Druhé kolo utkání ve skupinách zahájila naše reprezentace utkáním s Řeckem. Všem nám bylo jasné a našim hráčům a trenérům také, že jedině vítězství nás udrží v naději na postup ze skupiny. Proto to pro hráče byla velmi těžká situace, kterou zvládli. Stálo je to, a s nimi i nás všechny, spoustu sil a nervů.
Po utkání s Ruskem, které se hráčům i trenérovi moc nepovedlo, se daly očekávat určité změny ve složení týmu i na jednotlivých postech a současně s tím bylo třeba zkvalitnit přechod do obranného postavení po ztrátě míče, tedy taktickou disciplínu. Nejen příznivý výsledek 2:1 pro náš tým, ale i takticky lepší zvládnutí utkání nás muselo potěšit. K tomu všemu dopomohly i provedené změny.ve složení týmu.
Teď už konkrétně. První změnou bylo zařazení obránce Limberského na levou stranu obranné čtyřky a posunutí Kadlece doprostřed na post stopera. Ze sestavy tak vypadl stoper Hubník. Další, a podle mého názoru zásadní změnou, bylo zařazení do sestavy defenzivního záložníka Hübschmana. Plašilovi, a nejen jemu, se tak „uvolnily ruce“ pro podporu ofenzívy. Jiráček zůstal na pravé straně středové řady. Oba krajní záložníci tak hráli tzv. „přes nohu“, což jim nebránilo ve vstřelení branky.
Průběh utkání všichni známe, tak se jím v tomto komentáři příliš zabývat nebudu. Více se zaměřím na efektivitu provedených změn a statistik z analýzy utkání, kterou mám k dispozici. Je třeba říci, že všechny změny, které trenér Bílek provedl se ukázaly jako správné.
Limberský i Hübschman patřili k nejlepším hráčům utkání. Limberský hrál velmi zodpovědně, ne tak ofenzívně, jako na stejném místě Kadlec v utkání s Ruskem. Jenže v tom utkání měli Rusové přes Kadlece asi pět vyložených šancí, jenže přes Limberského žádnou. A o tom je přeci hra krajního obránce. Chceme po něm v souladu s moderním fotbalem aktivitu v podpoře útočné fáze, ale určitě ne na úkor toho hlavního, proč v sestavě je. Tedy disciplinovanému bránění. A to Limberský splnil. S Ruskem jsme sice z levé strany 9 krát centrovali, s Řeckem „jen“ jednou, ale defenzíva fungovala na této straně výborně.
Další povedenou změnou byl výkon záložníka Hübschmana. Ten skvěle vykrýval prostor před stopery, zajišťoval ostatní středové hráče, kteří se proto mohli s maximální koncentrací věnovat ofenzívě. Zachytával kombinace Řeků, skvěle jim odebíral míče a k tomu všemu přidal skvělou kolmou přihrávku na Jiráčka, který pak vstřelil první branku utkání. Druhou vstřelil jeho parťák z opačné strany hřiště Pilař. Opět po kolmé přihrávce, opět na naší pravé straně,což není náhoda. Vědělo se, že řecká levá strana hodně útočí, ale nestíhá dozadu (podobně jako naše levá strana s Ruskem) a toho jsme využili. Na kolmici od Rosického si naběhl Gebre Selassie a jeho přihrávku dotlačil do branky Pilař.
Potom jsme se trochu stáhli a lákali Řeky na naši polovinu, jenže to sklouzlo až k určité laxnosti a varováním byla branka Řeků ve 40. minutě, která naštěstí nebyla uznána pro milimetrový ofsajd.
Potom přišlo několik nepříjemných okamžiků pro náš tým. O přestávce musel odstoupit kapitán Rosický pro zranění, za něj nastoupil Kolář. V 53. minutě po velkém kiksu brankáře Čecha Řekové lacino snížili a do konce zbývalo ještě hodně času. Naše hráče to poznamenalo a až do konce utkání jsme se zaměřili na bránění těsného vedení, což se s vypětím všech sil podařilo.
Druhý poločas byl z naší strany podstatně slabší, než ten první. Je otázkou, co bylo příčinou. Bylo jich několik a je těžké říci, která z nich měla větší vliv. Mám na mysli obavu z těsného vedení při nutnosti získat tři body, absenci kapitána Rosického nebo i možný úbytek sil. Velmi pravděpodobně to bylo z každé jmenované příčiny trochu. V každém případě je třeba tým pochválit za maximální koncentraci a bojovnost, ale zároveň si musíme uvědomit, že v sobotu večer nás čeká velmi těžké utkání s domácím týmem Polska, který svoji kvalitu včera prokázal v utkání s Ruskem. Do čtvrtfinále nás posouvá jakákoliv výhra nebo i remíza, pokud Řecko nevyhraje s Ruskem.
Čvn
13
2012