Máme za sebou druhé utkání „jarní“ části prvoligové sezóny a první pro mnohé nepochopitelnou statistikou jsou bodové zisky hostujících týmů. Hostující týmy totiž 5 krát bodovaly naplno, tedy ziskem tří bodů, dvě utkání skončila nerozhodně a jen v jednom utkání se radoval domácí tým, což byla pražská Sparta v posledním nedělním utkání kola po výhře 4:1 s Mladou Boleslaví. Tím upravila bilanci zisku bodů v poměru domácí v. hosté na 5:15, ale zajímavý je i poměr branek 7:17 samozřejmě ve prospěch hostujících týmů. Pro zajímavost zápasová bilance dvou sehraných „jarních“ kol je 4x výhra domácích, 6x remíza a 6x výhra hostí, tzn., že i tady je bilance příznivější pro hostující týmy. Chci tím současně potvrdit moji dlouhodobou teorii o tom, že současný fotbal (především v Česku) více vyhovuje hostujícím týmům, protože ty domácí jsou nuceni více tvořit hru, překonávat defenzívu soupeřů, z toho pramení díky nekvalitní práci na míči častější ztráty míčů a dnes už snad nikdo nepochybuje o tom, že každá ztráta míče je zárodkem pro rychlý protiútok soupeře a ohrožení vlastní branky, v horším případě inkasování branky.
Vítězná utkání vedoucí trojice Slávia, Plzeň a Sparta kromě zisku tří bodů měla ještě něco společného. Bylo to definitivní potvrzení výhry až v úplném závěru utkání, přitom při vší úctě k jejich soupeřům (Zbrojovka Brno, Pardubice a Mladá Boleslav), ti nepatřili k těm nejsilnějším. Neplatí to jen díky vstřeleným brankám v závěru, ale také předvedeným výkonem a neproměněním vyložených šancí jejich soupeřů.
Viktoria Plzeň začala v Brně špatně, hned v začátku utkání vstřelil branku mladý Ševčík hlavou, ale ve druhém poločasu hosté z Plzně prokázali kvalitu a hlavně zkušenost, otočili výsledek, i když definitivně až v 95. minutě sólem dvou hráčů Plzně na prázdnou branku Brna, což mně připomínalo úspěšnou hokejovou power play a Vlkanova posunul míč do opuštěné branky na výhru 3:1.
Velmi podobně definitivně potvrdila zisk tří bodů i pražská Slávia v Pardubicích přečíslením rychlým protiútokem na 2:0 v 96. minutě, kdy domácí hráči riskovali při snaze vyrovnat na 1:1. I přes prohru posledního týmu soutěže Pardubic všichni, včetně mě mohli vidět velmi dobrý výkon týmu trenéra Kováče a kdyby jeho svěřenci dokázali proměnit vyložené šance a Hlavatý netrefil parádní střelou tyčku, tak by bylo překvapení kola na světě.
Třetí favorit Sparta porazil Mladou Boleslav 4:1, ale jednoznačný výsledek hodně klame. Hráči Sparty zvýraznili výsledek také v závěru utkání, také museli otáčet skóre jako Plzeň a konečný výsledek vylepšil Minčev dvěma brankami v 82. a 96. minutě. Boleslavští se herně minimálně Spartě vyrovnali, ale zradila je efektivita. Tyto tři výhry favorizovaných týmů s týmy z druhé poloviny tabulky svědčí o tom, jak je naše nejvyšší soutěž vyrovnané. Příčinou může být buď dobrá práce trenérů a tím i výkony jejich svěřenců i v méně ambiciózních, tedy ekonomicky slabších klubech a tím i jejich sehraných týmech nebo nerozehranost po zimním přípravném období a hráčských transferech těch silných. To budeme moci vyhodnocovat v dalším průběhu F:L.
