Po rozhodnutí FIFA o pořadatelství Kataru letošního největšího svátku fotbalu MS se vyrojila spousta kritiky na transparentnost volby, muselo dojít ke změně termínu akce vzhledem k nevyhovujícím klimatickým letním podmínkám s vysokými teplotami na listopad a prosinec, což je doba po skončení ligových soutěží ve všech zemích včetně evropských klubových pohárových soutěží. Katar byl kritizován za zemi, kde jsou porušována lidská práva, což je, pokud je to pravda, velký problém. Když jsem se podíval na mapu, tak jsem si neuměl představit jak bude organizačně probíhat tato obrovská akce, nebojím se napsat s miliony návštěvníků z celého světa, na tak malém prostoru, kterým Katar je. A k tomu patří i minimum prostoru pro osm stadionů, na kterých se utkání hrála. Dnes jsem si přečetl v deníku Sport, že se všechny stadiony nacházely v prostoru o velikosti Brna, což hovoří za vše. Přesto jsem měl během MS pocit, že všechno funguje organizačně velmi dobře, možná až na zákaz pití alkoholu včetně piva, což tak nějak k fotbalu u nás neodkladně patří.
Samozřejmě jako celoživotně zapojený člověk ve fotbalovém prostředí jako hráč, potom trenér mládež i prvoligový trenér a dnes jako glosátor a fotbalový expert jsem byl zvědavý na trendy, kterými se fotbal ubírá na jednotlivých světadílech a hlavně fotbal jako celek. Stojím si totiž za tím, co jsem nedávno napsal v komentáři k současnému fotbalu, že dnes je fotbal doslova věda, že se dá hrát, na rozdíl od někdejší doby mého aktivního hráčského působení i v nejvyšší soutěži, hráli všichni stejným způsobem, jen někdo to uměl lépe a někdo hůře, tak i trenéři dnes musí být skvělými odborníky a zvolit způsob hry podle typologie a kvality svých hráčů i způsobu hry soupeře, musí uplatňovat znalosti z psychologie a pedagogiky atd. To všechno jsem na tomto MS viděl a pokusím se to velmi stručně popsat, protože na celkovou analýzu, kterou určitě vedení českého fotbalu včetně UČFT nechá vypracovat je v této chvíli brzy a ani já si na takovou analýzu bezprostředně po ukončení MS a navíc bez množství statistických dat, která jsou k tomu třeba nedělám ambice, je to jen můj pohled.
Kdo třeba jen občas se dostane k mým komentářům, zejména k hodnocení naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak si určitě vzpomene, že v nich zcela jednoznačně kritizuji způsob hry tzv. s dominancí na míči. Tvrdím, že to pro český fotbal a typologii českých fotbalistů z pohledu úrovně práce s míčem, prostorem apod. není vhodný způsob hry, nazýváme to tiky-taka po vzoru Barcelony a jiných špičkových evropských klubových týmů. A na právě skončeném MS se ukázalo, že to není správná cesta k úspěch i u těch nejkvalitnější protagonistů tohoto způsobu hry Španělska i Portugalska. Španělé skončili v osmifinále na PK po remíze 0:0 a Portugalci ve čtvrtfinále po prohře 0:1 a v obou případech s Marokem, obrovským africkým překvapením MS, které se i díky těmto dvěma výsledkům s evropskými favority probojovalo do semifinále, jako první africký tým v historii. Škarohlídi, kterých je v českém fotbalovém prostředí spousta, což jsem poznal během celoživotní cesty s fotbalem, určitě budou namítat, že hráči Maroka hráli příliš defenzívní fotbal, jenže zapomínají na to, že trenér Maroka zvolil způsob hry přesně podle typologie svých hráčů, jejich kvalitativních možností a také způsobu hry a kvality soupeřů. Na Francii v semifinále to nestačilo, ale úspěch to je obrovský.
