Máme za sebou další, už 26. kolo Gambrinus ligy a musím říci, že se těším na dramatický závěr, kdy se bude počítat každý bod, každá branka ve hře o titul a evropské poháry i ve hře o záchranu.
Sparta porážkou v Mladé Boleslavy nabídla Liberci šanci na „trhák“ a ten ji využil. V tabulce má již čtyřbodový náskok, navíc lepší vzájemné utkání a to všechno znamená, že mu stačí v posledních čtyřech kolech získat „jen“ osm bodů a titul je jeho. Úvozovky u slova „jen“ jsem nenapsal náhodou. Každý sportovec totiž ví, že získat ty poslední potřebné body bývá nejtěžší a Sparta určitě ještě „nehází flintu do žita“.
Navíc v závětří za prvními dvěma týmy číhá v evropských pohárech letos úspěšná Plzeň a klidně se může stát, že v posledním kole, kdy jede Plzeň do Liberce, se právě tam může rozhodovat o titulu mistra. Pro průběh závěrečných kol Gambrinus ligy je dobře, že určitou šanci na evropské poháry má i čtvrtý tým v konečném pořadí. Pokud by totiž Sparta vyhrála Pohár České pošty a zároveň nezískala titul, tak bude hrát evropské poháry jako vítěz národního poháru a uvolní se tak „flíček“ pro toho čtvrtého. Na toto umístění si dělá zálusk Mladá Boleslav, která i proto vydřela tři body se Spartou, ale i nenápadná, ale výborné výkony předvádějící Dukla Praha. Za nimi ještě číhají Teplice a Příbram.
Ostatní už prakticky šanci na evropské poháry nemají, což je nejvíce znát na výkonech a výsledcích Jablonce, který nečekaně z této hry na jaře vypadl. Zřejmě s tím tak trochu souvisí i odchod asistenta trenéra Jožky Webera do Bohemians a jistý letní odchod trenéra Komňackého. I z jeho slov po odehraných utkáních o ztrátě motivace jeho svěřenců je cítit i ztrátu motivace u něj.
Zajímavá ještě může být situace na konci tabulky. Zvedla se sice Viktoria Žižkov, ale na záchranu už to bude zřejmě pozdě. Více budeme vědět po tomto víkendu, kdy se Žižkov střetne v Ostravě s tamním Baníkem, který je dalším adeptem na sestup. U něj se na chvíli zastavím.
Situace v klubu zřejmě nebyla a i po změně majitele není ideální. Ten dojem získávám z mediálních vystoupení lidí z klubu. Nejvíce mě, jako trenéra zaujal způsob, jakým se v médiích vyjadřuje nový trenér Baníku Radek Látal. Je to sice jeho věc, ale mně to nepřipadá vhodné a správné. Otevřeně v médiích nekompromisně kritizuje své hráče, vyhrožuje jim tresty silného kalibru. Nemám nic proti přísnému postoji k výkonům fotbalistů, ale tyhle věci se řeší uvnitř klubu a kabiny mužstva, ne přes média. Možná si tím Radek buduje image tvrdého trenéra, ale mně to spíše připadá jako jeho evidentní alibismus pro případ, že se mu liga v Ostravě zachránit nepodaří. Už teď hází vinu jenom na hráče a snímá ji tak ze sebe. Mám pocit, že svým prohlášením po utkání na Dukla také zaskočil i majitele, a že v týdnu muselo vedení celou situaci řešit s cílem, co nejlépe se připravit na utkání se Žižkovem. Na fotbalisty, a nejn na ně, na každého podřízeného, platí přísnost v dodržování vnitřních pravidel, ale musí to mít určitá formu. A o tom je nejvíce práce trenéra. Tímto způsobem, medializací, totiž trenér nedokáže z hráčů vymáčknout maximum jejich možností a docela by mě zajímalo, co si v tomto týdnu při posezení na kávě mezi sebou povídali.
Baník a tím i Radek Látak mají ve své situaci velké štěstí, že ve velké krizi je i tým Bohemians 1905. Získat za posledních 17 kol jeden bod je katastrofální bilance a výkon teď v Olomouci tomu odpovídal. Přesto, že i já si myslím, že při prvním gólu Sigmy útočník Ordoš do brankáře Sňozíka lehce strčil rukou, což v případě, že brankář je ve výskoku a nemá nohama oporu o zem, jej evidentně rozhodí, a proto míč nechytil, ale upadl. Jeho chybou bylo jen to, že situaci podcenil. K týmu před časem také přišel nový trenér, další můj někdejší svěřenec Jožka Weber. Sám vidí na vlastní kůži, jak složité je dostat hráče z krize. Jednu zásadu je třeba respektovat. Musí s týmem hrát způsobem, na který má předpoklady a odpovídající typy hráčů. K tomu s hráči musí hodně mluvit, vlévat sebevědomí a vytvořit týmovou soudržnou atmosféru.Tak, jak jsem to já praktikoval i v Jablonci s ním. Předchozí trenér Hřebík jej totiž odepsal a já jsem jej znovu oživil a hrál dalších 5 let. Tímto způsobem jsem uspěl v několika podobně postižených klubech. Bylo to v Opavě, Trenčíně a ve Vítkovicích. Poslední dva kluby jsem v soutěži zachránil, Opavu ne, protože nám odečetli 6 bodů. Ve všech třech klubech hráči nedostávali navíc výplaty a to je pro trenéra teprve obrovsky těžká práce. O tom třeba ještě někdy jindy.
Dub
26
2012