Ve čtvrtek jsme se asi všichni příznivci fotbalu u televizních obrazovek nestačili divit, jaká změna se s fotbalisty Viktorie udála. Bohužel to byla změna k horšímu, protože první utkání s tureckým klubem Fenerbahce Istanbul se jim vůbec nepovedlo.
Já vím, kdyby Rajtoralova střela neskončila na břevně branky Turků, tak by možná všechno dopadlo jinak. Jenže to je jen chabá útěcha a vysvětlení této nečekané porážky. Ona totiž nebyla výsledkem absence štěstí nebo dokonce přítomností smůly na kopačkách plzeňských hráčů. Ta porážka byla bohužel logickým vyjádřením dění na hřišti. Tam jsme totiž viděli sebevědomého, dobře takticky vybaveného a fotbalově skvělého soupeře. Hráči Fenerbahce výborně ovládali míč, byli, možná překvapivě, maximálně koncentrovaní, zkrátka dobře připravení po všech stránkách.
Plzeňští, pro mě také překvapivě, tahali po všech stránkách tzv. za kratší konec. Viděli jsme málo pohybu, spoustu nepřesných přihrávek, pomalý přechod do protiútoku, zkrátka nic, co by připomínalo postrach soupeřů z poslední doby. Trenér Vrba teď určitě přemýšlí, proč tomu tak bylo a snažím se o to i já. On má jednu výhodu. Je u týmu blízko, ví, v jakém fyzickém i psychickém stavu jsou jednotliví hráči. V tomto smyslu já nevím nic, ale přemýšlím o tom také.
Možná na hráče dolehl určitý útlum, který bylo možné sledovat i v předchozím nepovedeném prvoligovém utkání s Baníkem Ostrava. Příčina se hledala v nepřítomnosti na hřišti „šéfa“ kabiny Pavla Horvátha, který ležel s virózou. Tentokrát Pavel Horváth hrál, ale nehrál zase obránce Limberský. Další zdůvodnění nepovedeného utkání jeho absencí by zavánělo alibismem. Pro mě je totiž záhadou, že mužstvo jako celek nevypadalo dobře pohybově a na své poměry hrálo hodně zataženě. V jejich hře nebyl vidět ani náznak vysunutého napadání rozehrávky soupeře (s jednou výjimkou šance Rajtovala), zato jsme viděli častější „hluboký blok“, který k Plzni jaksi nepasuje. Napadat soupeře okamžitě po své ztrátě míče hráči Viktorie ani nemohli, protože v útočné fázi hráli na velkém prostoru, daleko od sebe a po ztrátě míče byli od něj moc daleko. Zadní hráči při útočných akcích zůstávali hodně vzadu, nedostatečně ofenzívu podporovali a proto také měl soupeř po zisku míče hodně prostoru a času míč udržet, případně nebezpečně zaútočit.
A teď k tomu, proč to tak bylo. Napadá mě, že fotbalisté Plzně si dobře uvědomovali, že v tomto dvojutkání jsou po dlouhé době favoritem, navíc hrají první utkání doma a nejen, že se očekává vítězství, ale především to vítězství potřebují před odvetou v Istanbulu. Když si k tomu přidám absenci Limberského a změny v sestavě, které musel trenér Vrba kvůli tomu udělat (pravý obránce Řezník na levou stranu, Rajtoval zpět na pravého obránce a Ďuriš na pravého záložníka), možná nedostatečně doléčený a po viróze oslabený klíčový hráč Horváth, tak se vysvětlení najde. Jenže podle mého názoru existuje ještě jeden a to podstatný důvod nepřesvědčivého výkonu Plzně. Tím je maximálně zodpovědná příprava tureckého soupeře na utkání. Velmi pozitivní hodnocení výkonů Viktorie Plzeň z úst trenéra Fenerbahce na tiskovce před utkáním nebyla jen zdvořilostní fráze. On a i celý tým v ničem hráče Plzně i celý tým nepodcenili a na hřišti to bylo znát. Vůbec tím nechci ani v nejmenším naznačit, že např. Neapol je podcenila, a proto Plzeň postoupila. To vůbec ne. Ale přeci i trenér Vrba po souboji s Neapolí konstatoval, že jeho tým trochu těží z toho, že je věhlasní soupeři podcení. A to se tentokrát nestalo, a když k tomu připočteme další momenty, zejména ty psychologické před utkáním, tak z toho vyjde hra bez pohybu, se spoustou nepřesností a nervozitou.
Já si jen přeji, a doufám, že všichni příznivci našeho fotbalu bez ohledu na klubovou příslušnost také, aby odveta vypadala jinak. Já tomu totiž pevně věřím a věřím i tomu, že Viktoria Plzeň postoupí. Jednak to venku umí a hlavně budou oba soupeři v opačné situaci, než před utkáním v Plzni. Navíc se bude hrát před prázdným stadionem, tedy bez diváků a jejich fanatické podpory domácích hráčů. Věřte, že ta hraje velkou roli. Právě v Istanbulu jsem to zažil osobně při pohárovém utkání Sigmy Olomouc se stejným soupeřem v roce 1992.
Bře
08
2013