Nejprve se podíváme na posledních pět angažmá tohoto kdysi úspěšného kouče. V uplynulých deseti letech vystřídal pozice trenéra v týmech Qatar SC, dvakrát vedl Fujairah FC ve Spojených Arabských Emirátech, v téže zemi se objevil i na lavičce Emirates Clubu a naposledy koučoval reprezentaci Libanonu. A jak jeho angažmá končila?
Dovolte mi hned na úvod tohoto komentáře krátkou vsuvku na téma trojice nezodpovědných reprezentantů Brabce, Kuchtu a Coufala. Jejich jednání je pro mě naprosto nepochopitelné a svědčí jen o jejich skutečném charakteru a vztahu k reprezentaci a bylo správné je okamžitě poslat domů před utkáním s Moldavskem. Vzhledem k okolnostem a důležitosti tohoto utkání všichni tři jen potvrdili, že jim na postupu na EURO 24 nezáleží, a proto je pro mě nepřijatelné, aby se tohoto prestižního turnaje někdo z nich zúčastnil. Nechat toto rozhodnutí na budoucím trenérovi, který je samozřejmě povolá je totálním alibismem, proto rozhodnutí o neúčasti všech tří hráčů na EURO 24 ze strany FAČR mělo padnout hned nyní. Neznám trenéra, který by v případě angažmá u reprezentace se hráčů zřekl, argumentem bude, že se tak stalo před jejich angažováním a navíc se hráči všem omluvili…A nyní už k 16. kolu F:L.
Ano, je to tak, sněhové přeháňky ovlivnily hrací plochy někde více (na severu v Teplicích, Jablonci a Liberci a v Karviné), někde méně. Proto není náhoda, že na těchto stadionech byla nejmenší návštěva v průměru jen 1795 diváků, i když i bez sněhu bývá u nich návštěva nejmenší. Naopak na čtyřech ostatních stadionech (na Spartě, Slávii, v Hradci Králové a na Slovácku) přišlo na utkání v průměru 11979 diváků. Celkově v 16. kole na všech osmi stadionech přišlo do hlediště v průměru 6890 diváků a to je i vzhledem k povětrnostním podmínkám velmi dobré číslo.
Ano, je to tak, ale soutěž pokračuje stejným tempem dále. V tomto kole jsme mohli vidět několik utkání, ve kterých se utkaly týmy z Moravy se soupeři z Čech, dokonce ve třech případech z Prahy. Stejným, dokonce větším lákadlem byla utkání našich zástupců v evropských pohárových soutěží s v posledních letech nejúspěšnějšími moravskými týmy Slováckem, Sigmou Olomouc a Baníkem Ostrava. Jejich konfrontace s pohárovými zástupci byla očekávaná zejména proto, že jejich zápasový program včetně cestování sváděl k domněnce, že hlavní roli bude hrát únava. V tomto smyslu mám i já osobně dvojnásobnou zkušenost při dvou účastech ve finále pohárové soutěže, i když jen na české úrovni jako trenér druholigových Ratíškovic a prvoligového Jablonce. V prvním případě dokonce s omezeným kádrem hráčů v počtu cca 13 ve druhém to bylo cca 17 hráčů. (Pokračování textu…)
Ano, je pravda, že na horním pólu tabulky se přetahují o vedení jen dva týmy pražských „S“, ale i toto kolo potvrdilo, že ten třetí vzadu ještě nestahuje zbraně. Tím je Viktoria Plzeň a potvrdila to i v tomto kole výhrou 2:1 na Slávii, což asi nikdo nečekal včetně mě. A navíc podle mého názoru zejména za výkon ve druhém poločasu to byla výhra zasloužená. O příčinách se bude trenér Trpišovský určitě bavit se svými svěřenci, já si dovolím pojmenovat je ze svého pohledu. Hráči Slávie jsou zvyklí soupeře na svém stadionu „válcovat“ a tentokrát se to projevilo už ve 13. minutě brankou Van Burena po skvělém centru Wallema a kdybychom mohli v té chvíli nahlédnout do hlav hráčů Slávie, tak zřejmě zjistíme, že jsou si opět, jak jsou zvyklí, jistí, že utkání se vyvíjí podle tradičního scénáře a dopadne dobře. Jenže si neuvědomili, že proti nim stojí dobře organizovaný a velmi motivovaný a proto aktuálně velmi kvalitní soupeř se zvolenou taktikou skvělého trenéra Koubka, která na Slávii a tlak na její přechod středního pásma platila. Druhý poločas byl proto v režii Plzně a nesourodý tým Slávie (i díky masívní rotaci hráčů vzhledem k náročnému programu) 2 krát potrestal rychlý Jirka po kolmém rychlém protiútoku po ztrátě míče hráčů Slávie, v prvním případě míčem za obranu a ve druhém průnikovou přihrávkou, která zaskočila v té chvíli nekompaktní obrannou řadu. Platí to především o levé straně defenzívy, kde hrál dlouho zraněný Bořil a halvbeka Provod, pro kterého to není podle mého dlouhodobého názoru z hlediska hráčské typologie ideální post. V tomto případě chyběl na hřišti zraněný kapitán Slávie Holeš, který těží ze své mentální a atletické rychlostní kvality. Ano, já vím, že Plzeň má stejně náročný zápasový program, ale logicky zvolený způsob hry Plzně z aktivní defenzívy do rychlého protiútoku není v součinnosti hráčů tak náročný, jako vycházet z výstavby hry přes střední pásmo. Tým Plzně k tomu navíc přidal ještě aktivní napadání rozehrávky Slávie.
