Na úvod i tohoto komentáře tradičně uvedu několik statistických čísel. Bilance domácí v. hostující týmy 4 výhry domácích týmů, 2 remízy a 2 výhry hostů, poměr branek 14:9, průměr na utkání tedy necelé 3 branky. Na stadiony si našlo cestu v průměru na utkání 5958 diváků, což je solidní číslo i vzhledem k tomu, že týmy Sparty i Slávie, kteří do statistiky návštěvnosti přispívají nejvíce, hrály tentokrát na hřištích soupeřů. Vyprodáno bylo na novém stadionu v Hradci Králové, tedy 9300 diváků, podobná návštěva byla v Plzni a Ostravě. Naopak nejmenší pod 3 tisíce v Českých Budějovicích a v Olomouci.
O nadprůměrné úrovni fotbalu v tomto kole svědčí i známkování fotbalové kvality utkání na desetistupňové škále v deníku Sport, 1×8, 4×7, 1×6 a 2×5, což se nestává tak často. Jedna věc se mi ovšem na naší nejvyšší soutěži nelíbí a uvědomil jsem si to nedávno při sledování utkání našich tří týmů v evropských pohárech, že tam hlavní rozhodčí ani systém VAR vůbec neřeší situace, které se v naší lize posuzují jako kontakt nebo hru rukou, za které se kopou pokutové kopy, jako tentokrát v Liberci ve prospěch Slávie nebo několik pokutových kopů v závěru loňské sezóny ve prospěch Sparty. Fotbal je kontaktní sport, proto hledání nějakého drobného kontaktu nebo doteku míče ruky některého hráče, evidentně náhodného, který navíc absolutně nemá vliv na danou herní situaci (nebrání střele na branku, není tam aktivní pohyb ruky k míči atd.). To rozhodčí ani VAR v Evropě neřeší. U nás ano. Přitom při standardních situacích se automaticky toleruje objímání a držení soupeře ze strany bránícího hráče.
Výstižně to komentoval hráč Liberce Preisler, který řekl, že „musel bych se ze hřiště vymazat“ a má pravdu, míč mu na ruku spadl, nic se tím neovlivnilo a jeho paže nebyla aktivní k míči…Evropa by to podle mého názoru neřešila…
Velmi mě v týdnu potěšila česká trojice zástupců českého fotbalu v evropských pohárech, jejichž úspěšnost potvrdila solidní úroveň naší nejvyšší soutěže, hlavně Sparta hrála ve Španělsku, pro mě překvapivě, evropský fotbal, všechny tři týmy potvrdily dobrou formu a střeleckou aktivitu i v tomto kole. Sparta v Hradci Králové po výhře 3:1 (lahůdkou byl lob Kuchty po vzoru Poborského) a skvělá reakce mladého Karabce po frustraci z neproměněné šance v závěru utkání s Betisem Sevilla, kdy z blízka hlavičkoval nad branku a připravil tak Spartu o body do tabulky a finanční odměnu za bod od UEFA. V Hradci Králové byl strůjcem výhry týmu dokonce dvěma brankami a já budu zvědavý, jak se tato situaci projeví v ustálení jeho formy a potvrzení předpokladů, které jsou u něj vysoké.
Další náš zástupce v „Evropě“ Viktoria Plzeň potvrdila v utkání s Jabloncem skvělou střeleckou formu při výhře 3:2, když musela otáčet výsledek při vedení Jablonce 1:2. První ligovou branku v tomto ročníku vstřelil Vydra, druhou Jirka z pokutového kopu a Mosquera nádherným trestným kopem. Plzeň má totiž několik fotbalistů, kteří dokáží vstřelit branky (Chorý, Kalvach, Durosinmi, Šulc či Kopic) a nyní se k nim přidali další tři, což je pro soupeře velmi obtížné ubránit.
Asi všichni hráči Plzně, diváci na tribunách i já jsme trnuli při zranění brankáře Staňka na hlavě, v poslední době podruhé. Všichni včetně mě si moc přejeme, aby se z toho brankář Staněk dostal bez následků a brzy se uzdravil.
Slávia Praha dokázala v Liberci otočit dokonce stav 0:2 na 3:2 ve svůj prospěch, což je vždycky známka vysoké vůle a týmového mentálního nastavení, což u týmu trenéra Trpišovského platilo vždycky a je třeba to ocenit i tentokrát, i když s přísným pokutovým kopem, ale také s přispěním střídajících hráčů. Akce při třetí a rozhodující brance byla klasická, zisk míče na vlastní polovině, rychlé vyvezení míče Zafeirisem do sice početného, ale nesourodého postavení hráčů Liberce, kombinace Zafeirise s finální přihrávkou do mezery mezi nesourodé hráče Liberce od Matěje Juráska, parádní převzetí míče Zafeirise prvním dotykem do kolmého pohybu mezi stopery, zakončení podél brankáře. Paráda, která se zrodila na vlastní polovině a skončila brankou. A to je další nešvar našeho fotbalu, že po zisku míče hrajeme raději na jistotu do stran nebo dokonce zbytečně zpět na obránce, jenže v dnešním fotbalu se proto všichni obávají ztrát míčů, protože to může dopadnout jako v Liberci.
