V tomto týdnu se hrála odvetná utkání našich zástupců v evropských fotbalových klubových soutěžích a všechna tři potvrdila, že obavy z tolik potřebného postupu do předkola třetího byly u všech tří týmů, tedy Plzně, Sparty i Liberce, namístě.
Než se zmíním o každém utkání zvlášť, tak jen shrnu, že Viktoria Plzeň zvládla odvetu dobře i přes nepříznivé okolnosti, které utkání provázely, a získala další body do svého i národního koeficientu, Sparta nakonec svůj úkol nesplnila a po prohře 0:1 ve švédském Göteborgu s Häckenem je z kola ven a Slovan Liberec postoupil s lotyšskou Rigou po výhře 1:0 s velkým štěstím.
Začnu tedy u našeho mistrovského týmu z Plzně. V odvetném utkání s bosenským Željezničarem Sarajevo jí stačila po výhře z Plzně k postupu i jakákoliv remíza a to se ukázalo, jako velmi zásadní pro konečný postup. V předkolech evropských pohárů, kdy se hraje systémem „doma“ – „venku“ určuje výsledek prvního utkání základní strategii pro to odvetné. Proto bylo evidentní, že domácí tým Sarajeva se bude muset od začátku tlačit k brance soupeře se snahou vstřelit branku a tím bude Viktoria dostávat prostor pro rychlé protiútoky, což jejímu hernímu stylu vyhovuje. To se potvrdilo hned v 5. minutě, kdy po dlouhé přihrávce Pavla Horvátha na sprintujícího obránce Řezníka vstřelil branku Wágner. Tím začal poločas, plný zvratů. Střídaly se totiž pro českého zástupce pozitivní okamžiky s těmi negativními, což bylo zajímavé pro nezaujatého diváka, ale méně pro nás, kteří jsme fandili Plzni a ještě více pro trenéra Vrbu. Vstřelení první branky totiž vystřídal ve 20. minutě okamžik negativní. Po laciné ztrátě míče Wágnera na vlastní polovině obdržel červenou kartu obránce Procházka. Naštěstí za chvíli přišel pro změnu okamžik pozitivní. Petržela zvýšil po prostrčení míče Kolářem druhou branku a to bylo velmi důležité, dalo by se říci rozhodující pro konečný postup. Je třeba přiznat, že Petržela stál v asi 50 cm ofsajdu.
V následné fázi utkání ovšem hráči Plzně hráli velmi netakticky a mohli na to trestuhodně doplatit. Při vedení 2:0 a v oslabení stále zapojovali do útočné fáze 5 až 6 hráčů, což je jejich přirozeným způsobem hry. Jenže akce nedohrávali, lacino ztráceli míče a domácí tým chodil do rychlých protiútoků, které byly velmi nebezpečné. Proto musela Plzeň v těchto minutách čelit mnoha standartním situacím, jeden protiútok zastavil Horváth za cenu žluté karty a završením těchto minut byla obdržená branka na 1:2 v závěru poločasu.
O poločasové přestávce naštěstí v kabině „zakročil“ trenér Vrba a naordinoval mužstvu, to, co mělo hrát už v tom prvním po vyloučení a při vedení 2:0. Tedy hrát z hlubokého obranného bloku na rychlé protiútoky, pokusit se držením míče získávat čas. I když toto zrovna není plzeňský „šálek kávy“, tak v této situaci to byla taktika správná (ne proto, že jsem po ní „volal“ o poločasovém rozhovoru s deníkem Sport…). Na skóre se potom až do konce utkání nic nezměnilo a to bylo pro Plzeň rozhodující. Po utkání se trenér Vrba tak trochu omlouval za tento způsob hry, ale evropské poháry, jak jsem psal na začátku, se takto hrají. Tým Plzně prokázal ohromnou psychickou odolnost, vzhledem ke krkolomnému průběhu prvního poločasu a postoupil zaslouženě.
