V posledních dnech, zejména po vítězství Sigmy Olomouc ve finále Poháru České pošty v Plzni proti „zmodernizované“ Spartě Praha se vyrojily polemiky, zda je v dnešní době úspěšnější „trenér motivátor“ nebo „trenér vědátor“.
Konkrétně měli autoři těchto úvah na mysli trenéra Sigmy Petra Uličného v konfrontaci s GSM Sparty Jardou Hřebíkem. Pro nezainteresovaného člověka je to polemika dosti nečitelná, protože přeci fotbal je jenom jeden a co má vlastně trenér dělat, když hráči nepromění šanci, netrefí branku nebo po jeho hrubé chybě soupeř branku vstřelí. Jednou větou bych těmto laikům odpověděl, že trenér má vždy na výsledky mužstva zásadní vliv, proto také velkou zodpovědnost za jeho výsledky. To by potom mohl trénovat Spartu, Olomouc a i třeba Barcelonu kdokoliv z diváků na tribuně.
Fotbal je z pohledu trénování hodně složitý a náročný sport. Kromě kondice, herních schopností, psychické náročnosti a taktické disciplíny je to sport kolektivní a s přímým kontaktem se soupeřem, který se snaží soupeři zabránit ve vstřelení branky a naopak se snaží ji sám vstřelit. Proto musí mít trenér spoustu předpokladů k této práci. Tím nejpodstatnějším jsou, pro mnohé možná překvapivě, znalosti psychologie a pedagogiky, přesněji řečeno mít cit pro volbu způsobu řešení mnoha konfliktních situací, které v mužstvu vznikají,. K tomu musí ovládat speciální fotbalově taktické a technické řešení herních situací atd. Přitom zaručený recept, jak být úspěšný pro trenéry neexistuje. A v tom je ten háček. Každý trenér volí svoji cestu z mnoha, které existují. Proto někdo vymyslel kategorie trenérů s názvem „motivátor“ a „vědátor“.
Co se tím vlastně myslí? Zjednodušeně řečeno „motivátor“ nepoužívá ke své práci moderní pomůcky, jako počítače, analýzy, grafy atd., naopak „vědátoři“ se v tom vyžívají. Pokud chcete vědět, která z těchto skupin je lepší, tak se to ode mě nedozvíte. Já jsem totiž přesvědčen, že tyhle termíny jsou nepřesné a zavádějící. Ano, někdo věří více novým věcem, někdo věří svým osvědčeným zkušenostem a oba mohou být úspěšnými trenéry. Není to zkrátka tak, jak si mnozí myslí., že „motivátoři“ nemají kvalitu „vědátorů“. Určitě si vzpomínáte na kritiku historicky nejúspěšnějšího trenéra české reprezentace, trenéra Brücknera v médiích, zejména jednoho redaktora deníku Sport. Všechno, co s hráči podnikali Němci bylo „in“, a protože to stejné nepraktikoval realizační tým pod vedením trenéra Brücknera, tak to bylo „out“. I já pamatuji dobu, kdy funkcionáře několik trenérů omračovalo s nootebockem přes rameno, což opravdu zabíralo. Podle mého názoru je třeba jít s dobou, sledovat moderní trendy v tréninkovém procesu, ale nic se nesmí přehánět.
I já mám jednu zkušenost z působení na Slovensku v Trenčíně, kde jeden metodik, který mnoho let pracoval s veslaři a cyklisty Dukly Trenčín, po mně, trenérovi fotbalistů, chtěl mnohé nesmyslné věci (to by bylo na jeden celý speciální komentář). Zkrátka nepochopil, že fotbal je z mnoha pohledů jiný sport (jak jsem uvedl v úvodu), než veslování a cyklistika.
I já se snažím vnímat vývoj fotbalu a reagovat na něj. Přesto jednoznačně vím, že jen tohle k úspěchu nevede. Nejdůležitější byla, je a bude i v budoucnu práce s hlavami hráčů. Tzn. psychologie a pedagogika. A pokud někdo více věří dalším vědním disciplínám v trenérské práci, tak to není nic špatného. Ve vyspělém fotbalovém světě mají trenéři na tyhle speciální obory asistenty, odborníky v těchto oblastech. Měl je tenkrát i trenér Klinsmann u německé reprezentace. Trenér Brückner věřil více svojí práci, svojí intuici. Dnes už není tajemstvím, že trenér vítěze finále Poháru České pošty Sigmy Olomouc Petr Uličný, je žákem trenéra Brücknera a svoje úspěchy dosahuje jinak, než někdo s počítačem, A že těch úspěchů bylo!
„Vědátory“ jsou totiž především trenéři mladší generace, kterým ovšem chybějí zkušenosti právě s prací s hlavami hráčů a to je, podle mého názoru, větší nedostatek, než chybějící zkušenosti s moderními prostředky pro analýzy a vyhodnocování zatížení hráčů apod. Ten cit se totiž nelze naučit z nějaké učebnice, s tím se musíte narodit a nepomůže ani skvělá hráčská kariéra. Kdežto ovládat moderní technologie se naučit dá. Jen to někdo nepovažuje za rozhodující ve své trenérské práci. To se potvrdilo i ve finále Poháru České pošty a vlastně během celé jarní části Gambrinus ligy. Olomouc nejen vyhrála pohár, ale také se s určitostí v lize zachrání, Sparta nejen, že nevyhrála pohár, ale přišla o šestibodový náskok v lize a zřejmě i o titul mistra.
Kvě
05
2012