Tak máme za sebou další ročník české nejvyšší soutěže Gambrinus ligy, která byla v boji
o titul a evropské poháry napínavá až do poslední minuty závěrečného 30. kola. To je stav, který se líbí všem divákům, televizím a sponzorům, méně zřejmě samotným hráčům. Ti by si přáli, aby měli poháry zajištěné v určitém předstihu. Uvědomují si totiž, že ten poslední krok k úspěchu je nejtěžší a pokud jej musí udělat v posledním kole, tak je to pod velkým tlakem. Hráči jsou vystaveni tlaku zejména proto, že v případě nezvládnutí rozhodujícího zápasu už nemají možnost vzniklou ztrátu napravit.
Fotbal se ovšem nehraje pro hráče, ale pro diváky, a ti si to patřičně užívali a zajímavé to bylo i pro média. Pro pověstné televizní koláče sledovanosti a zvýšený náklad tištěných médií to byl jistě balzám. Stadiony byly zaplněny více, než tomu bývá při běžném prvoligovém utkání, zejména na ostravských Bazalech a pražské Letné, kde hraje svoje utkání Sparta.
Již dlouho se v naší nejvyšší soutěži nestalo, aby do předposledního kola šla hned 4 mužstva s šancí na zisk mistrovského titulu. Byla to Sparta Praha, Baník Ostrava, Jablonec a Teplice. Z mistrovského titulu se po posledním kole nakonec radovala Sparta.
Mě však zaujala jedna skutečnost, která dle pozdějších reakcí v tisku mnohé překvapila. Tou byly výsledky klíčových utkání v boji o titul. V naších končinách je totiž vždy všem jasné, kdo v daném utkání potřebuje vyhrát, kdo tzv. „o nic nehraje“ a jak podle těchto skutečností dané utkání dopadne. V tom předposledním kole totiž bylo všechno jinak. Teplice jen remizovaly na svém stadionu s Olomoucí, Sparta v Liberci a Baník Ostrava doma přišel o vítězství v nastaveném čase s Mladou Boleslaví. Ze čtyř kandidátů na prvenství vyhrál pouze Jablonec na Slávii.
Sledoval jsem přímý přenos z Liberce, kde Sparta hrála nerozhodně. Po závěrečném hvizdu měli hráči pocit, že přišli o naději na zisk titulu, ale následná zpráva z Ostravy, že tam útočník Mladé Boleslavi Táborský v závěru utkání vyrovnal, všechno změnila. Ve výhodě se rázem ocitla Sparta a v posledním kole tuto výhodu proměnila ve vítězství nad Teplicemi a bez porážky se stala zaslouženým mistrem české Gambrinus ligy. Ano, je pravda, že Teplice v tomto utkání nevypadaly, že jdou za vítězstvím s maximálním zaujetím, ale moc by mě zajímalo, jak by toto utkání probíhalo, kdyby Teplice v předposledním kole Olomouc porazily, a tím měly v utkání se Spartou v závěrečném kole ještě šanci na titul. To by byla opravdu strhující podívaná, ale bohužel k ní nedošlo. Naopak v posledním kole přišel Baník Ostrava remízou v Příbrami nejen o šanci na titul, ale i o druhé místo.
V deníku Sport jsem si přečetl povzdech majitele Baníku pana Petery, že proti jeho mužstvu hráli všichni nadoraz a jiná utkání ne. To první je určitě správně, to se nesmí divit. To druhé je však spekulace, která je výsledkem zklamání z toho, že v závěru přišel Baník i o druhé místo, přestože celou sezónu hrál velmi dobře. Já jsem přesvědčen, že se ukázalo, že naše nejvyšší soutěž se nehraje podle předem domluvených not, což je velmi pozitivní.
V této souvislosti bych chtěl uvést ještě krátký dovětek. Sleduji evropské ligové soutěže pravidelně a ve všech soutěžích (možná s výjimkou anglické Premier League) v posledních kolech opravdu vyhrávala ta mužstva, která potřebovala vyhrát více, a nikdo se nad tím určitě nepozastavoval. Tímto konstatováním netvrdím, že si tam utkání vzájemně „pouštějí“. To určitě ne. Ale vyšší motivace potřebných a možná i přízeň rozhodčího „vyrobí“ takové výsledky.
Proto buďme v hodnocení naší nejvyšší soutěže spravedliví a nestavějme ji v tomto smyslu někam do suterénu evropských lig, kam nepatří. Není tak zkorumpovaná, jak si někteří myslí, a to je moc dobře.