Tradičně se ve svých komentářích k jednotlivým kolům F:L věnuji nejen k výsledkům, ale zejména k poznatkům o různých nastavení jednotlivých klubů, protože fotbal se velmi rychle vyvíjí a kluby na to musí adekvátně reagovat, vlastně měly by, protože zdaleka ne všechny to zvládají stejně. Průběhy a výsledky tohoto kola o tom, podle mého názoru, dávají jasnou odpověď. Zmiňuji se o tom v každém komentáři, ale tentokrát je těch poznatků tolik, že je nemůžu opomenout.
Vycházím tentokrát nejen z průběhů a výsledků utkání, ale také ze sloupku kolegy Jiřího Fejgla v deníku Sport, který přesně sedí k atmosféře v českém fotbalovém prostředí v letech minulých a kterou jsem i já prožíval jako fotbalista i trenér a vždycky jsem se vnímal jako ten, který je jiný než totální většina lidí v tomto českém rybníčku, tedy byl jsem pracovitý, pokorný, týmový, i proto jsem měl nálepku „slušňáka“ a mnohokrát na to doplatil a musel snášet zesměšňující invektivy. Zkrátka zelenou měli lajdáci, hulváti atd. Pan Fejgl to vystihl takto v debatě o neochotě českých klubů angažovat zahraniční trenéry: „Jsme přece specifičtí, spojení česká kabina je bezesporu terminus technikus. Potřebujeme přece vtípky, jo, taky si skočit na dvě, tolik tomu nedávat. V deset na stadionu, ve dvě doma“.
Proč se takto odhaluji? Protože na příkladu dvou týmů, a částečně i některých dalších, uvedu rozdíly v jejich úspěšnosti v kontextu s jejich nastavením, které mělo vliv i na jejich utkání v tomto 12. kole.
Nemohu začít jinak, než nastavením Zlína a utkáním Zlína s Mladou Boleslaví, které skončilo 5:9 pro hosty v kontrastu s působením dánského trenéra Priskeho ve Spartě, která v tomto kole vyprovodila snaživého soupeře z Českých Budějovic 4:0.
Víte proč je tým Zlína na posledním místě prvoligové tabulky a podle mého názoru tam zůstane? Protože zlínský klub je nastaven na podmínky a způsoby fotbalu z před cca 25-ti lety, podle toho angažovala trenéra a doplňuje kádr hráčů hráči za zenitem a neprověřenými zahraničními hráči, přitom má fungující mládež…Kdo čte moje komentáře ví, že tuto jejich strategii kritizuji dlouhodobě, protože tomu bylo i při mém angažmá na trenérské židli ve Zlíně v roce 2004. Jako trenér odchovaný olomouckou Sigmou zaměřenou na výchovu svých odchovanců a „poznamenaný“ progresívním vlivem trenérského velikána pana Brücknera, jsem se snažil to změnit, docela se mi to dařilo, zabudoval jsem do týmu několik mladých odchovanců, ve 3. kole Intercupu jsme vyhráli v Madridu s Atléticem 2:0, před tím vyřadili finské Mylikoski a belgické Westerlo. Jenže jeden hráč, který měl velký, ale negativní vliv na kabinu (v kontextu zmíněné charakteristiky českého „smrádečku“ pana Fajgla) a nesdílel moji filosofii založenou na pracovitém a progresívním přístupu k fotbalu, dnes už samozřejmou a bezpodmínečně nutnou k dosažení úspěšnosti. Proto se klub nepochopitelně rozhodl odvolat trenéra, tedy mě, což bylo největší zklamání v mém trenérském životě, ale za několik měsíců musel klub vypovědět smlouvu tomuto hráči pro neplnění svých povinností hráče. Proto jsem před několika týdny kritizoval sportovní vedení a trenéra Vrbu za angažování hráče Filla, kterého navíc trenér Vrba znal z Plzně a musel vědět o jeho nedisciplinovanosti a vzhledem k věku a charakteru chabé sportovní výkonnosti. I proto jsem dnes dospěl k závěru, že ve Zlíně se od roku 2004 a mého problematického odvolání nic nezměnilo na lince nastavení klubu, podle toho angažování typu trenéra a typologie hráčů nejen ze sportovního hlediska, ale i mentality a charakteru. Výsledkem je aktuálně poslední místo v tabulce nejvyšší soutěže a především v tomto kole 9 gólů v brance týmu. Jen doplním, že nejde jen o utkání s Mladou Boleslaví, 7 branek Zlín obdržel s Plzní doma a 5 branek v Ostravě. Proč to tak je jsem popsal v předchozí části komentáře. Pro doplnění v tomto případě neplatí, že příčinou je nedostatečná ekonomická situace klubu, navíc pan Červenka, majitel Zlína vždy zabezpečil, aby výplaty chodily hráčům i trenérům včas, což nebylo všude, trénoval jsem v jiných třech klubech, jmenovat je nebudu, kde jsme všichni 5 měsíců neviděli výplatu…Ekonomická úroveň je podobná i ve většině klubů ve F:L, samozřejmě kromě silné trojky a Ostravy.
