Přiznám se, že odvolání trenéra Kuliče z pozice hlavního trenéra Mladé Boleslavi včetně jeho asistentů mě na jednu stranu překvapilo, ale při podrobnějším zamyšlení je to pro mě z hlediska parametrů a charakteristiky trenéra v současném fotbalovém prostředí v konfrontaci se sportovní strategií a nastavením klubu logická věc, která mě ani moc nepřekvapuje a pokusím se v tomto svém komentáři vysvětlit, jak to myslím.
Moje zamyšlení k tomuto konkrétnímu případu vychází obecně z požadavků a zákonitostí sportovního vedení klubu při výběru vhodného trenéra z pohledu sportovní a personální strategie a celkového nastavení klubu. O sportovní strategii se zmiňuji ve svých komentářích velmi často, připomenu případy ostravského Baníku, Viktorie Plzeň a Zlína, které angažovaly trenéry podle jejich jména nebo na přání fanoušků bez respektování moderních trendů fotbalu a ani personální strategii směrem k mladším hráčům a odchovancům. Jenže to není při volbě vhodného trenéra všechno. Dalším důležitým faktorem u trenéra je vhodná a efektivní komunikace nejen směrem k hráčům, ale také k vedení klubu a médiím a především neřešili mentalitu a komunikační nastavení včetně loajality ke klubu vybraného trenéra Kuliče. Na to se často v našem fotbalovém prostředí zapomíná a evidentně na to při volbě trenéra Kuliče v Mladé Boleslavi lidé, kteří rozhodovali o trenérovi jejich prvoligového týmu zapomněli. Všechna tato hlediska by se mohla zahrnout do jednoho balíku, který já zahrnuji do termínu nastavení klubu. A tady zřejmě nastal zásadní rozdíl mezi nastavením klubu a mentalitou a nastavením trenéra.
V tomto případě se totiž jedná, jak já říkám o typického tzv. „trenéra s hráčskou mentalitou“ nebo s hráčským myšlením, který si neuvědomuje, že už není hráčem, který je neustále s něčím nespokojen, neustále se mu něco nelíbí a všechno kritizuje. Proto také neuznává klubovou hierarchii od majitele přes sportovní vedení klubu a neřeší celkové sportovní, personální či ekonomické nastavení klubu, zkrátka není loajální s klubem. Po jednom trenérovi z tohoto pohledu typickým jsem v klubu nastoupil na post trenéra, ale práce s kabinou byla pro mě velmi složitá. Předchozí trenér byl jednoznačně na straně hráčů a proti klubu. Proto jsem musel spoustu času a energie věnovat zlepšením vztahu ke klubu, i když kritika ze strany hráčů byla oprávněná (bez výplat jsme byli všichni 5 měsíců), ale řešení formou stávky bez tréninku jsem neviděl do budoucna jako vhodné.
Na toto téma jsem cca před několika lety četl zajímavý komentář tehdejšího sportovního ředitele Chelsea, který řekl, že dva němečtí trenéři v té době Klopp v Liverpoolu a Tuchel v Chelsea mají velkou výhodu, že nikdy nebyli špičkovými hráči, protože ti si myslí při posunu na post trenéra, že už všechno jako trenéři umí, znají a nemusí se proto trenérsky vzdělávat a nechybí jim ani taktická vyzrálost, což ve fotbalu, který se rychlým tempem vyvíjí a z mnoha hledisek se mění není dobrý předpoklad být hráčské kariéře úspěšným trenérem.
A to je zřejmě případ i trenéra Kuliče i jeho asistenta Medynského a já si dovolím k nim přidat dnes i sportovního manažera Pavla Hoftycha, kterého znám, když mně v roce 2004, kdy mně dělal asistenta ve Zlíně. Všichni tři mně velmi dobře zapadají do charakteristiky trenéra s hráčskou mentalitou a vůbec to nerozporuje, že jsem v posledním období trenéra Kuliče chválil za jeho názory na způsob hry a taktickou stránku fotbalu. Přehled jsem ovšem neměl o komunikaci, kterou považuji v práci trenéra za klíčovou a tam, dle vyjádření klubu ve zdůvodnění jeho výpovědi, byl problém, který mě vůbec nepřekvapil. Kuliče znám jako fotbalistu „furianta“, který byl „oříškem“ pro trenéry i rozhodčí a proto mě jeho nástup do pozice trenéra mile překvapil, ale čas ukázal, že to „hráčské“ myšlení v něm je stále, protože nevnímá klubovou hierarchii, sportovní i personální nastavení klubu a chybí mu zřejmě i respekt k nadřízeným, tedy typický fotbalista, kterých znám opravdu hodně, ale na post trenéra proto nemají předpoklady. Jedna věc je rozumět fotbalu (tomu přeci rozumí v hospodě všichni), ale ta druhá a zásadní umět se chovat a respektovat okolí, jak jsem už zmínil na začátku i klub jako celek, klubové vedení, média a samozřejmě i fotbalisty, zkrátka i trenér má svoje mantinely, v kterých se může pohybovat, i když je mnozí překračují…
Na závěr musím pojmenovat zásadní chybu klubu z Mladé Boleslavi při volbě trenéra pro svůj prvoligový tým. Kdysi tato procedura totiž fungovala tak, že někoho v klubu zaujalo trenérské jméno, tak trenéra angažovali bez ohledu na jeho trenérskou filosofii a svoji představu o způsobu hry a sportovním nastavení týmu i celého klubu a typologii hráčů. Dnes je to opačně, nejdříve musí mít představu o herní strategii a celkové klubové koncepci klub a podle toho angažovat trenéra. Jenže v Mladé Boleslavi na to šli evidentně opačně, vybrali si nejdříve jméno, trenér Kulič je tedy zaujal, ale neřešili, jakou má představu o herní a personální situaci u ligového týmu (včetně návaznosti na klubovou akademii…). Nevěděli, že trenér s myšlením hráče žádnou takovou herní ani sportovní klubovou strategii nemá, proto ne každý špičkový fotbalista se stane špičkovým trenérem. Snad to bude příkladem pro ostatní kluby, jak postupovat při volbě trenéra.