Máme za sebou sobotní první utkání našeho reprezentačního týmu v kvalifikaci na mistrovství světa, které bude v roce 2014 v zemi fotbalu zaslíbené v Brazílii.

 Náš tým přivezl z Dánska toužebně očekávaný bod, což je pro vývoj ve skupině, v které je spolu s námi i Itálie, Bulharsko, Arménie, Malta a zmiňované Dánsko, jednoznačně pozitivní zpráva. Ovšem asi se všichni shodneme, že u tohoto konstatování by to nemělo skončit a zavírat oči před dalšími souvisejícími fakty.
Dojem z výkonu našeho mužstva totiž nebyl dobrý a co je pro další utkání ještě horší, že to nebylo nic, co by se nedalo očekávat. Stejně tak by bylo špatně vymlouvat se na absence zraněných hráčů (Rosický, Kolář, Pilař a Limberský) a už vůbec na ukončení působení v reprezentaci útočníka Baroše. Pokusím se k situaci v reprezentačním týmu uvést svůj pohled sice z venčí, ale podložený dlouholetou zkušeností a analýzou utkání v Kodani od firmy Panini, kterou mám k dispozici, a kterou jsem okomentoval pro deník Sport.
Dlouhodobě tvrdím, že českým fotbalistům se nedaří v konfrontaci s týmy, které dokáží kombinovat, nedělají nevynucené chyby a tzv. nám nepůjčí míč. Naše týmy jsou totiž takticky vyspělé a to dělá problémy soupeřům na míči slabším, protože je dokážeme o míč připravit. K takovým týmům patřili v minulosti i Dánové. Jenže časy se mění a Dánové změnili svůj herní styl po vzoru Barcelony, která je v tomto vyjímečná. Tzn., že hrají důsledně po zemi, dokáží prokombinovat od vlastní branky po zemi až k soupeřově brance bez hrozby ztráty míče, tedy bezpečně. Proti takovým týmům je třeba hrát na co nejmenším prostoru, zahušťovat maximálně těžiště hry a nedávat takto dobře kombinujícímu soupeři prostor pro jeho kombinace. A o to se snažil i český tým a měl k tomu přidat rychlou přechodovou fázi po zisku míče. Jenže to se mu nedařilo, a proto měli Dánové vyšší procento držení míče a s tím související další statistiky podstatně lepší. I když na tahle čísla se fotbal nehraje, rozhodují přeci góly, tak při poměru střel směrem na branku 18:4, střel z prostoru uvnitř pokutového území 12:1 pro Dány a mnoho dalších čísel v jejich prospěch byla logicky pravděpodobnost vstřelení branky u nich větší, než u našich fotbalistů. To všechno zřejmě trenér Bílek věděl, i když to veřejně nepřizná, a proto zvolil hodně defenzivní taktiku. Bránili jsme v hlubokém bloku, podpora vysunutého hrotového hráče byla malá, neudrželi jsme míč na svých kopačkách. Takto zvolená taktika je podle mého názoru správná. Trenér si totiž musí při zvolení herní strategie a způsobu hry vždy reálně vyhodnotit kvality svého týmu v konfrontaci se soupeřem. Trenér Bílek to evidentně udělal a výsledkem je sice nepohledná hra, ale zisk důležitého bodu do tabulky kvalifikační skupiny. Evidentně se poučil z letošního EURO 2012.
Jak to myslím? Vzpomeňte si na rozdíl ve způsobu hry v prvním utkání s Ruskem a potom v těch třech dalších s Řeckem, Polskem a Portugalskem. S Ruskem naprosto nereálně vyhodnotil kvalitu Rusů v konfrontaci s českým týmem a zvolil aktivní, kombinační způsob  hry a Rusové, při naší nedostatečné kvalitě práce s míčem, jen čekali a naše laciné ztráty trestali brankami a kdybychom jich dostali osm, tak by to odpovídalo průběhu utkání. V dalších třech utkáních Bílek zvolil herní strategii a taktiku bližší té „kodaňské“ a výsledkem byl postup ze skupiny, vnímaný jako velký úspěch a nikoho nezajímalo, jakým způsobem. Statistiky ve čtvrtfinálovém utkání s Portugalskem byly podobné, jako ty s Dánskem. Pro mě z toho vyplývá, že trenér Bílek se z utkání s Ruskem poučil a bylo to vidět i v sobotu.
