Fotbal se sice hraje nohama, ale bez hlavy by ani ty nohy nefungovaly. Moje dlouholetá zkušenost říká, že tento fakt si mnozí lidé působící ve fotbalu neuvědomují a vzniká tak mnoho nedorozumění a špatných rozhodnutí. Výsledky a průběh 22. kola mě inspirovaly k tomu okomentovat jednotlivá utkání v tomto kontextu.
Nejdříve obecně uvedu svůj pohled na důležitost hlavy pro veškerou lidskou činnost, tedy i pro fotbalistu, když tvrdím, že: „Natržený sval fotbalisty sroste, šlacha se sešije, kost se sešroubuje, většinu lidských orgánů už dnes dokáží lékaři transplantovat, ale hlava se vyměnit nedá a navíc do ní není vidět. Je třeba ji, v případě nutnosti dlouhodobě ovlivňovat s pomocí psychologických a pedagogických fíglů, u kterých jsme my trenéři přesvědčeni, že zaberou“. A já dlouhodobě tvrdím, že tato součást práce nás trenérů je nejdůležitější, a proto ve velkých klubech tréninky vedou „jen“ asistenti a klíčovou práci (s hlavami) musí odvádět hlavní trenéři.
Po minulém kole nejvyšší soutěže se spekulovalo o tom, zda nemá tým pražské Sparty slabou kondiční stránku a já napsal, že problém s nedotažením příznivě se vyvíjejícího utkání je o hlavách, tedy v nízkém sebevědomí v obavě o jeho ztrátu. A to stejné se projevilo i v tomto kole v Teplicích, kdy Sparta hrála jen nerozhodně 1:1.
Dalším zajímavým příkladem, než přejdu k největším favoritům ligy Plzni a Slávii, je vyjádření trenéra Bohemians Martina Haška po prohře jeho týmu v Jablonci 1:2. Zkritizoval své mužstvo za výkon v utkání, konstatoval, že jeho hráči nebyli dostatečně mentálně připraveni na utkání a obvinil z toho sebe, jejich trenéra. Kromě toho, že je to pravda, jak jsem uvedl v předchozím odstavci psychologická a pedagogická práce je věcí hlavního trenéra, oceňuji na tomto přiznání viny jeho upřímnost a odvahu to přiznat. Ne každý trenér by to dokázal. Trenér Hašek tím jen potvrdil moje pozitivní hodnocení jeho práce a charakteru, o kterých jsem psal v předchozím komentáři.
Utkání Jablonce s Bohemians se týká i moje druhá poznámka směrem k hlavě hráčů, tentokrát se týká mužstva Jablonce. Výhrou s Bohemians prodloužili totiž svoji sérii výher na číslo 7 včetně MOL cupu pod trenérem Radou. A tady je to opačný případ, než Sparta. Trenér Rada vystřídal dosavadního trenéra Zdeňka Kluckého, svého bývalého i současného asistenta. Předpokládám, že ve způsobu práce s hráči se tedy moc nezměnilo, trenér Rada jen nastolil přísnější režim, což v souladu s tím, že noví hráči se chtěli zcela jistě novému trenérovi ukázat v co nejlepším světle způsobilo nárůst dobrých výsledků a tím i sebevědomí do dalšího průběhu soutěže.
A teď k největším favoritům. Viktoria Plzeň překvapivě prohrála na domácím trávníku 1:2 s Mladou Boleslaví, která naopak hraje o záchranu. V Mladé Boleslavi nastoupil také nový trenér, tzn. maximální motivace pro všechny hráče a proti nim Viktoria Plzeň s gigantickou převahou po podzimu. Hráči sice prohlašují to, co se chce slyšet o tom, jak jdou od zápasu k zápasu a nic neošidí, ale realita je jiná. A protože do jejich hlav není vidět, tak jsme překvapeni jejich výkony a výsledky. Určitým mementem měla být některá velmi nevydařená utkání v zimní přípravě, ale ta byla mementem jen pro dohrání Evropské ligy. Po ní je už jen liga a to je v hlavách hráčů vědomé či podvědomé uvolnění. Tlak, který pomůže každému sportovci najít i poslední zbytky sil a koncentrace tam není. Navíc nesmím zapomenout na velmi dobrý taktický výkon týmu Mladé Boleslavi a jejich trenéra Webera, mého někdejšího svěřence v Jablonci.
A co pražská Slávie? Tady existuje tlak na výsledky ve snaze uhrát druhé místo a kvalifikaci o Ligu mistrů, tlak na to dokázat realizovat změny, které otevřeně prezentoval trenér Trpišovský a s tím i hodně změn v sestavě. V kabině jsou hráči, kteří ví, že tomuto trendu nevyhovují a nejsou nadšení, ti co mu vyhovují možná nikdy nezažili ten tlak na výsledky, jaký je momentálně ve Slávii. K tomu pochybnosti o další podpoře čínského majitele a především po prohře Plzně velká šance snížit ztrátu na Plzeň. A opět nesmím zapomenout na skvěle hrajícího soupeře Zlín. Přičtěme si k tomu přehnané riziko při útočné standartní situaci v nastaveném času a je tu prohra 1:2 a další šokující výsledek v tomto kole.
