Nejdříve musím vysvětlit titulek tohoto příspěvku. Impulsem k jeho napsání byla polemika kolem výsledků a výkonů Baníku Ostrava, české reprezentace a v neposlední řadě i moje zkušenost. Všechno se to týká tvorby mužstva, schopnosti zabudovat nové hráče a efektivity tohoto snažení.
Stále častěji se totiž při své trenérské práci setkávám se situací, že musím vytvořit téměř nové mužstvo.
Praxe v klubech 3. a také 2. ligy je taková, že po odchodu hráčů na hostování zbude trenérovi v lepším případě polovina hráčů (v tom horším ještě méně). A teď je na něm, aby vybral z možných hráčů ty, kteří budou po všech stránkách stejně dobří (raději lepší) než ti, co odešli. To je ovšem velmi těžký úkol, který se často rovná loterii. Proto kluby na této úrovni nemají vyrovnanou výkonnost – jeden rok jsou štikou soutěže a v dalším roce je to naopak. A na vině je trenér. Není to však tak jednoduché, což se pokusím vysvětlit.
Fotbalový tým je složité seskupení lidí, ve kterém musí do sebe zapadnout i ta nejmenší součást tak, aby se dostavily výsledky v podobě vítězných utkání. Osobně jsem byl před tento složitý úkol postaven již několikrát a moje úspěšnost byla poměrně vysoká.
Mými nejoblíbenějšími televizními sporty jsou tenis a lehká atletika. Při jejich sledování si vždycky říkám, jak musí být jednoduché trénovat jednoho tenistu či atleta. Vím, že ten trenér možná trénuje tři nebo čtyři svěřence, ale každý z nich se prezentuje jen za sebe. To musí být pro trenéra prostě nuda. V kolektivním sportu je situace daleko složitější. Ve fotbalu se navíc do hry plete i soupeř. Není tam zkrátka mezi soupeři síť jako v odbíjené. Proto je ve fotbalu velmi složité skloubit všech 11 hráčů po stránce taktické, vybrat jim ideální posty dle jejich fotbalových a pohybových předpokladů. Dalším faktorem je kondice, což je asi nejjednodušší oblast v práci trenéra kopané.
Nejsložitějším úkolem je však sestavit fotbalové mužstvo po stránce lidské (tj. mentální). V mužstvu musí být zastoupeni nejen hráči rychlí běžecky, v práci s míčem, agresivní v soubojích, vysocí, menší, s výbornou střelou, přihrávkou, hrou hlavou, nýbrž také jedinci mentálně silní, charakterově na výši, odhodlaní, sebevědomí a zároveň pokorní, kteří neradi prohrávají, disciplinovaní a ctižádostiví. Určitě bych mohl ještě pokračovat. Samozřejmě tato kritéria nemohou splňovat všichni. To by bylo špatně. Nemohou být všichni techničtí, vysocí nebo bojovní. Musí to být koktejl všech kondičních, herních a mentálních typů hráčů. Umíchat jej – to je to nejtěžší. Často se musí trenér prezentovat doslova jako kouzelník, protože je omezen nejen nabídkou hráčů, ale především ekonomickými možnostmi klubu…
Vraťme se konečně k Baníku Ostrava a české reprezentaci. Jedná se o dva rozdílné případy. Baník Ostrava vytvořil po příchodu trenéra Koubka velmi silné mužstvo. Kolega Koubek tímto uplatnil svoje velké trenérské zkušenosti, složil hráče podle jejich schopností, určil jim správné posty v mužstvu a pro tyto hráče i ideální rozestavení 4-3-3. Všechno do sebe po všech stránkách zapadalo, i ty nejmenší prvky týmového mechanizmu pracovaly skvěle. V létě však z tohoto soukolí odebrali a prodali několik důležitých „součástek“ (Lička, Mičola, Vydra). Nakoupili sice asi devět jiných „součástek“, ty však ještě do soukolí nezapadly. A na herním projevu (a tím i na výsledcích) je to vidět. Laik by si možná pomyslel, že přece přišlo více hráčů, než kolik odešlo, a všechno jsou to výborní fotbalisté – tak v čem je problém? To má určitě pravdu, ale ten „motor“, pokud chce být úspěšný, musí pracovat na 100 procent. A to nejde hned!
Jiná práce (i když se stejným cílem) čekala reprezentačního trenéra Michala Bílka. Jiná je především v tom, že on nepracuje s hráči denně, ale musel do mužstva zapracovávat nové hráče po odchodu těch zkušených (Šmicer, Nedvěd, Poborský, Koller atd.). Má ovšem jednu obrovskou výhodu. Může vybrat dle svých představ libovolného českého hráče a není omezen finančně (jako trenér v klubu). Dlouho se mu to nedařilo, ale poslední přípravná utkání ukázala, že se k ideálu pomalu blíží. Mužstvo začíná mít svoji tvář, sestava se stabilizuje (chyběli jen Čech, Sivok a Baroš) a na mužstvu je to vidět. Po vítězství nad Lotyšskem by se mělo hráčům zvednout i sebevědomí a to je moc a moc důležité. Určitě si nenechám ujít první ostré kvalifikační utkání s Litvou v Olomouci, kde bydlím.