Zajímavě se vyvíjí situace na konci tabulky, kde podle mého názoru progres pod trenérem Kováčem prokazuje tým Pardubic. Možná k tomu částečně přispěl návrat na svůj nový stadion, ale především kvalitní organizace hry s důrazem na dobrou defenzívu. To zjistila i pražská Slávia při výhře 2:0. O její výhře ovšem rozhodla i nezkušenost hráčů Pardubic, protože herně se Slávii vyrovnali, ale několik tutovek neproměnili. Jejich herní pojetí je plné pohybu, aktivity a rychlosti s míčem i bez něj. Je to například daleko lépe složený tým zejména z hlediska rychlostních předpokladů, což je klíčový požadavek současného progresívního fotbalu, než tvoří trenér Vrba ve Zlíně, což je další konkurent v boji o záchranu.
S tím úzce souvisí i věk hráčů Zlína, průměr celého týmu 31,7 roků je nejvyšší v historii české ligy. Přesto, že bod za remízu 2:2 v Jablonci se soupeřem také přímo ohroženým sestupem je lepší, než prohra, tak pozitivní prognózu do budoucna tady nevidím. I v Jablonci přes remízu výkon odpovídal tomuto mému příkrému hodnocení.
Opačným případem z mého pohledu je Baník Ostrava. Ne jen proto, že v tomto kole dosáhl nevídaný výsledek v Teplicích, odkud si odvezl do Ostravy tři body po výhře 5:0, ale proto, že příčinou byla podle mě výměna trenéra Vrby za Pavla Hapala. O práci sportovního vedení Baníku ve výběru trenérů „A“ mužstva v posledních několika sezónách jsem se kriticky vyjadřoval mockrát, ale i tento drtivý výsledek v Teplicích snad ukázal, že se konečně trefili do černého. Říkám to i proto, že Pavla Hapala znám od dorostu, když k nám do Sigmy přišel. Je to trenér, který umí nastavit pravidla hry, ale především pozitivně motivuje a komunikuje s hráči. Umí v kabině vytvořit správnou atmosféru, říká se tomu chemie. Bylo to zřejmé i bezprostředně po výměně z rozhovorů s hráči, že to je pozitivní změna a že ji vítají. Získat si je na svoji stranu měl ulehčené tím, že před jeho nástupem byl v kabině stres, frustrace a blbá nálada, kterou vytvářel zřejmě předchozí trenér a pro hráče to byla skvělá pozitivní změna a výsledky jsou vidět a jeden se zrodil nyní v Teplicích. Potvrdilo se, že stížnosti na špatné hráče ze strany trenéra byly liché, problém byl v komunikaci a to je vždy u trenéra klíč ke úspěšnému fungování týmu.
Mě ještě na utkání v Teplicích zaujalo, že asi tři branky hráči Baníku vstřelili z rychlých protiútoků a ve finále téměř z jednoho metru doklepávali míč do sítě a to je také změna, která funguje a netýká se to jen Baníku, tento způsob fotbalu vidím v naší F:L stále více a viděl jsem ho i na Mistrovství světa v Kataru.
Pro mě jsou překvapením výsledky Bohemians. Po výhře s Teplicemi tentokrát vyhráli v Hradci Králové stejným výsledkem. Po odchodu důležitých hráčů Květa do Plzně a Hronka do Slávie jsem předpokládal, že to bude pro „Klokany“ problém, ale evidentně není. Práce trenéra Veselého nese svoje ovoce a zda to bude pokračovat se dozvíme v dalších kolech.
Stejně jako předchozí utkání v Hradci Králové i na Slovácku, kam přijela Sigma Olomouc to bylo derby o účast ve skupině o mistrovský titul a evropské poháry. Tady se soupeři rozešli bez branek, což určitě více potěšilo hráče a trenéry z Hané. Zřejmě nepotěšil diváky ani výkon, protože výsledek nebyl dílem náhody, protože fanoušci viděli málo střeleckých zakončení i málo vyložených šancí.
Mám takový pocit, že do boje o záchranu se postupně zapojí i tým Českých Budějovic, který tentokrát prohrál na vlastním stadionu s Libercem 0:2. Z Příbrami přišli do Českých Budějovic dva trenéři bývalí ligoví hráči Nikl a Zápotočný, ale zda je pro ně nejvyšší soutěž nad jejich síly poznáme až později. Zkušený trenér Kozel, také bývalý skvělý fotbalista už má toto období za sebou, což potvrdil na jihu Čech.