Michal Bílek působil u národního týmu čtyři roky, přesně od 15. listopadu 2009 do 10. září 2013 a já toto období hodnotím, i přes účast naší reprezentace na EURO 2012, jako neúspěšné. Podle ohlasů v médiích i mezi fotbalovou odbornou i laickou veřejností nejsem zdaleka sám.
Přesto, že toto období jsem v titulku nazval érou Michala Bílka, tak současně tvrdím, že je v tom tak trochu nevinně a těmi hlavními viníky jsou ti, kteří jej do tak prestižní trenérské funkce nominovali. Ano, každého hned napadne Ivan Hašek, tehdejší předseda ČMFS (dnes FAČR), který trenéra Bílka prosadil jako svého kamaráda a někdejšího spoluhráče ze Sparty, ale také tehdejší výkonný výbor, který mu tento „nápad“ schválil. Už tenkrát jsem se zvolením trenéra Bílka nesouhlasil (jenže já jsem nehlasoval) a už vůbec ne se způsobem, jak byl do funkce ustaven.
V mých očích by se měl stát trenérem reprezentace, což je v této branži nejprestižnější post, trenér, který má potřebnou odbornou úroveň, spoustu zkušeností a výrazné výsledky za sebou. Nic z toho pro mě trenér Bílek neměl. Titul se Spartou Praha v tehdejší době nelze považovat za mimořádnou zásluhu trenéra týmu. O Blšanech, další jeho trenérské štaci, snad ani není třeba mluvit, i když možná vazba na jejich bývalého šéfa a zároveň předsedu ČMFS pana Chvalovského určitou roli hrát mohla.
V tomto svém komentáři se nechci zabývat v první řadě konkrétními výsledky utkání, trenérem zvolenému rozestavení, základní sestavou apod. Inspirovaly mě především „rozlučkové“ rozhovory s trenérem Bílkem a manažerem týmu Šmicrem. Z nich jsem pochopil, že ani jeden z nich vůbec nic nepochopil. Trenér Bílek vidí jako svoji jedinou a zásadní chybu v tom, že nedostatečně komunikoval s fotbalovou veřejností, a proto si ji nezískal na svoji stranu. On nepochopil, že přízeň a dobré vztahy s fanoušky jsou důsledkem osobnosti trenéra, který je dostatečně úspěšný, odvádí kvalitní práci, má výsledky a dokáže je efektivně „prodat“, tedy vykomunikovat (okomentovat, vysvětlit). Opět musím konstatovat, že nic z toho trenér Bílek neuměl. On se vlastně tyto nejzásadnější disciplíny trenérského povolání, tedy schopnost komunikovat s hráči, realizačním týmem, fanoušky médii a nadřízenými učil až po ustavení do funkce. Až na reprezentační lavičce zjišťoval, že tlak na trenéra je tam velký. A to je příčina jeho neúspěchu ve funkci trenéra reprezentace.
Všimněte si, že jsem dosud nezmínil nic z toho, co si laik představuje pod obsahem práce trenéra reprezentace. Tzn. tréninky, taktika, sestava, nominace atd. To je totiž až to druhé v pořadí práce trenéra, i když neméně důležité. Jenže trenér Bílek neměl už ani to první, tedy schopnost komunikovat a zvládat tlak.
Stejným případem byl manažer reprezentace Šmicer. Z posledních rozhovorů s ním i s předsedou FAČR panem Peltou je evidentní, že ani on nepochopil důvody, proč mu nebyla prodloužena smlouva. Vidí to v tom, že ho snad někteří hráči kritizovali za ne dobře odvedenou práci. Jenže je otázkou, zda mu někdo vysvětlil, jakou má pracovní náplň, jaké pravomoce, kompetence, zkrátka zda věděl, co tato funkce obnáší. Pochopil jsem, že to vlastně nevěděl. Když to trochu odlehčím, tak to vypadalo, že je v realizačním týmu hlavně proto, aby se v případě lichého počtu hráčů na tréninku zapojil jako hráč a udržoval v týmu dobrou náladu.
Oba dva jmenovaní klíčoví členové realizačního týmu se této prestižní funkci u reprezentace vlastně učili. Oba já řadím do skupiny funkcionářů či trenérů s tzv. „hráčským“ myšlením a to byl další evidentní problém české reprezentace. Ani jeden z nich neměl potřebnou autoritu a v týmu panovala atmosféra, která vedla k nedisciplinovanosti. Projevovalo se to vždy v přípravných utkáních. Mimochodem v této atmosféře nedostatečné koncentrace, čili nedisciplinovanosti, evokuje termín přátelské utkání utkání zbytečné a nedůležité a podle toho k němu hráči přistoupili a podle toho ta utkání také vypadala. Jen namátkou uvedu v Chorvatsku 2:4, v Norsku 0:3, s Finskem 0:1 s Maďarskem 1:2. To byly propadáky, které právě vytvářely negativní pohled na celý tým a hlavně trenéra Bílka. Tady se právě projevovala nedostatečná autorita trenéra a manažera.
