V úvodu tohoto komentáře a v kontextu s jeho nadpisem uvedu několik statistických údajů. Při pohledu na tabulku naší nejvyšší fotbalové soutěže a konfrontuji ji s výsledky v tomto kole, tak zjistíme, že týmy z druhé poloviny tabulky získaly 14 bodů (po třech Jablonec, Karviná a Pardubice a všichni tři na hřištích soupeřů a výsledkem 1:0, další tři body Hradec Králové na svém novém stadionu a po jednom Zlín a Liberec) a týmy z první poloviny tabulky jen bodů 8 (po třech bodech Slávia a Mladá Boleslav a po jednom Slovácko a Olomouc). Ano, potvrzuje to tvrzení, že naše liga je vyrovnaná, ale také něco o tom, že na „vině“ je i zvolený způsob hry „slabších“ proti „silným“, zkrátka zvolenou taktikou se dá snížit nebo dokonce odstranit výkonnostní rozdíl mezi oběma soupeři.
Nejrelevantnějším důkazem z mého pohledu je bezbranková remíza týmu Zlína po nástupu nového trenéra Bronislava Červenky v Olomouci. Ocituji vyjádření reportéra tohoto utkání v deníku Sport Michala Kvasnici, který to trefil naprosto přesně: „Herně to nebylo o nic lepší, než pod Pavlem Vrbou, to je třeba si férově říci. Zlín však po ostudném výprasku 5:9 potřeboval ze všeho nejvíc zlepšit defenzívní fázi, urvat nulu, začít stavět na poctivém plnění základních principů, a to se povedlo. Trenér Bronislav Červenka vylepšil organizaci…“. A tady se znovu setkáváme s mentalitou a charakterem hráčů a já zdůrazňuji, že tato podmínka platí i pro trenéra a že všechno začíná od způsobu komunikace. Broňu Červenku jsem ve Zlíně trénoval, je to inteligentní kluk a má k hráčům blízko, mnohé dobře zná, zná i specifické klubové prostředí, ale pořádek v plnění povinností hráčů v tréninku, ale hlavně na hřišti si musí udělat on, trenér a i podle své zkušenosti vím, že velmi efektivním „pomocníkem“ v této klíčové povinnosti hráčů je osobní příklad trenéra. A i v utkání v Olomouci bylo znát, že v této oblasti práce trenéra udělal trenér Červenka v krátké době od svého nástupu hodně práce a na hřišti to bylo vidět. Alespoň já jsem tam viděl zaujetí hráčů a celého týmu, plnění úkolů v organizaci hry zejména v defenzívě (proto také ta nula v obdržených brankách) a k tomu aktivní přechod do rychlého protiútoku. Ano, tým Zlína měl i několikrát štěstí, tým podržel i brankář Dostál, ale to všechno k fotbalu patří a přikloní se k tomu, kdo si to zaslouží a tým Zlína si to zasloužil. Já jsem přesvědčen, že řešení na pozici trenéra Zlína je z těchto pohledů logické a správné. Na závěr této části komentáře věnované jen Zlínu dodám ke komentáři v deníku Sport, že hodnocení herního projevu je v této situaci nástupu nového trenéra až na třetím místě, na prvním je komunikace s hráči, ta určitě proběhla, na druhém místě práce na plnění úkolů v organizaci hry, ta také určitě proběhla, a až na třetím je zlepšování herního projevu, což je dlouhodobější záležitost…
Podobný dojem jako u Zlína jsem v tomto kole měl z utkání Baníku Ostrava s Jabloncem ze způsobu hry Jablonce, i když jej nevedl nový trenér, ale na lavičce seděl trenér Látal. Výhra Jablonce 0:1 byla hodně překvapivá, jako skoro všechny výsledky tohoto kola, ale naprosto zasloužená. Základem byla opět a platí to ve fotbalu obecně, důsledná defenzíva vycházející z aktivního obranného bloku a opravdu nebezpečné a rychlé protiútoky, které nedovolovaly týmu Ostravy snížit ostražitost a tím i ve vyšším počtu hráčů se zapojovat do útočných fází hry a potvrdilo se to v závěru utkání, kdy hostující kanonýr Chramosta rozhodl o zisku tří bodů Jablonce, které mají pro něj cenu zlata.
