Do skončení podzimní části naší nejvyšší fotbalové soutěže zbývají již jen dvě kola, a v utkáních 14. kola bylo znát, že se všechny týmy snaží vylepšit svoje postavení před zimní přestávkou, což vede ke zvýšené nervozitě.
Ta ruku v ruce s tím vede k obviňováním fotbalových rozhodčích o nepřesných nebo dokonce, podle názorů některých aktérů, úmyslných chybách. V takové atmosféře se často objeví nepřístojnosti i na tribunách a i toto jsme mohli vidět v uplynulém 14. kole.
Začnu tradičně utkáními týmů z čela tabulky. Byla tři, v Mladé Boleslavi přivítali Viktorii Plzeň, v Teplicích severočeského rivala Liberec a v Olomouci pražskou Spartu.
Viktoria Plzeň zabodovala v Mladé Boleslavi naplno a odvezla si tři body. Po povedeném utkání v Lize mistrů s Bayerem Mnichov trenér Vrba vsadil na totožnou sestavu, ale začátek utkání jim vůbec nevyšel. Domácí vstřelili brzy branku netradičním způsobem. Byla to dvojnásobná hra patičkou a tou poslední patou byla ta Nešporova. Celé utkání potom nabralo na obrátkách a bylo k vidění hodně nebezpečných soubojů, které rozhodčí trestal žlutými kartami. Domácí jich obdrželi hned šest, což se domácím divákům moc nelíbilo. Ještě více se jim nelíbilo přehlédnutí rozhodčího faulu obránce Plzně Hubníka, když ve vlastním pokutovém území evidentně zatáhl za dres Zahustela. Přesto, že měli lidé na tribunách v tomto případě pravdu, tak je to neopravňuje k událostem, které se staly po utkání. Už proto, že v dalších kritizovaných výrocích rozhodčího pravdu neměli, jako např. údajný faul Čišovského na Chramostu. Podle mého názoru bývá podobná nepřátelská atmosféra v Mladé Boleslavi častá a mám s tím zkušenost i já a nejen já, ale potvrdil to i trenér Plzně Vrba. Smutné je, že na boleslavském stadionu se těchto excesů nedopouští jen tzv. „kotel“, ale především diváci na hlavní tribuně, která je velmi blízko střídačkám.
Na výhru Plzně chtěla tříbodově odpovědět i Sparta v Olomouci, ale nakonec si do Prahy z Hané odvezla jen bod jeden. Souhlasím s oběma trenéry, Lavičkou a Psotkou, že remíza byla zasloužená. Sparta měla smůlu v tom, že v týdnu před utkáním došlo v Sigmě ke změně na trenérské lavičce. Trenéra Kotůlka, který se posunul na post asistenta, vystřídal generální manažér Zdeněk Psotka. Ten se zaměřil v přípravě na utkání se Spartou především na disciplínu v obranné fázi, která nebyla na potřebné úrovni, a rychlý protiútok a tato taktika mu vyšla. Sigmě navíc nahrála vedoucí branka již v 10. minutě, protože tým nemusel připravenou taktiku měnit. Nemohu se nezmínit o skvělém provedení situace při brance útočníka Sigmy Doležala. Perfektně míč převzal, obtočil se kolem obránce Brabce a zavěsil. Brankář Vaclík neměl šanci. Při vyrovnávací brance Hušbauera stál zřejmě hráč Sparty v minimálním, možná centimetrovém ofsajdovém postavení, což bych pomeznímu rozhodčímu nezazlíval. Souhlasím s tím, aby takové sporné situace rozhodčí rozhodovali ve prospěch útočícího týmu.
Dalším utkáním týmů z čela tabulky GL bylo severočeské derby v Teplicích, kam přijel v Evropské lize úspěšný Liberec. Domácí tým i bez kanonýra Mahmutoviče byl aktivnější, africké útočné trio hýřilo útočnými nápady a po jejich spolupráci skóroval Salami. Liberečtí dostáli podzimní tradice a v závěru utkání vyrovnal Pimpara po pouhých 15-ti sekundách pobytu na hřišti. Tento tah trenérovi Šilhavému vyšel skvěle a co je obdivuhodné, že již na podzim podruhé. Před tím v utkání s Příbramí na domácím stadionu.