Uvedu opačný příklad, který potvrzuje, jak je současný fotbal variabilní a nepředvídatelný z pohledu způsobu hry. Nejvíce se mi z hlediska moderního pojetí fotbalu líbily ve skupinové fázi týmy Saudské Arábie a Kanady. Proč, když nepostoupily do závěrečné fáze MS? Protože hrály při rozehrávce soupeře tzv. aktivní vysoký presink nebo minimálně vysoké postavení na soupeřově polovině se snahou aktivně donutit soupeře tlakem na hráče s míčem k chybě už na jeho polovině. To je u nás v Česku vysoce hodnocené, ale tyto týmy paradoxně skončily ve skupině nakonec poslední, i když Saudská Arábie porazila překvapivě nejdříve Německo, ale potom dvakrát prohrála a Kanada tímto moderním a u nás vysoko hodnoceným způsobem hry nezískala ani bod, dnes nezjistíme, zda by fotbalem Maroka oba jmenované týmy uspěly lépe…
Další můj poznatek zapadá do kontextu mého hodnocení a to v tom, že téměř všechny týmy měly doslova panickou hrůzu ze ztráty míče, proto jsme viděli spoustu malých domů třeba i z poloviny hřiště. Já vím,to k současnému fotbalu také patří, brankáři jsou pro tento způsob hry trénovaní, nic proti tomu. Ale téměř všechny týmy hrály defenzívu z obranného bloku, buď středním nebo hlubokém a věřte, že nikdo se za to nestyděl. U nás v Česku je takový tým kritizován a někdy i zesměšňován. Platí to zejména u kvalitou rovnocenných soupeřů, např. v utkání Francie s Anglií ve čtvrtfinále se docela velkou část utkání hrál chodící fotbal, protože jeden tým v bloku na své polovině hřiště, druhý si vyměňoval míče mezi sebou, protože ho nikdo nenapadal tak bez ztráty míče. Takových utkání bylo také několik, napadá mě utkání Argentina v. Chorvatsko 3:0 , kdy Chorvaté hodně drželi míč (60% hry), ale Argentinci skórovali z rychlých protiútoků, dokonce po rohovém kopu Chorvatska sprintem Alvaréze přes celé hřiště za pomoci Messiho a Di Márii.
Naštěstí právě takový způsob hry, tedy třeba i z bloku a s rychlým přepnutím po zisku míče sprintem přímočaře do zakončení i s podporou dalších spoluhráčů je způsob hry, který já uznávám dlouhodobě, prakticky celou svou trenérskou kariéru nejvíce, protože je pro soupeře těžko řešitelný, protože není v obranném postavení hráčů. Proto musíme hledat fotbalisty už od mládeže rychlé a s atletickými předpoklady a tyto dále rozvíjet. I toto Mistrovství světa tento trend, který já preferuji celý fotbalový trenérský život potvrdilo. Velmi mě proto zaujalo a pousmál jsem se nad sdělením poznatků z letošního MS v jednom televizním pořadu bývalých výborných fotbalistů Karla Poborského a Horsta Siegla, že se ukázalo, že musíme hráče vychovávat k atletičnosti, protože fotbal je dnes o rychlosti. Někteří z nás starších trenérů jako Jarda Hřebík i já a další kolegové, ale zdaleka ne všichni, toto říkáme již cca 25 let a tito kluci, v té době před 25-ti lety reprezentanti, nás kritizovali, že nemáme dělat z fotbalistů atlety (můžu doložit ze svého archívu). V každém případě je dobře, že už jako v pozici expertů na to přišli, i když až po 25-ti letech…
Ještě jeden postřeh jsem zaznamenal, že na MS se zrodilo 7 šokujících výsledků, z nich 4 se staly v posledním 3. kole ve skupině (Tunisko-Francie 1:0, Japonsko-Španělsko 2:1, Kamerun-Brazílie 1:0 a Jižní Korea-Portugalsko 2:1. Jenže podle mého názoru není náhoda, že všichni 4 favorité stejně postoupili, proto jsem toho názoru, že jim to nebylo samozřejmě jedno, ale koncentrace na utkání a možná i trenérem prostřídání sestavy vzhledem k jistotě postupu hrálo roli. Další 2 šokující prohry se staly v prvním kole (Německo-Japonsko 1:2 a Argentina-Saudská Arábie 1:2) a to poslední ve druhém kole (Belgie-Maroko 0:2, navíc jediné o 2 branky, všechna ostatní těsně o branku). Německo a Belgii, tedy evropské favority, to stálo postup ze skupiny, Argentině to nezabránilo zisku titulu mistra světa!!!