S netrpělivostí jsem očekával odvetná utkání našich mužstev v evropských pohárech. Jak jsem po prvních zápasech konstatoval, vše bylo ještě otevřené a mohlo se klidně stát, že postoupí všichni nebo také nikdo. Žádný z těchto dvou extrémů nenastal, ale za titulkem tohoto zamyšlení si stojím. Postoupila totiž jenom Sparta Praha a to je pro náš fotbal velmi špatné a zlé vysvědčení – a nejen po stránce sportovní.
Účast v základních skupinách Ligy mistrů a Evropské ligy je také záležitost ekonomická, což je v současné době pro náš fotbal možná důležitější než vlastní fotbalová kvalita. Chceme zvýšit kredit našeho fotbalu a toho se bez potřebných financí zkrátka dosáhnout nedá. Nebo možná dá, ale cesta k cíli je daleko trnitější a tedy i delší.
Pokusím se shrnout odehraná střetnutí a najít příčiny tohoto katastrofálního výsledku našich zástupců. Jsem trenér, ale zdaleka to není jen otázka trenérů. Tvrdím totiž, že naše metodika je na vysoké úrovni, že naši trenéři by se uplatnili i ve vyspělém fotbalovém světě, jenže k tomu jim chybí větší sebevědomí, které ničí neskutečně malý respekt a autorita tohoto povolání a především jazyková bariéra.
Neviděl jsem sice všechna utkání (především venkovní), ale na základě těch, která jsem viděl, a také dalších dostupných zdrojů informací jsem se rozhodl vyslovit tento svůj pohled na věc.
Fotbal ve světě a platí to tedy i o Evropě se rychle vyrovnává. Dnes se výsledky s pětibrankovým a větším rozdílem vyskytují jen výjimečně. Díky působení trenérů z vyspělých zemí v někdejších „fotbalově rozvojových“ zemích se rozdíly smazávají. Již několik let upozorňuji na to, že kondičně a takticky jsou dnes připraveni všichni přibližně stejně a o výsledku tedy rozhoduje především psychická úroveň hráčů a jejich individuální kvalita. V těchto parametrech přitom zaostáváme nejvíce. Nahrazujeme to maximální motivací a kolektivním pojetím, což ovšem nestačí.
V uvedených disciplinách zaostávala všechna naše mužstva. Nejmarkantněji Jablonec, který jeho soupeř z Kypru doslova zesměšnil, a kdyby jim šlo jen o výsledek, tak by domácí odešli ze hřiště s ještě větším debaklem. Nejhorší je na tom fakt, že by to odpovídalo poměru sil na hřišti. Jejich sebevědomí a individuální kvalita doslova bila do očí. Stejně tak bezradnost a pomalost hráčů Jablonce.
Jiným případem je Baník Ostrava. Už Werner Lička upozorňoval po návratu ze sledování soupeře na jeho hráčskou individuální kvalitu a ta se prokázala, i když po dlouhé cestě autobusem měli v Ostravě i kus štěstí. Více by se hodilo napsat, že Baník nedokázal svoji dobrou hru a šance zúročit, a proto prohrál. Ale to je důsledek malého sebevědomí a nízké hráčské kvality. Kvalitnější hráči by to dokázali. Ano, za smůlu se dá považovat třikrát nastřelená konstrukce branky Freilachem, protože tam rozhodovaly centimetry.
Plzeň měla nejtěžšího soupeře a během prvního poločasu jej v Praze dokonale zaskočila. Jenže opět neproměnila šance a to bych se už opakoval. Značně ji poškodil i rozhodčí písknutím penalty pro Besiktas na 1:1. Utkání v Istanbulu jsem neviděl, ale tam je to vždy těžké a v oslabení o dva hráče to platí dvojnásob.
Na konec jsem si nechal jediného postupujícího – Spartu. Měli bychom být všichni rádi (bez ohledu na to, komu fandíme), že se jí to podařilo. Hru má dobře zorganizovanou, proto také nedostává branky, a soupeře tímto přehrála. Získala i tolik potřebné body do českého koeficientu. To, co ovšem předvedli hráči v závěru, bych nečekal ani v okresním přeboru. Místo aby zůstali nad věcí („vždyť vedeme a postoupit na úkor soupeře, který mě provokuje a uráží, by přece mělo hráčům přinést silnější pocit zadostiučinění“), tak se nechali vyprovokovat. Tato skutečnost bohužel svědčí o tom, že do mezinárodní třídy zdaleka nepatří, protože tam musí být hráči silní a nejlepší nejen po sportovní stránce, ale i mentální a charakterové.
Oba vyloučené jsem shodou okolností v začátku jejich hráčské kariéry trénoval a troufám si říci, že u Marka Matějovského mě to nepřekvapilo. Má totiž hodně sebevědomí, které přesahuje často až v aroganci směrem k trenérům, funkcionářům, rozhodčím i oupeřům. V Anglii si dovolil po příchodu do Readingu v médiích kritizovat manažera (že na tréninku jen stojí, na nic nereaguje atd.). Potom mu asi domluvili, že by se takto chovat neměl… V tomto utkání se projevil opět „postaru“ a zbytečně oslabil mužstvo před důležitým barážovým soubojem proti Žilině.
Poslední poznámku na závěr. V těchto utkáních byli vyloučeni celkem 4 hráči našich mužstev, navíc si stěžovali v několika případech vehementně na rozhodčí (v případě Baníku Ostrava a Plzně oprávněně). Bylo zkrátka znát, že v naší lize si dovolí směrem k rozhodčímu více a také rozhodčí jim vycházejí více vstříc. To je pro ně také (kromě kvality soupeřů) novinka, s níž se často nedokáží smířit. Na mezinárodním poli jim zkrátka nikdo nedá ani 1%.