Ve své trenérské kariéře jsem se snažil vnímat moderní trendy, což v českém fotbalovém prostředí je velká odvaha. Já ovšem v tomto svém komentáři nechci psát o sobě, ale o současném nastavení progresívních trendů v našem fotbalovém prostředí. Moje zkušenost říká, že v něm ještě v nedávné minulosti měli bohužel navrch mnozí pohodlnější a lenivější „odborníci“, kterým tento trend nic neříkal. Naštěstí se ukazuje, že i v současné době získává na síle moderní trend, já mu říkám „evropský“, což je viditelné zejména u týmů Sparty, Slávie, Plzně, ale i některých dalších klubů. Kdo čte pravidelně moje komentáře tak zjistí, že i když už nejsem trenérem na plný úvazek, tak mě tato oblast fotbalu velmi zajímá.
Kromě mnoha jiných fotbalových témat jsem se zapojil i do připravované volby trenéra české reprezentace. Proto jsem se rozhodl po dnešním velkém rozhovoru se sportovním ředitelem Sparty Tomášem Rosickým v deníku Sport napsat tento komentář, protože mě velmi v kontextu progresivity fotbalu a volby způsobu hry týmu na úrovni sportovního vedení klubu a podle toho výběru vhodného trenéra velmi zaujal a to především proto, že Tomáš Rosický prezentoval přesně ty zásady a klubové strategie, které jsou v současném fotbalu klíčové a které já ve svých komentářích obhajuji a i podle něj to mělo platit i pro volbu trenéra české reprezentace. A že to pro volbu trenéra reprezentace neplatilo jsem i já velmi kritizoval. Ocituji Tomáše Rosického: Na otázku novináře: „Co vám vadilo“ odpověděl: „Hlavně nesystémovost. V několika úrovních. Český fotbal měl obrovskou možnost se změnit, protože se měnily dvě nejdůležitější dvě role v něm: sportovní ředitel a reprezentační trenér. Oni určují strategie a směr celého našeho fotbalu. K tomu je třeba vytvořit systém a podle jasných kritérií diskutovat personální obsazení. Abych to lidem přiblížil: je přeci důležité, jakým chceme hrát stylem, jaké typologie hráčů hledáme…Má se říct, co chceme hrát, s jakými hráči, či zda chceme trenéra mladšího nebo zkušenějšího, čili jasná kritéria.
Po přečtení celého tohoto rozhovoru jsem si skoro nebyl jistý, zda to není rozhovor se mnou, protože moje názory jsou identické s těmi Tomáše Rosického, což já považuji navíc za příčinu výběru skvělého trenéra Priskeho pro Spartu, protože tak má fungovat výběr i na klubové úrovni, což jsem také v několika případech (Baník Ostrava, Zlín, Plzeň před příchodem nových majitelů a trenéra Koubka), ale jak poznamenal Tomáš Rosický nebylo tomu tak v případě volby trenéra reprezentace. Přesto i Tomáš Rosický potvrdil, že jeho kritika není kritikou trenéra Haška, ale nesystémového výběru trenéra a to stejné jsem poznamenal tenkrát i já. Dokonce jsem napsal, že Ivan Hašek je pracovitý a inteligentní člověk a trenér, ale nevíme o něm, jak chce hrát atd.
Hodně se mně dotkla reakce bývalého fotbalového reprezentanta Ladislava Vízka, jinak velkého kamaráda Ivana Haška, který mě po přečtení rozhovoru se mnou na téma trenér reprezentace na druhý den hrubě v deníku Sport urazil a tím i potvrdil, že byl dobrým fotbalistou, ale nebyl vzorovým příkladem pro mladé talenty svým přístupem k fotbalu a povinnostem z toho vyplývajícím. A hlavně, že vůbec nerozumí současnému modernímu trendu fotbalu, ale urážet mu jde dokonale.
Snad po přečtení rozhovoru s Tomášem Rosickým pochopí, kdo byl jeho názorům blíže, zda on nebo já. Abych byl upřímný jeho pravidelnou prezentaci v deníku Sport chápu více jako „Okénko deníku Blesk“ než seriózní komentování fotbalového dění a proto ji, tu prezentaci v deníku Sport nepovažuji za součást odborné debaty na téma volby trenéra české reprezentace, proto mě překvapilo, že v deníku Sport dostal prostor podílet se na této pro něj neznámé odborné diskuzi, ale nepřekvapilo, že hned toho využil k urážce svého oponenta, tedy mě. Upřímně, není to vůbec žádné překvapení.