Týmy Sparty a Liberce byly v daleko složitější situaci, než tým Plzně. Vzhledem k výsledkům prvních utkání jim oběma v odvetách k postupu nestačil nerozhodný výsledek (Spartě jen 3:3 a více), což znamenalo povinnost vyhrát (Sparta dokonce na hřišti soupeře) a to je opravdu těžký úkol. Hráči Sparty měli navíc v hlavách zcela jistě pocit, že po vedení 2:0 si situaci zkomplikovali sami a nadějné vedení ztratili. Už v Praze bylo vidět, že hráči Häckenu byli rychlí, tedy pro rychlé protiútoky ideální. Navíc jejich týmu měla vyhovovat hra na protiútoky, protože, jak jsem se již zmínil, Sparta musela chtít vstřelit branku, hrát tedy aktivně dopředu a otvírat tak okénka ve své defenzívě. I když hráči do médií mluvili velmi odhodlaně a sebevědomě, tak bylo cítit, že to je spíše povinnost se takto vyjadřovat, a že se v jejich hlavách ve skutečnosti usadila velká obava. Není se čemu divit. Tlak na ně byl velký (ekonomická i sportovní nutnost hrát Evropskou ligu) a navíc si jej vlastně na sebe vytvořili sami. Utkání jsem neviděl, ale četl jsem, že domácí tým vyhrál zaslouženě. Hrálo se mu určitě lépe, než hráčům Sparty. Ti byli favority, museli vyhrát a věděli, že soupeř je kvalitní. A to se projevilo ve výkonu a výsledku. Spekuluje se o nezkušenosti hráčů Sparty. Něco na tom být může, ale tak už to ve fotbalu chodí. Podle mého názoru i toto mužstvo Sparty mělo na to, aby postoupilo do dalšího předkola. Na vině není velké omlazení mužstva , jak mnozí tvrdí, ale podcenění soupeře v domácím utkání za stavu 2:0. Tam se rozhodovalo o postupu.
Třetím zástupcem našeho fotbalu v evropských pohárech (Jablonec do nich ještě nezasáhl) je Liberec. To, že píšu „je“ a ne „byl“ je dobře, ale musíme si přiznat, že se to týmu Liberce podařilo s velkou dávkou štěstí. Mužstvo Skonto Riga totiž nebyl vůbec slabý soupeř, jak se o něm psalo v našich médiích a hráči Liberce to také dobře věděli. Trochu si před odvetou nepočínali takticky, když svoji porážku sváděli na hrubé individuální chyby a prohru s tímto soupeřem považovali za velkou blamáž. Tím totiž všechny přesvědčovali o tom, že jejich soupeř je slabý. A to nebyla pravda, jak jsme se mohli přesvědčit v přímém přenosu (utkání v Rize jsme totiž také neviděli). Já jsem hráče lotyšského soupeře Liberce viděl jako velmi rychlé fotbalisty, individuálně velmi vyspělé a nakonec o postupu Liberce rozhodl norský rozhodčí (jeho výkon byl otřesný), který v 90. minutě domácímu týmu odpustil jednoznačný pokutový kop po faulu brankáře Kováře na hráče Rigy. V prvním poločasu naopak odpískal pokutový kop proti mužstvu Liberce za zákrok, který nebyl v televizním přenosu dobře vidět a já ho považuji za velmi přísný. Naštěstí brankář Kovář střelu lotyšského hráče vyrazil. Nakonec se zřejmě ukázalo, že bylo dobře, že tu přísnou první penaltu rozhodčí zapískal. Z ní branka nepadla a druhou penaltu, z které by se v 90. minutě zřejmě rozhodlo o postupu mužstva Rigy, už proto neměl odvahu nařídit. Je pravda, že za čas se nikdo na tuto okolnost, která „pomohla“ Liberci k postupu, nebude ptát, ale i na tomto příkladu se ukazuje, jak velkou moc mají v dnešním fotbalu rozhodčí.
V dalším předkole se naše týmy střetnou se soupeři z Estonska, Švýcarska a Norska. I v tom druhém se potvrdilo, že nikoho nelze podceňovat a já věřím, že všechny tři české týmy postoupí.