V konfrontaci se Zlínem uvedu případ Sparty, kde se ukazuje, že i zahraniční trenér je pro českou nejvyšší soutěž velkým přínosem, pokud zvládá komunikaci s týmem, je přísný na dodržování týmových pravidel (potvrzením je případ Čvančara) a využívá svoji přirozenou inteligenci, která mu pomáhá v komunikaci s týmem a jednotlivými hráči a při znalosti psychologie a základů pedagogiky. Tomáš Rosický určitě dobře věděl, jaký je to trenér i člověk. Kromě komunikace je také odborníkem na taktiku a to jsou dva parametry, bez kterých se trenér neobejde, což si často neuvědomují trenéři z řad bývalých hráčů, navíc dnes už mají své realizační týmy. Proto mně např. také vadilo, že v nedávné kampani a případu trenéra české reprezentace Šilhavého dostávali v médiích hlas především bývalí hráči, kteří jednak o trenérském povolání neví nic a navíc jsou z generace z doby „českého smrádečku“, kdy profesionalita jim moc neříkala. Naštěstí jsme se i díky trenérům jako je Priske něčemu mohli naučit z toho, jak to funguje ve vyspělém profesionálním prostředí. Výhra Sparty byla jednoznačná, mladí trenéři Českých Budějovic to Spartě trochu ulehčili tím, že se snažili hrát „otevřený“ fotbal.
Slovácko naopak hrálo v tomto kole na Slávii velmi pragmatický fotbal, což já si v žádném případě nedovolím kritizovat, protože tvrdím, že způsob hry musím jako trenér přizpůsobit kvalitě soupeře ve srovnání se svým týmem. I nedávno tak hrála Albánie. Všichni víme, že na hluboký obranný blok u nás v Česku neumíme vyzrát a problémy s ním měla i Slávia Nakonec to zvládla za 2:0, ale nadřela se hodně a nejen proto, že trenér Trpišovský postavil tým „z lavičky“. Jednak si to díky kvalitě může dovolit a hlavně potřeboval pošetřit některé hráče před utkáním s AS Řím.
Třetí člen silné trojky Viktoria Plzeň prohrála v Liberci 3:0 a světe div se, liberečtí hráli proti kvalitnějšímu a ofenzívnímu týmu také z obranného bloku na rychlé protiútoky po zisku míče a ono to fungovalo a já to chválím, protože jinak uspět nemohli a oni uspět potřebovali. Ve hře byl údajně odchod trenéra Kozla, pokud by utkání nedopadlo dobře. Taková prohlášení před utkáním jsou v našem fotbalu běžná, ale já s tím nesouhlasím z mnoha důvodů, doufám, že si nikdo nebude myslet, že je to cesta k jistotě zisku tří bodů v případě problémů, jako v Liberci, v tomto případě to způsobila zejména absence brankářské opory Plzně Staňka, mladému brankáři Tvrdoňovi se utkání zkrátka nepovedlo …
Baník Ostrava vyhrál v Teplicích 1:0, což potvrdilo pozitivní změny, které v klubu proběhly v posledním období. I já jsem situaci v Ostravě několikrát kritizoval, dá se v nadsázce říci, že „došlo na má slova…“ a ono to funguje. Podobný typ sportovního manažera jako je v Ostravě Mikloško by potřeboval mít i Zlín, aby v klubu udělal pořádek v jeho nastavení sportovní strategie a tomu odpovídající personální politice včetně zlepšení efektivity výchovy vlastních hráčů. Utkání mělo dohru ještě po závěrečném hvizdu rozhodčího díky jeho několika kontroverzním rozhodnutím, která všechna byla ve prospěch hostujícího týmu, což nelibě nesli hráči Teplic včetně jindy klidného trenéra Frťaly. Šlo především o červenou kartu pro domácího hráče (mně se zdála také přísná), zásahy VAR při posuzování hraní rukou v pokutovém území vždy na jednu stranu…To trenérovi Teplic nezávidím.
