Máme za sebou první kolo utkání v osmi skupinách na MS v Brazílii a z mého pohledu došlo k několika překvapením. Nemám na mysli jen úspěšné či neúspěšné týmy, ale i způsob hry účastníků šampionátu.
V minulosti bylo na MS běžné, vlastně pravidlem, že první kolo ve skupinách se hrálo opatrně, na jistotu, zkrátka nikdo nechtěl hlavně prohrát a jít tak do druhého kola utkání ve skupinách bez bodového zisku a dostávat se tak pod tlak zisku prvních bodů. Utkání často končila nerozhodně, často i bez branek nebo jednogólovým vítězstvím 1:0. Podobný scénář jsem předpokládal i tentokrát, ale naštěstí jsem se mýlil. Potvrzuje to prostá statistika vstřelených branek, kterých týmy nasázely v šestnácti utkáních 49, což znamená skvělý průměr 3,06 branky na utkání. A to je opravdu hodně.
Tak vysoký průměr vstřelených branek ovšem není náhodný, ale je výsledkem aktivního herního projevu většiny týmů, i když jsou i opačné příklady, ale těch je naprostá menšina. Týmy se více než v minulosti zaměřují na útočnou fázi hry, tlak na míč je již samozřejmostí a tím se i zvyšuje počet chyb bránících hráčů.
Kromě počtu vstřelených branek mě zaujala ještě jedna skutečnost. V současném fotbalu se týmy svojí kvalitou vyrovnávají, výhry s vysokým rozdílem skóre jsou výjimkou, a proto platí, že se velmi těžko tzv. „otáčí“ vývoj skóre během utkání. Zkrátka kdo první inkasuje, tak většinou prohraje. Např. na posledním MS v roce 2010 v JAR se podařilo otočit zápas ze 64 utkání jen jednou Nizozemsku. A jak to bylo v prvním kole utkání ve skupinách, kdy se odehrálo 16 utkání? Týmy, které první inkasovaly se hned 6 krát radovaly po závěrečném hvizdu rozhodčího ze zisku tří bodů. Jen připomenu Brazílie-Chorvatsko z 0:1 na 3:1, Španělsko-Nizozemsko z 1:0 na 1:5, Pobřeží Slonoviny- Japonsko z 0:1 na 2:1, Uruguay-Kostarika z 1:0 na 1:3, Švýcarsko-Ekvádor z 0:1 na 2:1 a Belgie-Alžírsko z 0:1 na 2:1. K tomu se dá ještě připočítat jedna remíza v utkání Rusko-Jižní Korea z 0:1 na 1:1. Tato změna naprosto jednoznačně souvisí se změnou filosofie většiny týmů na šampionátu. Střílet branky chtějí, kromě těch silných týmů, i ti slabší, pustí se do soupeře aktivně, ten jej třeba podcení a výsledkem je vedoucí branka slabšího, kterou silnější soupeř dokáže otočit. Dříve slabší tým bránil zuby nehty, udržel třeba čisté konto a silnější tým se nedokázal proti „zaparkovanému autobusu“ brankově prosadit nebo v lepším případě jen jednou.
Před začátkem MS v Brazílii jsem předpokládal, že neuspěje Anglie, že Brazílie to bude mít se ziskem titulu těžké, že Chile bude „černým koněm“ (dobře si pamatuji, jak skvěle hrálo již v JAR) a také např. že Španělsko titul neobhájí. Jenže to jsem nepředpokládal, že poslední mistři světa prohrají s Nizozemskem 1:5, navíc zcela zaslouženě. Jejich tradiční hra na držení míče, ale s pomalým přechodem do útoku po zisku míče už není tak efektivní, jako v posledních letech, kdy Španělé získávali tituly mistrů Evropy i světa. Ve hře podle mého jim chybí moment překvapení a více střeleckých pokusů. Navíc se na ně již soupeři dokáží dostatečně překvapit. Konkrétně už všichni ví, že musí proti Španělsku pokrýt oba kraje hřiště a vyztužit středový koridor před vlastním pokutovým územím. Navíc Španělé již nejsou tak agresivní bezprostředně po ztrátě míče a to byla zbraň pro Nizozemce, kteří tak mohli chodit do rychlých protiútoků, které vedl především skvělý Robben a obránci Španělska je nestačili zachytávat.
Další favorit Brazílie sice porazil Chorvatsko 3:1, ale dlouho prohrával 0:1 a pomohl mu až japonským rozhodčím darovaný pokutový kop. Brazilcům chybí pohyblivější a důraznější koncový hráč. Fred je velmi statický a Neymar sám nezvládne všechno. Na hráčích Brazílie je vidět i nervozitu z tlaku, který na ně domácí prostředí a potřeba zisku titulu vytváří.
Velmi dobrý dojem na mě udělalo mužstvo Chile. Jejich dynamika pohybu, aktivní napadání rozehrávky soupeře i po ztrátě míče okamžitý pressing ve spojení se skvělým ovládáním míče jsou pro mě zárukou, že tento tým dojde hodně daleko a nedivil bych se, kdyby se stal mistrem světa.
Po úvodním kole se potvrzuje, že největší favorité se rekrutují z „domácích“ jihoamerických týmů nebo z takticky vyspělých Evropanů. Naopak malé šance dávám týmům z Afriky. Jejich způsob hry mi připadá staromódní, pomalý, bez rychlých kombinací či rychlých průniků. Proto mě nepřekvapila jasná výhra Francie s Hondurasem 3:0, Mexika s Kamerunem 1:0, Argentiny s Bosnou 2:1, Belgie se nadřela 2:1 s Alžírskem, Rusko jen remízovalo 1:1 s Jižní Koreou. Výhra Němců s Portugalskem se dala čekat, ale její výše 4:0 určitě ne. Přispěl k tomu hattrick Müllera a červená karta pro „divočáka“ Pepeho. Překvapivá je určitě prohra Uruguaye s Kostarikou 1:3.
Dosavadní průběh šampionátu nás opravňuje k očekávání dalšího atraktivního zápasového programu ve druhém kole, ve kterém už půjde některým týmům, hlavně těm poraženým v prvním kole, o všechno, což slibuje neméně zajímavá utkání, jako v kole prvním. Těšme se na ně.