Máme za sebou první kolo vyřazovacích bojů v Lize mistrů a Evropské lize a mě zaujala především odvetná utkání našich dvou zástupců Viktorie Plzeň v ukrajinském Doněcku a Slovanu Liberec v nizozemském Alkmaaru.
Jejich letošní příspěvek do českého klubového pohárového koeficientu je neuvěřitelný a způsobil postup českého klubového fotbalu na 15. místo v Evropě, které v sezóně 2015-2016 zaručuje dvě místa pro české kluby v kvalifikaci o Ligu mistrů. Docela zajímavou se mi jeví představa, jak vysoko bychom se propracovali v tomto koeficientu, pokud by v kvalifikaci Evropské ligy loni v létě nezkolabovala pražská Sparta. Proto se neobávám obhajování tohoto vysokého koeficientu, protože jej pravděpodobně bude vylepšovat nejen Plzeň, ale i Sparta a možná i někdo další, jako letos Liberec.
A máme tu ještě možnost navýšení tohoto koeficientu díky postupu Viktorie Plzeň do osmifinále Evropské ligy přes velkého favorita Šachtar Doněck. Přiznám se, že jsem v tento výsledek nevěřil, považoval jsem tuto konfrontaci za předem jasnou záležitost a vyřazení českého týmu, vlastně obou českých týmů za „tutovku“. Jsem rád, že jsem se alespoň v jednom případě zmýlil. A nic na tom nezmění ani fakt, že mužstvo Viktorie Plzeň mělo v odvetě kus štěstí. Štěstí přeci přeje připraveným. Tím ovšem není fair zlehčovat tento obrovský úspěch. Fotbal totiž je natolik složitý sport, že kromě individuálních schopností hráčů jeho výsledky ovlivňuje i taktika a soudržnost týmu. A tyto faktory výsledky ovlivnily ve prospěch Viktorie. V evropských pohárech také herní strategii ovlivňuje výsledek prvního utkání. Proto často průběh utkání v tom prvním vypadá jinak, než v odvetě. Stejně tak to platí o vývoji jednoho konkrétního utkání. V případě odvety Plzně v Doněcku platí obě varianty. Po remíze 1:1 a dvou šťastně tečovaných střelách Koláře a Petrželi si hráči i trenér Plzně v tom okamžiku lehce spočítali, že k jejich vyřazení musí soupeř vstřelit tři branky a podle toho zvolili způsob hry. Zatáhli se do hlubokého obranného bloku a jen občas zahrozili rychlým protiútokem. Kdyby zvolili aktivnější způsob hry, tak by zcela jistě riskovali daleko více ztrátu rodícího se postupu. Podle mého názoru to nebyl jiný způsob hry, než jsme byli u Plzně zvyklí, díky pokynům nového trenéra Uhrina. Úplně stejné pokyny, přesněji řečeno stejný průběh hry, by byl i ve stejné situaci, kdyby seděl na lavičce trenér Vrba. Příčinou tedy nebylo jméno trenéra, ale vývoj utkání a zcela jistě i kvalita soupeře a jeho snaha o zvrat. Dokázali si totiž všechno také lehce spočítat a věděli, kolik branek musí k postupu vstřelit, což ve spojení s jejich kvalitou způsobilo jejich velký tlak. Naštěstí ve fotbalu, stejně jako v jiných sportech, hraje velkou roli i psychika a ta hrála proti hráčům Šachtaru, což bylo evidentní.
Náš druhý zástupce v Evropské lize Slovan Liberec nepostoupil přes nizozemský Alkmaar do osmifinále, ale moc k tomu nechybělo. O tomto týmu se píše, že měl na podzim v pohárech velké štěstí, ale musel bych se opakovat, to přeje připraveným. Opět i v jejich případě se často mluví o jeho neatraktivní herní strategii, která vychází z defenzívy v obranném bloku a v útočné fázi ve hře na rychlý protiútok. Často v tomto konstatování různých expertů cítím určitou kritiku tohoto způsobu hry, ale naprosto s ní nesouhlasím. Trenér Šilhavý, při svých zkušenostech, si jen velmi dobře vyhodnotil složení, a tím i možnosti svého týmu, a podle toho zvolil způsob hry. Pokud to trenér nedokáže, tak dopadne jako např. Jablonec na podzim v předkole Evropské ligy ve španělské Seville, kde prohrál s místním Betisem, suverénně posledním týmem španělské ligy, 6:0, protože si to s tímto soupeřem chtěl tzv. rozdat na rovinu, což před utkání vyznívalo sympaticky až populisticky, ale výsledek se rodí na hřišti a to trenér Šilhavý dobře ví.
