Možná máte teď, po přečtení nadpisu tohoto mého zamyšlení nad svým životem s fotbalem, pocit, že se chci nějak „přiživit“ na podle mého názoru bulvárem zavánějící knihou skvělé české biatlonistky Gabriely Koukalové. Ne, to v žádném případě. Jen mi název její knihy přišel výstižný k tématu, o kterém chci nyní psát.

(Pokračování textu…)

Ano je to tak. Ještě před několika týdny byla všemi příznivci fotbalu včetně mě jasným ligovým mistrem Viktoria Plzeň a prvním sestupujícím ostravský Baník. Aktuálně je všechno jinak a pro nás všechny je to tak lepší, ovšem zcela jiný názor mají určitě aktéři tohoto dramatického průběhu naší nejvyšší fotbalové soutěže.

(Pokračování textu…)

V předchozích mých komentářích k odehraným utkáním české nejvyšší fotbalové soutěže jsem i na základě svých bohatých zkušeností tvrdil, že kondice fotbalisty je samozřejmostí a mají ji všechny týmy přibližně stejnou. Dále jsem tvrdil, že nestačí umět kvalitně pracovat s míčem, být dostatečně rychlý a pohybově nadaný. To je opravdu důležité, ale všechno ovládá hlava a ta zase má vliv na plnění dalších důležitých taktických pokynů, které vytváří další důležitou složku hry moderního fotbalového týmu a tou je organizace hry.

(Pokračování textu…)

Fotbal se sice hraje nohama, ale bez hlavy by ani ty nohy nefungovaly. Moje dlouholetá zkušenost říká, že tento fakt si mnozí lidé působící ve fotbalu neuvědomují a vzniká tak mnoho nedorozumění a špatných rozhodnutí. Výsledky a průběh 22. kola mě inspirovaly k tomu okomentovat jednotlivá utkání v tomto kontextu.

(Pokračování textu…)

Nejsem propagátorem kritizovat trenéry, jako mnozí „odborníci“ u televizních obrazovek v restauračních zařízeních různých cenových skupin. Jsem také dlouholetý fotbalový trenér a moc dobře vím i z vlastní zkušenosti, jak těžké je toto povolání. A je mi jasné, že u reprezentace je to ještě těžší. Zodpovědnost je tam největší, ale také je tam moc dobře ohodnocená. Přesto, nebo právě proto si dovolím práci trenéra české fotbalové reprezentace zkritizovat.

(Pokračování textu…)

V českém fotbalu, dříve československém, se pohybuji od svých osmi let, tzn. 56 let. Z vesnice jsem se dokázal prosadit do nejvyšší fotbalové soutěže I.ligy nejdříve jako hráč, později i jako trenér. A že jsem k tomu musel vynaložit mnoho sil fyzických i psychických je samozřejmé. Fotbalové prostředí obecně netvoří jen fotbalisté a trenéři. Patří tam i funkcionáři, rozhodčí, diváci, infrastruktura a dnes i například majitelé klubů a agenti hráčů.

(Pokračování textu…)

Jsem přesvědčen, že není v našich končinách mnoho příznivců fotbalu, kteří by předpovídali průběh, tedy překvapivé výsledky, jaké nám nabídla 4 odehraná „jarní“ kola. Posuďte sami: Viktoria Plzeň ještě nevyhrála (má ještě odložené utkání v Ostravě k dobru), Sparta jen jednu výhru, Jablonec a především Jihlava plný počet 12-ti bodů, Karviná bez prohry, Slovácko 7 bodů, Dukla 1 bod, Zlín 2 atd. Pokusím se i z dalších nečekaných výsledků 20. kola vypíchnout jejich příčiny. Jsem totiž přesvědčen, že fotbal má „setsakramentskou“ logiku.

(Pokračování textu…)

Po bilanci 14 a 11 branek v prvních dvou kolech odvetné části naší nejvyšší fotbalové soutěže se tentokrát bilance dostala až na číslo 20 a to ještě jedno utkání se nehrálo pro nezpůsobilý, konkrétně zmrzlý terén. Shodou okolností to bylo utkání posledního s prvním, tedy Baníku Ostrava s Viktorií Plzeň. Nevím, nebyl jsem u toho, ale nerozumím tomu, že kluby hrající HET ligu mají za povinnost mít vyhřívanou hrací plochu z důvodů, které zamezí hrát utkání na zmrzlé hrací ploše a v Ostravě se přesto nehrálo. Někde se stala chyba a je zvláštní, že se to neprojevilo ani na symbolickém finančním trestu. Já mám dojem, že zodpovědným lidem na městském stadionu ve Vítkovicích nikdo předem neřekl, že tato varianta sice u nich poprvé, ale přece jen může nastat a topení buď nepustili vůbec nebo, a to je pravděpodobnější, ho pustili pozdě. Zkrátka všechno v životě se děje poprvé a takto to někdy dopadá…

(Pokračování textu…)