Určitě se najdou kritici, kteří by chtěli vidět od našich hráčů aktivní, atraktivní, kombinační fotbal, ale na ten naše reprezentace nemá (z českých týmů takto může hrát jen Plzeň) a pokud by takto hrála v Dánsku, tak dopadne jako na EURO 2012 s Ruskem. A to trenér Bílek dobře ví. Možná to bude někdo zdůvodňovat absencí Rosického, ale k tomu jen připomenu, že v tom vzpomínaném odstrašujícím utkání s Ruskem hrál i on. Mám dokonce dojem, že pokud nastoupí on, tak chce implantovat herní styl Arsenalu do české reprezentace, ale zapomíná, že tam má spoluhráče na vyšší individuální úrovni, zejména obránce, kteří tyto akce zahajují.
Ze statistiky Panini mě zaujalo, kromě mnoha jiných čísel, že nejvíce přihrávek mezi dvěma hráči byly přihrávky našich stoperů s brankářem Čechem a s tím souvisejících 27 nepřesných přihrávek právě brankáře Čecha. Jak to spolu souvisí?  Náš tým se totiž snažil držet trendu současného špičkového fotbalu, kterým je snaha kombinačně, po zemi se propracovat od obránců až k zakončení před soupeřovou brankou. Tak, jak to dokáží právě i Dánové. Jenže to bylo pro naše hráče moc silné sousto, což si ani oni sami zřejmě nepřiznají a nebyl to ani pokyn trenéra před utkáním. Proto si Sivok a Suchý při rozehrávání míče netroufli, vzhledem ke svým kvalitám a svých spoluhráčů v práci s míčem, posunout míč do středu hřiště v obavě ze ztráty míče. Následoval obrat a přihrávka brankáři Čechovi, který často pod tlakem napadajícího hráče Dánska nakopl míč neadresně na polovinu Dánů. Proto měl v utkání Petr Čech 27, tedy nejvíce nepřesných přihrávek. Podle mého názoru by bylo pro hru mužstva daleko efektivnější přiznat, že na rozehrávku od obránců po zemi přes střední pásmo nemám potřebnou hráčskou kvalitu, nechat vykopávat brankáře Čecha na předem určeného hráče, v tomto případě na Pikharta, všichni ostatní hráči by obsadili prostory kolem a mohli tak získat odražený míč ze souboje Pikharta s hráčem soupeře. Tento způsob je nejen efektivnější (při první variantě s malou domů, jsou spoluhráči Čecha v době jeho kopu daleko od sebe), ale i bezpečnější, protože nehrozí ztráta míče na vlastní polovině. Například ve čtvrtfinále EURO 2012 s Portugalskem, které bylo způsobem hry našeho mužstva podobné, přihrával takto brankář Čech na útočníka Milana Baroše 9 krát. Na Pekharta, který má pro tento způsob založení útočné akce daleko větší předpoklady, v Dánsku jen 2 krát.
S touto fotbalovou „disciplínou“ já mám totiž jako trenér bohaté zkušenosti. Všude, kde jsem trénoval, jsem měl fotbalově slabší mužstvo, než byl průměr dané soutěže a podle toho jsem musel volit herní strategii a taktiku. Byl jsem průkopníkem aktivního napadání a věděl, že tak hrozí fatální ztráty míčů. Snažil jsem se toho využívat na soupeřově polovině zejména v době, kdy ostatní trenéři na tento způsob hry své hráče nepřipravili, protože jej neznali. A naopak šlo o to eliminovat takové ztráty míče na polovině vlastní. Proto se mi podařilo dosáhnout vždy na vysoké procento možností svěřeného mužstva. V podobné situaci je i trenér Bílek. Jen si nesmí hrát s českou reprezentací na Barcelonu, jak by si někteří přáli. Po Rusku to už určitě ví a bylo to vidět i v Dánsku. Jen se to bojí přiznat, protože v dnešní době se to nenosí. Dnes se všichni ohánějí větami o atraktivním, ofenzivním fotbalu.

Příspěvek byl vložen dne 10.09.2012 [Pondělí] v 12:48 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal, FOTBAL DNES. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.