Tak nám ta naše nejvyšší fotbalová soutěž konečně začala a to velmi dramaticky. Hned po prvním jarním kole došlo k výměně vedoucího týmu soutěže a já tuším, že to vůbec není všechno, že soutěž bude dramatická až do konce. Z vlastní zkušenosti trenéra vím, že zahajovací kola po náročných přípravných obdobích bývají velmi nervózní, nikdo neví, v jaké sportovní formě budou zejména noví fotbalisté v týmu nebo ti uzdravení po zranění a vlastně celý tým po přípravném období, protože přípravná utkání nikdy stoprocentně nenahradí mistrovská utkání, kde je kromě sportovní formy ještě psychický tlak na výsledek.
Navíc k tomu musíme přidat specifičnost naší nejvyšší fotbalové soutěže, která je velmi přísná na taktickou disciplínu, atletičnost ve hře tzv. hra „nahoru dolů“, jak ji dánský fotbalista Sparty Sörensen nazval výstižně v dobrém slova smyslu „blázinec“. Možná i proto mnozí trenéři v tomto prvním kole a 17. celkově mnohé svoje nové a v přípravném období velmi vychvalované svěřence nepostavili do základní sestavy, raději jim dopřáli čas na lavičce náhradníků k „nasátí“ atmosféry na hřišti a hlavně na způsob hry soupeřů, jak jsem se zmínil před několika řádky. V týmu Plzně to jsou noví hráči Květ, Vydra, Durosinmi, kteří nastoupili až během utkání a nevyléčení Řezník, Sýkora, Kliment a trest za ŽK si „odseděl“ Hejda. Možná se mnozí diví, proč k tomuto kroku trenéři sáhli. Je to i proto, že noví fotbalisté si musí „zažít“ i způsob hry v soutěžním utkání svého nového týmu a to začíná „pouhým“ sledováním z lavičky náhradníků.
V této strategii nebyl trenér Plzně Bílek sám, stejně postupoval i trenér Slávie Trpišovský, když nepostavil do základní sestavy nové hráče Van Burena, Pecha, Hronka, Ogbu, navíc chyběli pro dlouhodobé zranění Bořil, Hovorka, Holeš a Kačaraba, naopak již nastoupili marodi Ševčík, Schranz a během utkání i Provod.
Stejnou personální strategii a určitě ze stejného důvodu zvolil trenér Sparty Priske, i když nové hráče během přípravy velmi chválil, nikdo z nich (Kamenovič, Kairinen, Laci, Mabil, Vydra Patrik) se v základní sestavě neobjevil. I tyto kroky trenérů svědčí o tom, že fotbal je dnes velmi náročná a odborně velmi složitá „disciplína“, kde hraje roli spousta detailů a to je jeden z nich.
A nyní už k jednotlivým utkáním. Viktoria Plzeň nečekaně ztratila všechny body po prohře před vlastními diváky 1:2 s Hradcem Králové, který svým běhavým způsobem hry poměrně pravidelně dělá problémy favorizovaným soupeřům, tedy nejen Plzni. Je to způsobeno náročností trenéra Koubka v běžecké aktivitě, kterou využívá pro rychlé protiútoky po zisku míče a stejné to bylo i v tomto utkání v Plzni. Viktoria se ujala vedení již v začátku utkání a jak jinak, než po rohovém kopu hlavičkou Chorého. Standardní situace jsou zase silnou zbraní Plzně, což potvrdila i v tomto utkání.
Prohry Plzně využila pražská Slávia na první pohled hrozivým skóre 5:1 pro soupeře z Jablonce. I když tímto výsledkem navázala na svoji nadstandardní efektivitu z podzimu, ale tentokrát výsledek trochu zkresluje. Jablonečtí hráči, zejména Jovovič a Šulc byli velmi aktivní v protiútocích a po vyrovnání prvního z nich na 1:1 krásným gólem „do šatny“ rozhodlo o vysoké výhře Slávie, možná kromě kondiční kvality především střídání a nástup útočníka Van Burena za Tecla. Van Buren brzy po svém nástupu za stavu 1:1 vstřelil branku a potom přidal ještě dvě skvělé asistence. Podle mého názoru se v tomto střídání ukázal i rozdíl mezi Van Burenem a Teclem. Tecl je zkušený, pracovitý, týmový hráč, ale chybí mu kvalita ve finální části a tím i efektivita. A efektivita je právě silná stránka Van Burena, což potvrdil i v tomto utkání. Jsem přesvědčen, že aktivní způsob hry a kvalita spoluhráčů bude mít dopad v tom, že Van Buren ještě zdaleka neřekl po návratu do Slávie z hostování v Liberci v žádaných číslech efektivity poslední slovo.
Dalším týmem tzv. „silné trojky“ je pražská Sparta, která získala v Olomouci po remíze 1:1 jeden plusový bod. Získala proto, že na výhru svým výkonem neměla, proto se nedá tento výsledek hodnotit jako ztráta dvou bodů, ale zisk jednoho. Ještě mrzutější je ztráta dvou klíčových hráčů Sörensena a Čvančary.
Velmi se mi líbil fotbal v podání olomoucké Sigmy a není to proto, že jsem v ní strávil 17 fotbalových let jako hráč a trenér u mládeže i „A“ mužstva. Tým trenéra Jílka hrál aktivně, hráči jsou evidentně dobře připraveni kondičně i takticky a zasloužili si vyhrát, i když poslední tutovku v úplném závěru měl Panák, když z metru v pádu trefil hlavou jen tyč branky Sigmy. Souhlasím s tím, že skvělý byl mladý Růsek, ale hned za ním bych jmenoval i Chytila a ostatní se k nim přidali.
Další dvě utkání rozhodli, podobně jako Van Buren ze Slávie, hráči z lavičky náhradníků. Obě branky Bohemians po výhře 2:0 s Teplicemi vstřelil Puškáč, který nastoupil do druhého poločasu a výhru 1:0 Slovácka s Českými Budějovicemi zařídil Holzer, který nastoupil v 61. minutě a za devět minut rozhodl.
Velmi očekávané utkání se hrálo ve Zlíně, kam přijel ostravský Baník. Očekávané bylo kvůli trenérovi Vrbovi, který ještě nedávno vedl tým Baníku a skončil tam předčasně. Soupeři se rozešli po remíze 1:1, i když v posledních několika minutách měli hráči Baníku několik opravdových tutovek, ale remízový bod domácímu Zlínu zachránil svými reflexivními zákroky brankář Rakovan.
Další tým bojující o záchranu Pardubice uhrály cennou remízu v Liberci 1:1. Je to už čtvrté utkání Pardubic s jednou obdrženou brankou, což je zásadní změna po nástupu trenéra Kováče, která může jeho svěřence dovést k záchraně. Před tím jeho tým obdržel několikrát spoustu branek a to by k záchraně nestačilo. V této situaci musí hrát účelně, tzn. bezpečně a důsledně z obrany a to se mu nyní daří.
Jediné bezbrankové utkání se hrálo v Mladé Boleslavi, kam přijel tým Zbrojovky Brno. Tento výsledek je určitě pro domácí tým ztrátou, pro hráče Zbrojovky ziskem, s kterým jsou určitě spokojeni.