Po těchto utkáních byla v týmu vytvořena a realizačním týmem tolerována negativní atmosféra proti nenáviděným fanouškům a nepřejícím médiím. Nikdo zřejmě hráčům nevysvětlil, že tato kritika je oprávněná a je jen důsledkem nezodpovědného přístupu hráčů k přípravnému utkání a výkonu v něm. Tato falešná soudržnost se následně projevila v semknutosti v dalším „ostrém“ kvalifikačním utkání, které tým zvládl velmi dobře. Jen tím potvrdili, že mají na víc, než v přípravném utkání předvádí. Tato praxe se týká období kvalifikace na EURO 2012 v Polsku a Ukrajině. V té další na MS v Brazílii už nefungovalo vůbec nic a na vlastním hřišti jsme porazili jen Maltu.
Zpět k první části působení trenéra Bílka u reprezentace, která vyvrcholila účastí na EURO 2012. Po rezignaci předsedy ČMFS Ivana Haška se stal jeho nástupcem pan Pelta. V nedávném rozhovoru vyzvedl úspěšnost trenéra Bílka u reprezentace. Argumentem pro něj byl postup na EURO 2012 a ochotu dát šanci hráčům z české ligy. Dokonce trenérovi před jeho začátkem prodloužil smlouvu. Chápu jeho uvažování. Účastí na tomto prestižním turnaji si náš fotbal totiž vydělal spoustu milionů (neznám přesnou částku) a to je pro něj nejdůležitější. Navíc jej trochu znám, a proto vím, že patří do skupiny „bafuňářů“, kteří tak trochu trenérské povolání podceňují a často mají pocit, že by ten konkrétní úspěšný výsledek tým dosáhl i bez něj, že klub a tým fungují díky podmínkám, které oni vytváří. Já jako trenér a dnes už více také fotbalový expert to vidím jinak. Druhý argument pozitivního hodnocení trenéra Bílka panem Peltou je zcela mimo mísu. Trenér dal šanci hráčům z Gambrinus ligy, především z Plzně, až v okamžiku, kdy už si nevěděl rady. Naopak, tito hráči měli dostat šanci daleko dříve.
Já tvrdím, že cílem každého trenéra musí být „vyždímat“ ze svěřených hráčů a celého týmu maximum možného. V tomto kontextu jsem přesvědčen, že trenér Bílek, i přes účast na EURO 2012, měl s tímto týmem dokázat daleko více. Dvojnásob to platí, když si připomenu, jak se k nám otočilo několikrát i štěstí, které samozřejmě ke sportu patří. Jen si vzpomeňte, ve Skotsku nás udržela ve hře nafilmovaná penalta Rezka (jinak jsme byli ze hry), vzepětí hráčů Plzně (Pilař, Jiráček, Petržela, Rajtoval, později Darida), kteří „zařídili“ důležité výsledky v baráži a na EURO, vylosovaný nejslabší soupeř v baráži Černá Hora, účast v nejslabší skupině na EURO v Polsku, navíc všechna utkání se hrála ve Wroclavi, kousek za českou hranicí, tedy předpoklad výrazné podpory našich diváků.
Trenér Bílek prakticky celé své období u reprezentace tápal v otázkách složení základní sestavy, stylu hry, základního rozestavení, nedokázal zvolit účelnou taktiku. Důkaz? První utkání v Polsku s Ruskem. Nepochopitelná snaha o diktování tempa hry, snaha o aktivní kombinační fotbal, na který tehdejší tým neměl. Výsledkem byla spousta ztrát míčů, rychlé protiútoky soupeře a ještě milosrdná prohra 1:4. Přílišné upnutí na Tomáše Rosického a snaha o herní styl „jeho“ Arsenalu. Naštěstí v dalších utkáních i díky všeobecné kritice pochopil, že musí hrát způsobem, na který má hráče a nakonec z toho byl sice upracovaný, ale přeci jen postup ze skupiny dokonce z prvního místa. V rozhodujícím utkání s Polskem po bezbrankovém poločasu a oboustranně opatrné hře, jsem pochopil z vyjádření hráče Jiráčka po utkání, že o přestávce se tak trochu hráči mezi sebou domluvili, že musí hru vysunout na soupeřovu polovinu a díky tomu tým vyhrál. Další „falešný“ argument o správnosti volby trenéra reprezentace a správnosti prodloužení smlouvy před EURO.