Dalším utkáním, které vyvolalo vlnu nevole na výkon rozhodčího bylo, tentokrát jihomoravské derby v Brně, kde „domácí“ Znojmo prohrálo se Slováckem 1:2. Znojemští spílali rozhodčímu Patákovi hned za několik kontroverzních verdiktů v jejich neprospěch. Zvláštní na tom je, že v jejich posuzování se neshodují dvě média. Na ČT v pořadu „Studio fotbal“ se redaktor postavil na stranu rozhodčího, deník „Sport“ v několika situacích zase na stranu Znojma. Po shlédnutí sestřihu utkání v ČT se musím rozhodčího zastat. Pokutový kop za faul na útočníka Doška byl v pořádku, naopak zákrok brankáře Slovácka Melichárka na útočníka Znojma Vašíčka byl čistý, jednoznačně vypíchl míč a to, že potom došlo ke střetu obou nemělo na nic vliv, protože míč se kutálel zcela na opačnou stranu a Vašíček jej tedy doběhnout nemohl. Stejně tak o přiklepnutí míče rukou unikajícího hráče Slovácka Ondřejky jsem neviděl. Možná lehký dotek těla s rukou u těla ano, ale jasná hra rukou ne.
Když jsem u rozhodčích, tak se mi líbí trend z posledních kol, kdy fotbalisté často při kontaktu tzv. „tělo na tělo“ padají k zemi, zejména v situaci, kdy hráč tuší, že o míč přijde. Rozhodčí takové „pády“ neposuzují jako fauly, protože to fauly nejsou. Fotbal je kontaktní sport a hra tělem není faul. Přesto bych byl ještě přísnější, i když je někdy těžké rozlišit, kdo vlastně fauluje, protože se drží oba dva. Hra rukama je velký nešvar. Stává se, že hráč drží soupeře rukama a potom se diví, že rozhodčí to posoudí jako nedovolený zákrok. To potom škodí plynulosti hry a rozhodčí by neměli váhat se žlutou kartou. Problémem je, že by to museli takto posuzovat všichni. Fotbalu by to určitě prospělo, protože někdy mi to na hřišti připadá, jako úplně jiný sport.
Další moravské derby se hrálo v Jihlavě, kam přijela Ostrava. Body potřebovaly oba týmy, ale získaly jenom jeden, navíc nevstřelily branku, tak na výhru pomýšlet nemohly. Jihlavě nahrálo vyloučení Milosavljeva, mimochodem velmi přísné. Baník se tedy dostal do opačné situace, než před týdnem se Sigmou, kdy hrál dlouho přesilovku, ale neporadil si s ní. Tentokrát se musel snažit, aby si s tím neporadila Jihlava. A to se mu podařilo. V obou případech se tak potvrdila nižší fotbalová kvalita mužstev, protože při přesilovce byla nucena tvořit, nestačilo hrát z bloku a na rychlý protiútok.
Tentokrát pražské derby mezi Duklou a Bohemians 1905 skončilo dělbou bodů, což je úspěchem hostujícího mužstva. Dukla sice hraje pod trenérem Kozlem kombinační fotbal, ale na bojovnou Bohemku to nestačilo.
Slávia po nástupu trenéra Koubka zlepšila disciplínu v obranné fázi a organizaci hry. Proto nedostává branky, což je v její situaci základní věcí. K tomu by určitě chtěla také branky střílet, ale to se jí nedaří, i když velké šance si vypracuje. I v tomto utkáních jich měla několik a např. to, co nedokázal proměnit útočník Škutka, tak to už trenér Koubek ovlivnit nemůže.
Bilanci domácích týmů tentokrát zachraňoval jen Jablonec. Po udělení pokut klubovým šéfem panem Peltou se tým vzchopil a deklasoval Příbram poměrem 6:0. Předvedl se útočník Michal Hubník, který za záda brankáře Hrušky dopravil míč třikrát, tedy nastřílel hattrick.
V tomto 14. kole GL skončilo pět utkání nerozhodně, dvě utkání vyhráli hosté (Plzeň a Slovácko) a jen jednou zůstaly tři body „doma“ (v Jablonci). V počtu branek toto kolo navázalo s 18-ti brankami na předchozí 13. kolo (15 branek), protože to jsou dvě nejméně produktivní kola za celý podzim. Vysvětlení pro to mám. Jak jsem se zmínil na začátku, týmy se snaží v závěru podzimu uhrát maximum a často jim v tom stačí i jeden bod podle hesla „je to lepší, než nic“. Zejména konec tabulky je nahuštěný a právě tam jsou týmy s tímto cílem. Proto se více vychází z disciplinované defenzívy a až potom ze snahy vstřelit branky. Dříve byla příčinou i zhoršující se kvalita hracích ploch na konci podzimu, což v současné době již neplatí, protože všechny kluby GL musí mít vyhřívání, které jeho kvalitu zajistí.