Na Fotbalovou národní ligu se neprávem zapomíná

V těchto dnech nejsou na pořadu kvalifikační utkání o Mistrovství světa v Brazílii, evropské poháry se už netýkají našich zástupců, takže největší pozornost je věnována naší nejvyšší fotbalové soutěži Gambrinus lize (dále jen GL). Komentář k jejímu 23. kolu jsem již napsal, proto se v tomto komentáři budu věnovat Fotbalové národní lize (dále jen FNL).

FNL (dříve II.liga) se vyvíjí také zajímavě. Momentálně je trochu nepřehledná, protože v této druhé profesionální soutěži neplatí povinnost mít hrací plochu s vyhřívaným trávníkem, a proto musela být v minulých týdnech některá utkání odložena vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám, zejména přívalům sněhu.
Před začátkem této soutěže se předpokládalo, že největšími zájemci o postup do nejvyšší soutěže budou nedávní její účastníci Žižkov a Bohemians 1905. Z těchto dvou favoritů potvrzuje tuto roli pouze „pravá“ Bohemka, naopak Viktoria Žižkov ambice nenaplňuje. Zejména v jarní části sezóny neboduje a tabulkou se propadá. Naopak velkým překvapením je tým Znojma, kde trénuje můj bývalý spoluhráč ze Sigmy Olomouc Leoš Kalvoda. Znojmo, které v minulé sezóně hrálo o záchranu, se momentálně nachází na druhém místě druholigové tabulky, za ním na nepostupovém třetím místě je Sokolov se ztrátou 5-ti bodů.
Výsledky Znojma mi připomínají moje působení v nedalekých Ratíškovicích v sezónách 1999-2001. Jako nováček II. ligy jsme skončili dvě sezóny po sobě prvním nepostupovém  třetím místě za postupujícími Slováckem a Hradcem Králové a poté Plzní a Opavou.
Letos mi to připadá, že některé kluby postoupit do Gambrinus ligy nechtějí, respektive postoupit nemohou, protože nesplňují přísné podmínky. I letos se může klidně stát, že v příští sezóně bude hrát GL tým, který se umístil za druhým místem ve FNL. Loni přeci postoupilo Brno z pátého místa, postup nevyužilo Ústí ani Sokolov. Jak to bude letos nevím, ale tuším, že Znojmo by to svým zázemím nezvládlo a hrát v Brně se mi zdá nelogické, Ústí si zákaz startu v GL vyzkoušelo již loni a Sokolov také. Žižkov na to zřejmě nemá sportovně a dalším adeptem je 1.HFK Olomouc, kde už třetím rokem pracuji na pozici šéftrenéra mládeže. Zde máme jednu velkou výhodu. Máme možnost hrát ve stejném městě na stadionu splňujícím i ta nejpřísnější měřítka, na stadionu Sigmy Olomouc. Podmínky navíc určitě splňuje Zlín.  Pro to všechno bude i druhá polovina jarních odvet ve FNL velmi zajímavá.
Ještě jednu poznámku k Viktorii Žižkov. Poměrně nečekaná byla výměna trenéra Nádvorníka italským trenérem. Rozumím tomu, pokud se o klub zajímá italský majitel, tak si přivede svého trenéra. Jenže výsledkem jsou mistrovská utkání bez získaných bodů, vstřelených branek a úroveň hry hodnotit nemůžu, protože jsem utkání neviděl. Jen jsem přesvědčen o tom, že představa budoucího majitele o vyšší kvalitě italského trenéra je mylná. Naše trenérská škola a čeští trenéři mají vysokou kvalitu, rezervy máme v jazykové vybavenosti. Ale i tam se zlepšujeme. Pořád se u nás něco kritizuje (nemám na mysli fungování fotbalu, tam je toho ke kritice hodně), trenéři se po několika nevydařených utkáních odvolávají, jejich autorita klesá.. Doufám, že někdy nastane doba, kdy zahraniční majitelé pochopí, že český trenér jeho klubu je ta nejlepší volba.
Proč jsem byl na změnu trenéra ve Viktorii Žižkov tak zvědavý? Protože jsem něco podobného zažil sám osobně. Slovenský Trenčín mě angažoval asi 5 kol před koncem podzimu na beznadějně posledním místě. V jarní baráži jsem klub zachránil v nejvyšší slovenské soutěži Corgoň lize, tím si podle smlouvy  zajistil prodloužení smlouvy o dva roky. Jenže klub koupil nizozemský majitel, který si přivedl „svého“ trenéra s atraktivním jménem McDonald. Brit žijící v Nizozemsku. Výsledkem bylo, že Trenčín z Corgoň ligy sestoupil a tento trenér byl už po podzimu odvolán. První měsíce jsem se byl několikrát podívat v Trenčíně na jeho tréninky (spojil jsem to s cestou za vymáháním  dlužných peněz) a to tedy byla zkušenost. Vedení klubu nabádalo všechny trenéry v klubu sledovat jeho tréninky a tvrdilo, že takto vypadá  současný evropský trend. Výsledek už jsem napsal, jen dodám, že tréninky vypadaly jako trénink přípravek. Jedno jednoduché průpravné cvičení a délka minimálně 30 minut, zkrátka zdokonalování herních činností jednotlivce. Dnes mají v Trenčíně skvělého slovenského trenéra Adriana Gulu, mého dřívějšího svěřence v Jablonci. S týmem postoupil do nejvyšší soutěže, tam je dnes na druhém místě a od léta přechází do ambiciózní Žiliny. Ta cesta mi připomíná cestu Pavla Vrby, dnes úspěšného trenéra v Plzni.
Proto nepodceňujme naši trenérskou školu, to stejné platí pro tu slovenskou, i když Adrian Gula studoval trenérskou licenci UEFA Profi u nás v Česku. Máme výborné trenéry, jen mají malý respekt u majitelů, médií a příznivců fotbalu. Zkrátka v celé české společnosti a to je to, co mě štve. Je to totiž velmi těžké řemeslo, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti.
 
 

Komentáře nejsou povoleny.