Den č. 9

Hned od rána jsme byli plni očekávání. Čeká nás dnes další fotbalová lahůdka, utkání skupiny smrti Nizozemsko – Francie. Připomněla nám to i přítomnost hotelových hostů v oranžových dresech už na snídani. Den jsme strávili svědomitou přípravou na toto utkání.

Vzhledem k tomu, že tramvaje v den utkání od 13:00 hod. již nejezdí, zvolili jsme jiný způsob přepravy na stadion. V 16:30 hod. jsme nastoupili do autobusu č.10 a jinou trasou jsme to zvládli. Alespoň jsme si prohlédli další část města. V Média center již v 17:00 hod. bylo plno, a proto jsme usedli hned na naše komentátorské stanoviště, připojili internet a zároveň sledovali utkání Itálie – Rumunsko na svém monitoru. Tohle řešení mělo jednu nevýhodu. Byla totiž velká zima a museli jsme se jít několikrát ohřát dovnitř. Mně se podařilo přes Skype spojit s rodinou, což bylo příjemné.
Samotné utkání Nizozemsko – Francie mělo dva rozdílné poločasy. V tom prvním jsme viděli taktickou bitvu s jedním gólem Nizozemců ze standartní situace a snahu Francouzů o vyrovnání, ale hlavně o eliminování předností soupeře. To k vyrovnání nevedlo, i když náznaky šancí z jejich strany tam byly. Druhý poločas byl daleko zajímavější a s množstvím krásných fotbalových akcí, ale překvapivě více na straně „Oranjes“. Očekával bych větší zarputilost ze strany „galského kohouta“ a také určitý impuls trenéra Domenecha. Došlo pouze k postupnému příchodu na hřiště útočníků Gomise a Anelku. Nakonec jsme viděli 5 branek, jednu hezčí něž druhou. Nizozemci vyhráli zcela zaslouženě, s výjimkou minuty po snížení Francie na 1:2 měli utkání zcela pod kontrolou. Tomu proč věnuji úvahu v příspěvku s názvem „Osobnosti versus tým“.
Příznivci „oranjes“ byli na stadionu v jasné převaze, ale nejen tam, protože další desítky tisíc sledovali utkání na velkoplošných obrazovkách v centru Bernu a celou noc až do rána bylo slyšet jejich oslavné chorály.

Komentáře nejsou povoleny.