V úvodu tohoto komentáře a v kontextu s jeho nadpisem uvedu několik statistických údajů. Při pohledu na tabulku naší nejvyšší fotbalové soutěže a konfrontuji ji s výsledky v tomto kole, tak zjistíme, že týmy z druhé poloviny tabulky získaly 14 bodů (po třech Jablonec, Karviná a Pardubice a všichni tři na hřištích soupeřů a výsledkem 1:0, další tři body Hradec Králové na svém novém stadionu a po jednom Zlín a Liberec) a týmy z první poloviny tabulky jen bodů 8 (po třech bodech Slávia a Mladá Boleslav a po jednom Slovácko a Olomouc). Ano, potvrzuje to tvrzení, že naše liga je vyrovnaná, ale také něco o tom, že na „vině“ je i zvolený způsob hry „slabších“ proti „silným“, zkrátka zvolenou taktikou se dá snížit nebo dokonce odstranit výkonnostní rozdíl mezi oběma soupeři.
Tradičně se ve svých komentářích k jednotlivým kolům F:L věnuji nejen k výsledkům, ale zejména k poznatkům o různých nastavení jednotlivých klubů, protože fotbal se velmi rychle vyvíjí a kluby na to musí adekvátně reagovat, vlastně měly by, protože zdaleka ne všechny to zvládají stejně. Průběhy a výsledky tohoto kola o tom, podle mého názoru, dávají jasnou odpověď. Zmiňuji se o tom v každém komentáři, ale tentokrát je těch poznatků tolik, že je nemůžu opomenout.
Na úvod i tohoto komentáře tradičně uvedu několik statistických čísel. Bilance domácí v. hostující týmy 4 výhry domácích týmů, 2 remízy a 2 výhry hostů, poměr branek 14:9, průměr na utkání tedy necelé 3 branky. Na stadiony si našlo cestu v průměru na utkání 5958 diváků, což je solidní číslo i vzhledem k tomu, že týmy Sparty i Slávie, kteří do statistiky návštěvnosti přispívají nejvíce, hrály tentokrát na hřištích soupeřů. Vyprodáno bylo na novém stadionu v Hradci Králové, tedy 9300 diváků, podobná návštěva byla v Plzni a Ostravě. Naopak nejmenší pod 3 tisíce v Českých Budějovicích a v Olomouci.
Ano je to tak, týká se to především několika týmů ze spodní části tabulky, ale zaměřím se také na věkové složení některých týmů. V úvodu tradičně několik statistických údajů. V tomto kole i přes ostudu v předchozím kole v derby „S“ přišlo na tribuny stadionů v průměru na utkání slušných 7247 diváků zejména díky stadionu Sparty při utkání s Plzní 17 791, v Teplicích na utkání se Slávií, která vždycky táhne 15193 a v Olomouci zejména díky fanouškům hostujícího Baníku Ostrava v dlouhodobě atraktivním derby 10 015. Bilance domácí hosté byla 4 3 1, branek jsme viděli 22, což je průměr na utkání 2,75 branky.
Ať už ligový finiš dopadne pro královnu Viktorii jakkoliv, jedno je takřka jisté již teď. Hrdá Plzeň neobhájí titul, i přes skvělou první část podzimu skončí nejlépe třetí. Navíc se zdá, že za oběma pražskými “S“ výrazně zaostává také herně. Co si o tom myslí respektovaný odborník Vlastimil Palička?
Fotbalu se věnuji celý svůj život, prožil jsem spoustu pozitivních momentů, ale i těch negativních, proto jsem začínal v posledním období nabývat dojmu, že nejen český fotbal na hřišti a s ním i české fotbalové prostředí (zejména po událostech s očistou rozhodčích v aféře Berbr a spol) se ubírá správným směrem na cestě do Evropy. Z omylu mě vyvedlo nedělní derby Slávia v. Sparta. Těšil jsem se na něj už celý týden na dovolené v Turecku a byl jsem rád, že termín návratu zpět do Česka nebrání utkání sledovat už doma na televizní obrazovce či počítači. Pozitivně jsem v tomto kontextu naposledy vnímal i poslední výsledky tří českých zástupců Sparty, Slávie i Plzně ve skupinové fázi evropských pohárů. Jaká byla realita?