V Olomouci se střetli dva soupeři, kteří si brousí zuby na účast ve skupině o evropské poháry, k utkání se Sigmou dorazila Mladá Boleslav. Jednoznačná výhra domácí Sigmy 4:0 možná neodpovídala poměru sil na hřišti, ale rozhodla o tom zejména efektivita standardních situací týmu Sigmy, která je i historicky v Sigmě tradiční. Mám na mysli trenérskou legendu pana Brücknera, který, nebojím se to napsat, přišel v českém fotbalu jako první s nácvikem standardních situací. Zažil jsem totiž jako hráč dobu, kdy se standardní situace vůbec neřešily a potom i jako hráč i asistent práci trenéra Brücknera a zmatky soupeřů, kteří to ještě nepoužívali. Raritou utkání s Mladou Boleslaví je fakt, že o všechny čtyři branky se podělili čtyři obránci, což je možná evropská rarita, ale stalo se tak také proto, že tři branky vstřelili obránci, kteří chodí cíleně na útočné standardní situace…
Ve zbývajících čtyřech utkáních tohoto kola hrál nejméně jeden soupeř o body potřebné k záchraně v soutěži, tedy soupeř z druhé poloviny tabulky. V Českých Budějovicích, kam přijel tým Karviné se hrálo dokonce tzv. „o šest bodů“, protože ohrožení jsou oba. Budu se opakovat, trenéři Dynama se poučili ze začátku soutěže a způsobu hry a na výsledcích to je vidět a bylo tomu tak i tentokrát. Nejen že jejich tým udržel čisté konto, ale v závěru utkání vstřelil neúnavný a rychlý Alli vítěznou branku, i když tým Karviné byl v průběhu utkání velmi aktivní, jenže z mnoha střeleckých pokusů nevstřelili jeho hráči žádnou branku a to se s body nedá počítat.
Poslední Zlín hrál bez branek na Bohemians, kde domácí hráči dokáží před svými fanoušky vytvořit pro hosty těžké prostředí. Podle trenéra Vrby s tím on i jeho hráči počítali a snažili se poctivě bránit, kouskovat hru, což se samozřejmě nelíbilo trenéru „Klokanů“ Veselému, ale „účel světil prostředky“ a cenný bod za remízu 0:0 si tým Zlína odvezl moc rád. V boji o záchranu ho bude potřebovat.
Na Slovácko přijel tým Teplic, který zjevně měl podobné cíle jako Zlín, ale po prohře 2:0 odjel s prázdnou. Utkání a možná i výsledek ovlivnilo vyloučení Marečka, který jako poslední hráč fauloval unikajícího Jurošku.
Velice pohledné utkání díky oběma týmům se hrálo v Ostravě ve Vítkovicích, kam k utkání s Baníkem Ostrava přijel mladý tým Pardubic pod trenérem Kováčem. Pro mě jako dlouholetého hráče a trenéra Sigmy to bylo střetnutí trenérů Hapala a Kováče, s kterými jsem v Sigmě jako s hráči v určitých obdobích jako trenér či asistent trenéra pracoval a dobře je znám. U obou vnímám i v dnešní trenérské práci (stejně jako dříve u sebe) nezapomenutelný vliv trenérské legendy pana Brücknera, samozřejmě v kontextu se současností, která se zase posunula ve fotbalu dál a oba tito trenéři tyto trendy jednoznačně zachytili a proto se jim práce daří. Pavlu Hapalovi to trvalo déle, protože Baník Ostrava jako klub dlouho tápal v pojetí a volbě herní strategie, kterou by klub v práci u ligového týmu i v celém klubu nastavil. Ovšem Radek Kováč přišel naopak do Pardubic do klubu, který měl v těchto oblastech jasno, tedy hrát s mladými talentovanými fotbalisty a v rámci současných moderních trendů (pracovitost, aktivita, tempo, rychlost, dynamika, touha se posouvat ve výkonnosti, týmovost…), a podle toho klub hledal trenéra a já i všichni můžeme vidět, že ho klub našel. Tomu odpovídalo i vzájemné utkání z obou stran a slušela tomu i remíza 1:1 a spokojenost fanoušků na tribunách stadionu.
V Pardubicích se dokonce daří posouvat v kariéře cíleně i mladé hráče z jiných klubů, kteří tam přijdou s tímto cílem a kluby je tam rádi na hostování pouští . Z poslední doby to byli např. obránci Vlček ze Slávie nebo Hranáč z Plzně a další. Dnes je tam třeba Daněk ze Sparty, odchovanec olomoucké Sigmy, o kterém jsem byl přesvědčen, že se ve Spartě prosadí, ale jeho herní vytížení nebylo podle přestav jeho i Sparty a já jsem přesvědčen, že jeho příběh bude podobný Vlčkovi, Hranáčovi a dalším…