Ano bývá to tak vždy a bylo to tak i tentokrát. Derby Slávia v. Sparta je nejočekávanější utkání celého ročníku, jsem přesvědčený, že velká většina fanoušků fotbalu u nás při vylosování soutěžního ročníku se podívá na to, kdy budou hrát proti sobě Slávia se Spartou. A v tomto ročníku F:L tomu tak bylo v tomto 13. kole na stadionu Slávie. Před skvělou diváckou kulisou se ovšem odehrávalo něco, co určitě nikdo nečekal. Mám na mysli totální destrukce hry Sparty v prvním poločasu s výsledkem 4:0 pro Slávii a kontrolovaný výkon Slávie v poločasu druhém. Jen díky tomu nebyla vytvořena rekordní výhra Slávie v historii vzájemných utkání.
Výhra Slávie byla naprosto zasloužená a především obrovský rozdíl v připravenosti zejména mentální na tak důležité utkání byl zarážející. To, že hráči Slávie byli všude první, že vyhrávali prakticky všechny osobní souboje, že byli týmovější, aktivnější a proto i efektivnější má ovšem svoje příčiny. Podle mého názoru tou klíčovou je výběr hráčů Slávie nejen podle fotbalových parametrů, ale především z hlediska mentality a charakteru hráčů a tím i celého týmu. To je totiž důležitý faktor, který je dlouhodobě ve Spartě podceňován, ale ve Slávii je pro trenéry klíčový. Potom jsou samotní fotbalisté schopní sami mezi sebou se na utkání mentálně, tedy v hlavách, připravit a trenéři to jenom doladí. Ve Spartě jsou hráči více odkázáni na trenéry a když jsou to trenéři zahraniční, tak efekt mentální přípravy je diametrálně menší. A to bylo na hřišti vidět. Já k tomu ještě dodám, že trenér Slávie podle mého názoru trefil složení základní sestavy, když nenastoupili cizinci z poslední várky příchodů (Ewerton, Sor, Usor), kteří jsou mentalitou hodně zaměřeni na sebe a to hře Slávie neprospívá.
V nepovedených utkáních Slávie, např. 2 krát s Kluží, se ukázalo, že je i pro ni složité prosadit se proti soupeři hrajícímu v hlubokém bloku, proto jsem navrhoval Slávii v předchozích komentářích občas změnit rytmus hry, nechat kombinovat soupeře, pustit ho na svoji polovinu hřiště, donutit ke ztrátě míče a rychlým protiútokem ohrozit jeho branku. To si tým Slávie vyzkoušel ve druhém poločasu, kdy už nebyl tak aktivní, hrál více z bloku. První poločas presovali snahu hráčů Sparty o výstavbu hry prakticky po celém hřišti a výsledkem byly logicky ztráty míčů hráčů Sparty a 4 branky v její síti. Zkrátka kromě první branky a chyby Vitíka ke všem dalším chybám hráčů Sparty je donutili aktivitou a tlakem na hráče s míčem hráči Slávie.
Ostravský Baník s novým trenérem Hapalem uspěl v předchozím kole se Slováckem, uspěl v MOL cupu a čekala ho další zkouška v Plzni. Přesto, že tým Viktorie vyhrál 3:1, tak aktivní hra Baníku se mi líbila. Svědčí o tom i některá statistická čísla jako držení míče 61:39 % pro Baník nebo 20:14 střeleckých pokusů pro Baník. Rozhodla přesnost střelby 8:4 pro Plzeň a její efektivita.
Zajímavostí tohoto kola byly tři případy, kdy domácí tým inkasoval první a přesto se mu podařilo otočit skóre a získat tři body. Dokázala to olomoucká Sigma se Zlínem po výhře 2:1, Slovácko proti Teplicím po stejném výsledku, navíc obě branky padly v závěru utkání a třetím týmem byla Mladá Boleslav v utkání s Bohemians po výhře 4:3, když dokonce v průběhu utkání 3 krát prohrávala, ale přesto dokázala získat tři body. Všechny tři případy by měly být návodem především pro hráče, že utkání končí vždy až po závěrečném hvizdu rozhodčího.
Další derby, tentokrát „severočeské“, které jsem dobře poznal na trenérské lavičce Jablonce, se hrálo v Liberci. Domácí tým potvrdil roli favorita výhrou 2:0. Jablonečtí neproměnili několik vyložených šancí a prodloužili tak sérii porážek na číslo 4 (3xve FL a 1x v MOL cupu), což není vůbec dobře pro nového trenéra Horejše, ale já věřím, že jeho přínos se v dalších utkáních potvrdí.
Tým Hradce Králové, svěřenci trenéra Koubka, potvrdili příslušnost ke skupině o mistrovský titul výhrou v Českých Budějovicích 3:0. A to platí i když všechny tři branky vstřelili hráči Hradce Králové až po vyloučení obránce Jihočechů Havla v 50. minutě.
Pardubičtí s trenérem Kováčem se tabulkou trochu propadávají na chvostu, se šesti body mají ztrátu na předposlední Zlín šest bodů. Přispěla k tomu v tomto kole i prohra 1:3 se Zbrojovkou Brno díky hattricku kanonýra Řezníčka. V Pardubicích si musí uvědomit a především trenér Kováč a hráči, že při obdržených pěti brankách před týdnem na Spartě a třech brankách s Brnem budou body získávat velice těžko a body potřebují nutně. Hru budou muset uzpůsobit tomu, aby hráli s nulou v kolonce inkasovaných branek nebo aby jich bylo alespoň co nejméně.
Na závěr si ještě dovolím jednu poznámku. V pozvánce na toto 13. kolo F:L v deníku Sport jsem si přečetl, že v současné době je módou hrát na „tři vzadu“, já dodám, že to musí být typologicky tři stopeři, ne obránci, samozřejmě zónovým způsobem bránění. Spočítal jsem si dnes v pondělí v deníku Sport v grafice rozestavení všech týmů, že ve 13. kole tak hrálo 10 týmů!!!
Dovoluji si k tomu dodat, že pokud to nazveme módou, tak já jsem tuto současnou moderní módu jako trenér praktikoval již v sezóně 2000-2001 v Ratíškovicích (před více než 20-ti lety!!!) v druhé ze dvou druholigových sezón, které jsem tam působil. Jen tím chci říci, že trenér obecně by se měl vzdělávat, a tento příklad jen potvrzuje, že úspěšné dvě sezóny a 3. místa v nich, včetně finále Poháru ČMFS nebylo dílem náhody, ale poctivé progresívní práce. Doporučoval bych tuto cestu především začínajícím trenérům z řad prvoligových hráčů, protože oni si často myslí, že když hráli ligu, tak všechno znají. Jenže to je chyba, protože fotbal se neustále vyvíjí a tento trend je třeba respektovat a zachytit. Proto je podle mého názoru nejprogresívnějším českým trenérem Jindřich Trpišovský ve Slávii Praha.