I z mého pohledu se hrála zajímavé utkání v Pardubicích, kam zavítal tým olomoucké Sigmy. Ten můj pohled spočíval v tom, že jsem v olomouckém klubu fungoval 17 let a vyrůstal jsem v Lutíně, obci nedaleko Olomouce, kde je fabrika stejného jména na výrobu čerpadel. Ale utkání v Pardubicích bylo zajímavé zejména tím, že proti svým kamarádům z období mládeže nastoupil talentovaný odchovanec Sigmy, dnes hráč Sparty Daněk, který je na hostování v Pardubicích a v tomto utkání dokonce přispěl k remíze 1:1 proměněním pokutového kopu proti svému mateřskému klubu. V podobné situaci jsem byl i já v nižší soutěži v dresu Drnovic v utkání s juniorkou Sigmy a dlouho mně to vedení Sigmy vyčítalo, možná ještě dnes…Dalším stejným případem je trenér Pardubic Kováč, další odchovanec Sigmy. V nastaveném času se díky smůle a vlastním gólem Halinského oba soupeři rozešli s remízou 1:1.
V Karviné se hrálo další utkání s „cejchem“ boje o záchranu. Domácí tým vyhrál 1:0 s Hradcem Králové, což jsou pro ně zlaté tři body do tabulky, ale i další podpora pro nového trenéra Jarábka a jeho jiné požadavky na hráče, než byli zvyklí (proti jeho tátovi jsem hrál v Trnavě v dresu Plzně a pamatuji si, že jsem po faulu na něj obdržel neprávem 3. žlutou kartu, která tenkrát znamenala stopku v dalším utkání, což mě hodně naštvalo)…
Další body v cestě za záchranou v soutěži se rozdělovaly v Jablonci, v dalším mém trenérském působišti a v dalším klubu dnes bez jasné vize a jasném nastavení. Trenéři se střídají, každý má jinou představu o hře, tak se kluby chovaly před více než 20-ti lety, v Jablonci je to dodnes. Lépe sportovně fungoval v roce 2001, kdy jsem byl angažován proto, abych navázal na práci Jaroslava Hřebíka, který akceptoval nabídku Sparty, pan Pelta už ve Spartě byl. Moje angažmá mělo tedy z hlediska sportovního nastavení „A“ mužstva logiku (přechod na zónový způsob bránění atd., což jsem používal už v té době v Ratíškovicích navíc i ve variantě na tři stopery, což je dnes skoro novinka). Proto je v tabulce nejvyšší soutěže tam, kde je…
Na závěr tohoto komentáře tradičně několik statistických čísel z 12. kola F:L:
průměrná návštěva na utkání v tomto kole byla 6584 diváků, nejvyšší byla na utkání Slávie 17084 a Sparty 16537. Ovšem bez těchto dvou „tahounů“ divácké návštěvnosti na stadionech by byla v šesti zbývajících utkáních průměrná návštěva jen 2382 diváků.
Bilance domácí 4 výhry, 1 remíza a 3 výhry hostujících týmů, brankový poměr 16:12, což je celkem 28 branek a vysoký průměr branek na utkání 3,5, což je především díky utkání ve Zlíně.
.