že jsem ještě stále fotbalovým trenérem a dokážu se vcítit do pocitů trenéra Koubka. Nejdříve se pokusím vysvětlit, proč se tak dobře dokážu do pocitů trenéra Koubka vcítit a není to jen mým shodným povoláním.
Je to i proto, že se považuji za takového „pecháčka“ mezi fotbalovými trenéry. Pracoval jsem totiž převážně v klubech, které měly v té době velké finanční problémy a dva z nich mi provedly něco velmi podobného, v principu vlastně stejnou „zradu“, jakou teď připravila trenéru Koubkovi Slávia.
Já jsem totiž dvakrát přišel o trenérský post díky tomu, že v klubu se vyměnili majitelé, kteří si do klubu přivedli své lidi, včetně trenéra „A“ mužstva a já se musel „pakovat“. V obou případech byla s mojí dosavadní prací spokojenost, proto jsem měl v obou klubech podepsanou smlouvu ještě na dvě sezóny. Oba kluby v té době působily v nejvyšší fotbalové soutěži, jeden v Česku, jeden na Slovensku. Jednalo se o Opavu a Trenčín.
Krátce se zmíním o Opavě. Přišel jsem tam asi 4 kola před koncem podzimu. Hráči nedostávali výplaty, v zimě klub musel prodat šest hráčů základní sestavy a s tím jsme šli do jarní části. Za prodej hráčů bylo na výplaty za leden a únor. V té době jsme porazili Brno 2:1, vyhráli v Olomouci a v Jablonci 1:0, na Baníku 0:0 v Mladé Boleslavi a s Libercem 1:1. Když nepřišla březnová výplata, tak jsme pak už všechno prohráli. K tomu nám FAČR odebral 6 bodů za korupci, která se údajně stala před mým příchodem do klubu. S předstihem jsme připravovali složení mužstva pro druhou ligu, ale v červnu jsem byl bez práce. Byl to důsledek „války“ dvou křídel regionálních politiků (Město Opava bylo důležitým akcionářem klubu). Díky fatálnímu selhání nových „odborníků“ musela Opava hrát krajský přebor a kromě bývalého vedení jsem byl viníkem označen i já.
Pro srovnání se Slávií je pikantnější můj příběh z Trenčína. Byl jsem osloven, podobně, jako v Opavě, v situaci, kdy mužstvo Trenčína figurovalo beznadějně na posledním místě asi 5 kol před koncem podzimu. Našel jsem tam totálně rozložené mužstvo, otrávené hráče, kteří nedostávali (opět) dlouhodobě výplaty. V jarní části naštěstí na Slovensku použili experiment s baráží osmi celků (4 z I. ligy a 4 z II. ligy) a tam se šance na záchranu naskytla. Trenčín jsem v baráži v nejvyšší soutěži zachránil a troufám si tvrdit, že kdybych nebyl u týmu já, tak sestoupil. Ignoroval jsem totiž metody neuvěřitelně „buranského“ způsobu komunikace vedení vůči hráčům. Pro ně byl fotbalista nesvéprávný člověk, s kterým si mohou dělat co chtějí. Výsledkem by byla stávka a nenastoupení k utkání. Já naopak jsem několikrát úspěšně zamezil hráčské revoltě a i díky tomu jsem pro Trenčín zachránil nejvyšší soutěž. Již během baráže se vědělo, že pokud se zachráníme, tak klub převezme zahraniční majitel a klub bude zachráněn od zániku.
Jenže po posledním utkání jsem se dozvěděl, že novým majitelem se sice stává nizozemský občan, bývalý fotbalista i Ajaxu Amsterdam pan La Ling, který si přivede své lidi. Jenže si přivedl i „svého“ trenéra se zajímavým jménem McDonald. Brit, který se fotbalově usídlil v Nizozemsku. Musel jsem respektoval právo majitele přivést „svého“ trenéra, ale jedna věc mi hodně vadila. Považuji totiž českou trenérskou školu za velmi kvalitní a progresívní, v ničem nezaostáváme za těmi zahraničními. Možná v jazykové gramotnosti, ale v odbornosti určitě ne. Proto jsem byl zvědavý na tohoto experta. Tehdejší vedení vytvořilo v klubu atmosféru, kterou bych výstižně popsal asi takto: Vy všichni trenérští začátečníci, sledujte trenéra McDonalda a jeho tréninky, ať víte, jak se pracuje v tom pravém profesionalismu a něčemu se konečně naučíte. Jezdil jsem potom do Trenčína často, jednak urgovat dlužné peníze a současně sledovat několik tréninků. Tušíte správně. Byla to katastrofa. Pletl si prvoligové fotbalisty s přípravkou (6 až 11 let). Dělali na tréninku jednoduchá cvičení pro děti, s míčem, ale jedno cvičení dělali i 60 minut. Před prvním mistrovským utkáním v Žilině trenér vyhlašoval, že i tam bude jeho tým hrát útočně, a že si to se Žilinou rozdají otevřeně. Výsledek 7:1 pro Žilinu není třeba blíže komentovat. Ani to, že Trenčín z nejvyšší soutěže Corgoň ligy sestoupil a trenéra odvolali hned po podzimu. Od té doby v Trenčíně působí na postu trenéra jen slovenští trenéři a Trenčín je zpět v Corgoň lize a hraje o evropské poháry. Majitel je stejný, klub funguje sportovně velmi progresivně, to musím uznat, ale „A“ tým vedou Slováci a ten nejúspěšnější, Adrian Gula, můj někdejší svěřenec v Jablonci, vystudoval trenérskou Profi licenci v Česku… Nic dalšího není třeba dodávat.
Teď už asi víte, proč tuto moji dvojí zkušenost a hlavně tu trenčínskou, spojuji se Slávií. Nevím, kdo tam usoudil, že nizozemský trenér Pastoor je vhodnějším trenérem, než pan Koubek. Cituji nového sportovního ředitele Karola Kisela: „Chceme změnit sportovní směřování klubu, jeho celkový projev a způsob myšlení“. Upřímně pane Kisele, nevím, co si pod tímto vyjádřením představit a nevím, v čem je nevyhovující trenér Koubek. Osobně jej neznám a jsem zvědavý na nového trenéra. Doufám, že to u vás nedopadne jako v Trenčíně a nebudeme se na Slávii, která změnila myšlení, jezdit dívat do Varnsdorfu, Karviné atd.