Tým Zlína hrál opravdu skvěle, ale podle mého názoru za tím nemůže být nárůst kondice, jak tvrdil trenér Petržela, i když hráči Zlína v reprezentační přestávce určitě trénovali tvrdě. Za výkonem je zcela jistě a opět nastavení hlavy, na které měl hlavní trenér více času i přes jazykovou bariéru, jak trenér Petržela přiznal. Zkrátka nastolil svá pravidla, hráči se opět před novým trenérem chtějí ukázat a mají přirozenou velkou motivaci i proti velkému favoritovi, jakým Slávie v tomto utkání byla. Potom evidentně nervózní kanonýr Škoda nepromění pokutový kop a nezvládnuté riziko v závěru a je tu další překvapení.
Dalším momentem, který by měl uvolnit napětí v hlavě tentokrát jednoho konkrétního hráče je hattrick momentálně útočníka olomoucké Sigmy Řezníčka v utkání na Dukle Praha. Jeho hattrick jednak zlikvidoval nenaplněné očekávání jeho branek v sítí soupeřů a navíc zajistil výhru Sigmy 2:3 a ta se tak opět důrazně přihlásila o vstupenku do Evropské ligy.
Kdyby se Řezníčkovi po hattricku začalo dařit podobně, jako se celé jaro daří útočníkovi Liberce Pulkrabovi, tak by se trenér Sigmy Jílek vůbec nezlobil. Pulkrab totiž vstřelil v šestém jarním kole svoji sedmou branku a ukazuje tak, co znamená pro fotbalistu zvýšené sebevědomí. Tentokrát navíc jeho branka znamenala zisk tří bodů na Slovácku za výhru 0:1 a další šanci na vstupenku do Evropské ligy.
Velmi důležité utkání v boji o záchranu se hrálo v Ostravě. Domácí Baník vyhrál s Jihlavou 3:1 a udržel se tak v reálné šanci na záchranu. Pro hráče obou týmů to byl psychicky velmi těžký zápas, s kterým se absolutně nevyrovnali hráči Jihlavy. Působili dojmem, jako by hráli obyčejné přípravné utkání, hráči Baníku naopak moc chtěli a nervozita jim svazovala nohy. Za stavu 1:1 neproměnil útočník Jihlavy Klíma pro mě nepochopitelně tisíciprocentní šanci na 2:1 pro Jihlavu a z protiútoku to Baník potrestal.
V úvodu druhého poločasu obdržel domácí tým Baníku branku po rohovém kopu Jihlavy. Zcela nekrytý Popovič pohodlně poslal míč do sítě a mě zaujalo vysvětlení obránce Baníku Procházky proč tohoto hráče nikdo nebránil. Standartní situace mají totiž přesný řád, každý hráč musí vědět, co má dělat, koho má bránit. Jenže jihlavský hráč Popovič nastoupil do hry až po poločasové přestávce, což trenéři Baníku ne zcela zaregistrovali, protože neurčili nikoho ze svých hráčů, který by jej měl bránit a hráč, který bránil toho, který zůstal v kabině to neřešil. Logicky to ani nemohl stihnout rychle vyhodnotit. Proč jsem to také zmínil. Jednak proto, aby se laik dozvěděl, jaká drobnost někdy rozhodne o výsledku fotbalového utkání a pro experty mám typický příklad toho, proč je podle mého názoru efektivnější zónové bránění standartních situací ve srovnání s osobním bráněním. V tomto konkrétním případě by při zónovém způsobu kritický prostor, z kterého Popovič vstřelil branku, bránil určený hráč bez ohledu na to, zda soupeř z Jihlavy někoho střídal nebo ne.
K tomuto utkání ještě jedna poznámka, která také souvisí s hlavou a jejím nastavením. Dlouhodobě se mi nelíbí chování zkušeného hráče Baníku Ostrava Milana Baroše. Uznávám, že je to osobnost a bývalý skvělý hráč, ale on není týmu Baníku platný ani tak herně, jako provokacemi a divadlem, kterým se snaží jednak ovlivnit rozhodčího nebo soupeře. No a tentokrát mu to vyšlo, naletěl mu hráč Jihlavy Buchta, který za údajné šlápnutí na lýtko Baroše obdržel červenou kartu. Baroš z toho udělal scénu, nechal se odnést ve „smrtelných“ křečích na nosítkách a pozápasová informace, že bude v pořádku mě vůbec nepřekvapila. To jsem věděl hned před televizní obrazovkou. Fotbal je totiž kontaktní sport a někdy zkrátka nějaký šrám hráče poznamená.
Bezbrankovou remízou skončilo moravské derby Brna s Karvinou. Hráči Brna sice nastřelili třikrát konstrukci branky, přesto se tady opět zastavím ve věci hlavního tématu tohoto komentáře. V Brně totiž zafungovala výměna trenéra a pod novým trenérem Pivarníkem se tým zvedl, což se stalo také aktuálně u Zlína a Mladé Boleslavi, ale postupně se výsledkově dostává do starých kolejí. I na to si budou muset trenéři vzpomínaných dvou klubů, tedy Petržela a Weber dát pozor, protože lidská hlava a fotbalistova dvojnásob je nevyzpytatelná a vyměnit se nedá. A já nepochybuji o tom, že to oba trenéři vědí.
Sečteno podtrženo, hlava hraje hlavní roli ve výkonnosti fotbalistů a pro úspěšnost týmu i jednotlivých hráčů je klíčová. Klíčová proto, protože od její způsobilosti a připravenosti se odvíjí všechno ostatní. A ovlivňování hlav hráčů je sice ta nejtěžší práce, ale mě na práci fotbalového trenéra nejvíce baví.