Že byl falešný, tak o tom svědčí totální neúspěch v následné kvalifikaci na nejen prestižní, ale také atraktivní mistrovství světa v Brazílii. Jenže to je jen logický výsledek působení trenéra a jeho realizačního týmu. Když už jsem u něj, tak mě zaujaly dvě změny, které během těch čtyř let v něm nastaly. Hned v prvním období se na vlastní žádost vyvázal z postu asistenta trenér Klusáček. Jak se ukázalo, důvodem byla možnost pracovat jako asistent trenéra Haška tuším ve Spojených arabských emirátech. Ano, je to tentýž Hašek, který prosadil svého kamaráda Bílka na post trenéra reprezentace. I to jen dokumentuje, jakým nezodpovědným způsobem přistupovali v té době vedoucí funkcionáři ČMFS k sestavení realizačního týmu reprezentace. Také proto tam byl trenér Bílek. Perličkou v odchodu Klusáčka bylo prohlášení, že za něj nebude kooptován nikdo, že si jeho pracovní náplň rozdělí mezi sebe zbývající členové. Připadá mi to, jako by Klusáček, zřejmě další kamarád Haška a Bílka, dostal post asistenta trenéra reprezentace jen na překlenutí doby, než si najde něco lepšího. Chcete ještě větší důkaz amatérismu?
Druhou změnou v realizačním týmu reprezentace byl odchod asistenta Komňackého po EURO 2012. Trenér Komňacký je totiž prototypem trenéra zcela jiného typu, než je trenér Bílek. Nebyl prvoligovým hráčem ani reprezentantem, ale ovládá to, co je na práci trenéra stěžejní. Umí jednat s lidmi (hráči, média, nadřízení atd.), proto mi někdy připadal jako tiskový mluvčí realizačního týmu reprezentace. Je vystudovaným pedagogem, a proto nemá s komunikací problém. Do „Studia fotbal“ na EURO chodil převážně on a po vypršení jeho smlouvy u reprezentace jeho schopnosti chyběly.
Nejčastější výmluvou nad výkony a výsledky reprezentace bylo konstatování, že generace Nedvědů, Poborských a dalších hvězd z minulého období tady již není a dlouho nebude. S tím naprosto nesouhlasím. Jmenovaní hráči byli také v pozici mladších hráčů, ale vedl je špičkový trenér, který z nich udělal pozdější hvězdy. Nová nastupující generace má také svoji kvalitu, ale nemá tak skvělého trenéra. Trenér Bílek i manažer týmu Šmicer díky chybějící autoritě u starších hráčů jim poskytli nadstandardní pravomoce. Jinak by se nestala aféra s roztrhanými obleky po utkání v Černé Hoře. To je jasný příklad nezdravě uvolněné atmosféry v týmu. I když Radek Drulák, proti kterému tato akce vznikla, svými hulvátskými výroky, pro něj tak typickými, se také nezachoval vhodně.
Trenér Bílek celou dobu tápal ve všem. Vypadalo to, jakoby neměl jasnou představu, co by chtěl s týmem hrát. Jeho bezradnost a nejistota byla evidentní. A to všechno působilo i na hráče, kteří trenéra nerespektovali tak, jak by bylo třeba. Nepomohla mu v tom ani jeho skvělá hráčská minulost. Jakoby při přijímání této prestižní funkce předpokládal, že tým bude šlapat a všechno půjde samo. Jenže to nešlo a tady se potom ukázalo, že na tuto roli ještě nedozrál, pokud vůbec je chopen na ni někdy dozrát.
Závěrečným shrnutím tohoto komentáře by bylo asi toto: Příčinou nepříznivého hodnocení působení trenéra Bílka u české reprezentace je jednak jeho nedostatečná způsobilost na tuto funkci po všech stránkách. Teprve po svém zvolení zjišťoval, co tato práce obnáší. Zřejmě podobné pocity zažíval i manažer Šmicer. Ovšem ještě větší zodpovědnost mají ti, kteří je do těchto náročných funkcí nominovali a schválili. Celý tým kolem reprezentace pracoval na amatérské úrovni, na což upozorňoval nedávno i brankář Čech, který ví, jak funguje profesionální špičkový klub. I proto zřejmě předseda FAČR vyvolal schůzku se staršími hráči, aby zjistil, jaká je pravda.
Několikrát se během působení trenéra Bílka spekulovalo o jeho odvolání a argumentem předsedy FAČR pro udržení trenéra Bílka ve funkci bylo, že dokud existuje teoretická šance na postup do Brazílie, tak trenér má důvěru. To je přeci naprosto špatně. Pokud chci dosáhnout nějaké mety, ale nejsem spokojen s prací trenéra a tím výsledky mužstva, které ohrožují splnění této mety, tak musím trenéra vyměnit ve fázi, kdy ta šance ještě existuje. Kdyby to Výkonný výbor FAČR udělal, tak bychom se dnes možná těšili na odvetu baráže a možná i na účast na mistrovství světa v Brazílii. Proč se čekalo až bude šance nulová jsem opravdu ještě dnes nepochopil.