Nesmím zapomenout se zmínit také o tom, že utkání Baníku s Jabloncem bylo také utkání trenérů kamarádů odchovanců Sigmy Radoslava Látala a Pavla Hapala, kteří dokonce v Sigmě vyrůstali úplně vedle sebe v ročníku od 15-ti let, tvořili takovou trojici, tím třetím byl Martin Kotůlek (aktuálně vedoucí trenér klubové akademie) a to, že se prosadili nejen v lize, ale také jako hráči v reprezentaci a i v náročném trenérském povolání potvrzuje, že klíčem ke všemu je především pracovitost a tu, jak jsem poznal, mají všichni tři…
A nedá mi, abych nepokračoval ve výčtu úspěšných odchovanců Sigmy na trenérských lavičkách, u kterých jsem se podílel na jejich hráčském růstu a tím je současný trenér Pardubic Radek Kováč. Jeho svěřenci získali tři body v Českých Budějovicích po výhře 0:1. Bylo to klasické utkání tzv. o šest bodů a opět v tom měl prsty další odchovanec Sigmy Zlatohlávek, který vstřelil jedinou branku utkání.
Poslední z týmů hrajících ve spodní části tabulky, který získal překvapivě v tomto kole tři body byl tým Karviné, který doslova šokoval v Plzni výhrou 1:0. Tým trenéra Koubka sice neproměnil mnoho šancí, ale nelze nevidět, že šance měl i tým Karviné a jednu z nich čtvrt hodiny před koncem proměnil hlavou Čavoš a jak jinak, než po rychlém protiútoku. V této souvislosti uvedu, že týmy, které potřebují každý bod k vyhnutí se spodní skupině nebo přímo sestupu musí volit způsob hry z obranného bloku a rychlý přechod po zisku míče, což bylo v minulosti u nás hodnoceno jako nezáživný defenzívní způsob hry. Jenže k tomu se musí přidat aktivní protiútoky a to pro všechny tyto týmy z dolní poloviny tabulky, které bodovaly v tomto kole a které jsem zmiňoval (Zlín, Jablonec atd.) v repertoáru měly a není to žádná ostuda, jak jsme byli v minulosti nálepkováni. Hrála tak např. i Albánie proti Česku a hrají tak i mnohé evropské týmy a i já to v naší lize vidím častěji, mám na mysli aktivní protiútoky z aktivního bloku. S tím souvisí obecně i statistika v počtu obdržených branek, jak to zjistili trenéři Českých Budějovic, že obdržet 3 a více branek a chtít získat body je nereálné, proto není náhoda, že překvapivě bodující týmy Zlín, Jablonec, Pardubice a Karviné neobdržely ani jednu branku.
To, že základem úspěšnosti ve fotbalu, zejména u těch slabších, je zodpovědná defenzíva potvrzuje i Hradec Králové po nástupu trenéra Kotala, tentokrát výhrou 1:0 s Teplicemi. Liberec si odvezl bod za remízu na Slovácku s výsledkem 1:1 a po výhře s Plzní v minulém kole snad zahnal nevhodné podmínky pro trenéra v cestě za lepšími výsledky. Na závěr jsem si nechal dva největší favority nejvyšší soutěže Spartu a Slávii. Sparta prohrála v Mladé Boleslavy 3:1, což je určitě překvapením, ale ještě větším překvapením je, že zcela zaslouženě. Potvrdilo se, že absence několika hráčů základní sestavy (stopeři Krejčí a Vitík, Kairinen, Haraslín i v aktuálně dobré formě Ryneš) poznamená zejména souhru a výkony jednotlivých hráčů v defenzívě, což mě překvapilo u jindy spolehlivého Panáka, který se společně s Gomezem podíleli na dvou brankách. Za zmínku stojí, že dvě branky tým Sparty obdržel po nakopnutých dlouhých míčích ze strany Mladé Boleslavy a prohraných hlavičkových soubojích obránců s dlouhánem Júsufem, kdy zaspal zajišťující obránce Sparty Gomez. Na Spartu opět platila hra soupeře z obranného bloku do rychlého přechodu po zisku míče, jak tuto správnou taktiku prozradil trenér Mladé Boleslavy Kulič. K němu jen dodám, že jsem jej už jednou chválil za způsob komunikace i práce trenéra, napsal jsem, že mě to u něj překvapuje a dnes to musím opět potvrdit. Jeho názory mají hlavu a patu a ukazuje, že změna trenéra Kuliče za Hoftycha byla správný krok.
Vršovické derby mezi Bohemians a Slávií se hrálo v době, kdy všichni ve Slávii věděli, že její největší konkurenti Sparta a Plzeň ztratili všechny tři body, což musela být motivace navíc a na hřišti to bylo cítit. Téměř pohodová výhra 2:0 byla zasloužená a hlavně pro Slávii znamenala výměnu na čele prvoligové tabulky, kde tým trenéra Trpišovského vystřídal tým trenéra Priskeho.
Tento souboj bude určitě v dalším průběhu F:L hodně zajímavý a napínaný stejně jako spodní část tabulky, jak se ukázalo v tomto kole, kdy teoretické předpoklady se potvrdily snad jen v případě výhry Slávie a Hradce Králové.