Liberecký Slovan podle mého názoru nepostoupil do osmifinále díky výkonu v prvním utkání, v kterém hrál až příliš opatrně. Na mužstvu byla vidět nerozehranost, nesehranost po mnoha změnách v týmu, málo sebevědomí. Ovšem nejvíce zřejmě ovlivnila konečné vyřazení obdržená branka v 89. minutě po standartní situaci. V odvetě se všichni hráči doslova „rvali“ o postup do poslední vteřiny a v závěru jim chyběla trocha štěstí, které si zřejmě hráči Liberce vybrali na podzim. Projevili sice ohromnou týmovou bojovnost, ale na postup to těsně nestačilo. Současně platí, že v případě remízy v prvním utkání by herní strategie (taktika) Alkmaaru v odvetě byla zcela určitě jiná, myšleno aktivnější směrem k brance Liberce, jak jsem se o tom zmínil na začátku tohoto komentáře.
Poslední poznámku tohoto komentáře chci věnovat ostatním týmům v evropských pohárech, protože mě zaujalo několik faktů. Výsledky prvního utkání vyřazovacího kola Evropské ligy a prvních utkání osmifinále Ligy mistrů měly jedno společné. Z celkového počtu 24 utkání vyhrály domácí týmy jen tři. V Evropské lize Juventus a Dněpropetrovsk a v Lize mistrů řecký Olympiakos Pireus. Potvrzuje to skutečnost, že fotbal se vyvíjí směrem k důsledné organizaci v obranné fázi a není jednoduché se proti takové skvělé organizaci prosadit, i když mám individuálně kvalitnější hráče.
Dalším faktem, který mi doslova nahrává jsou nevýrazné, možná se dá napsat katastrofální výsledky týmů z Bundesligy. V Evropské lize byl vyřazen její poslední zástupce Frankfurt, v Lize mistrů obdržely na svém stadionu debakl 0:4 Leverkusen (třetí tým Bundesligy) s francouzským Paris Saint – Germain a čtvrtý tým Bundesligy Schalke 1:6 s Realem Madrid. V evropských klubových soutěžích tak z celkového počtu 24 týmů zůstanou jen dva tradiční kluby Dortmund a Bayern Mnichov, kteří obsazují tradičně první dvě místa v Bundeslize s obrovským bodovým odstupem.
Já totiž tvrdím dlouhodobě, že kvalita německé Bundesligy (s výjimkou právě týmů Dortmundu a Bayernu Mnichov) je přeceňovaná (naopak naše Gambrinus liga naopak zbytečně podceňovaná). Psal jsem o tom i tady, na svých webových stránkách několikrát, protože se v tomto případě kvalita zaměňuje za atraktivitu. Ano, Bundesliga je atraktivní soutěží díky atmosféře, kterou na vyprodaných stadionech vytvoří diváci, schopnosti marketingově ji skvěle dokázat prodat i „prodat“ a díky hernímu stylu, kterým se prezentuje. Tam se totiž hraje více přímočaře, rychle, ale organizace hry pokulhává a to se projeví v utkáních evropských pohárů. Špičkové evropské týmy hrají podobně atraktivně, ale se skvělou organizací hry.
Pokud jsem konstatoval, že u nás se najdou experti, kteří kritizují liberecký úspěšný herní styl tzv. „na rychlé protiútoky“, tak bych jim doporučoval si pustit záznamy utkání Schalke proti Bayernu i Realu Madrid a mnoho dalších, kdy i tam, ve věhlasné Bundeslize trenéři vědí, podobně, jako trenér Šilhavý, že s těmito soupeři musí hrát jinak, než proti průměru Bundesligy. Hrají z hlubokého bloku, běhají bez míče a půlící čáru překročí vyjímečně. Přesto i tak obdrží 4 a více branek, protože nemají vyladěnou organizaci na hřišti a jsme u výsledků týmů Bundesligy v evropských pohárech a kruh se uzavírá.
Zajímavé jsou bilance některých zemí. Výsledky prvních utkání osmifinále Ligy mistrů nahrávají tomu, že ze čtyř týmů anglické Premier League postoupí jen Chelsea (možná) po remíze 1:1 v Istanbulu s Galatasaray. Arsenal musí v Mnichově dohánět porážku 0:2 doma, Manchester City to stejné v Barceloně a Manchester United do třetice 0:2, ale na svém stadionu. Naopak úspěšné jsou týmy ze španělské Primera División. Týmy Atlético Madrid, Real Madrid i Barcelona bodovaly u soupeřů (AC Milán, Schalke 04 a Manchester City) naplno.
V Evropské lize je zajímavostí vyřazení všech čtyř zástupců kvalitní a nedoceněné ukrajinské ligy (Oděsa, Dněpropetrovsk, Šachtar Doněck a Dynamo Kyjev).
Na závěr si dovolím konstatovat, že nesouhlasím s přehnanou kritikou úrovně českého fotbalu a jeho nejvyšší fotbalové soutěže. Chybí nám jen atraktivnější atmosféra, kterou průměrná návštěva 5 tisíc diváků na stadionu nemůže vytvořit. Narůstající český klubový koeficient to potvrzuje a já jsem přesvědčen, že tomu tak bude i v případě české reprezentace, i když jsou očekávání veřejnosti asi až moc velká, protože se to nemusí projevit hned, ale postupně zcela jistě. Proto dejme trenéru Vrbovi i hráčům více času.