Ano, ten problém všichni známe, všichni o něm mluvíme, ale musíme na jeho odstranění nekompromisně pracovat. Co mám na mysli? I utkání našich zástupců v evropských pohárových soutěží s týmy vyšší kvality ukazují největší rozdíl ve fotbalovosti, kreativitě, práci s míčem na malém prostoru a orientace v něm atd. Naopak jsme dobře připraveni v taktické složce fotbalu, bojovnosti, zarputilosti, týmovosti, atletických, tedy běžeckých parametrech atd. Jak to souvisí s 12. kolem naší nejvyšší fotbalové soutěže? Proto nám dělá nepřekonatelný problém prosadit se proti soupeři zaměřenému na defenzívu, což platí i pro Spartu v lize a Slávii v Konferenční lize a vlastně pro všechny naše týmy, protože i to je příčina toho, že v české nejvyšší soutěži má většina týmů vyšší úspěšnost na soupeřově hřišti, než na domácím stadionu před vlastními fanoušky. I proto v minulém kole např. Hradec Králové i přes vyloučení svého hráče Rybičky ve 30. minutě za stavu 1:0 porazil Teplice 4:1.
A nyní zpět k 12. kolu F:L. Tento fakt se tentokrát konkrétně týká utkání Slávie s Mladou Boleslaví a Sparty s Pardubicemi. Hráč Slávie Oscar byl vyloučen v 11. minutě, navíc soupeř z Mladé Boleslavy v té chvíli vyrovnal z pokutového kopu na 1:1 a hrál tedy skoro celé utkání přesilovku, s kterou si neporadil a navíc obdržel branku a prohrál 2:1. Jed dodám, že tentokrát koncentrovaná Slávia utkání zvládla, ale když je v jiných utkáních, zejména v poslední době v situaci, jako Mladá Boleslav, tak si také neporadí s hlubokým obranným valem soupeře, příkladem byla obě utkání s Kluží.
Další příklad je utkání Sparty s Pardubicemi. O Spartě se ví, že doma na Letné má větší problém se prosadit než venku, bodově to má přibližně nastejno doma v. venku 12:11 tentokrát ovšem porazila Pardubice 5:2, ale to jen díky způsobu hry týmu Pardubic pod trenérem Kováčem. Ano, i mně se hra posledních Pardubic líbila, líbila se mi jako fanouškovi fotbalu. Tým Radka Kováče hrál s chutí, nebojácně, nazvu to sympaticky, ale tím umožnila Spartě vstřelit 5 branek. Jenže trenér obecně musí vždycky upřednostnit splnění cíle klubu i před svojí prezentací a navíc já nesouhlasím po dlouholetých trenérských zkušenostech s názorem trenéra Kováče, že zvolil tento způsob hry, protože při defenzívnějším fotbalu by stejně obdrželi branku a prohráli. Jenže dnes už víme, že jeho tým stejně prohrál a obdržel branek pět a s tím se vyhrát nedá a možná s tím mnoho čtenářů i expertů nebude souhlasit, ale hlavním cílem trenéra Pardubic by měla být záchrana soutěže, ne ulehčovat situaci soupeři, v tomto případě Spartě. Pardubice se mohou zachránit pokud nebudou dostávat 5 branek, ale pokud budou schopni hrát utkání s nulou na kontě obdržených branek, jako před týdnem při výhře s Jabloncem 1:0 a to platí i o utkání s favority typu Sparty.
Hodně jsem byl zvědavý na výkon Baníku Ostrava pod novým trenérem Pavlem Hapalem, kterého znám mnoho let, byl jsem v Sigmě Olomouc u toho, když přijel v 16-ti letech poprvé na Andrův stadion na „pincku“ jako nadějný dorostenec nebo jsem mu dostěhovával do Německa (hrál v té době za Leverkusen) napěchovaným osobním autem až po střechu části nábytku. Na první pohled byla hra Baníku hladovější, přímočařejší, hráči se evidentně zbavili určité psychické zátěže po odchodu trenéra Vrby, což byl zřejmě ten klíčový problém v hráčské kabině, který má v důsledku vliv na sportovní výkon na hřišti. Navíc já plně souhlasím s Pavlem Hapalem, že kádr fotbalistů Baníku má určitě vyšší kvalitu, než tvrdil trenér Vrba, jenže ta kvalita se zřejmě nevhodnou atmosférou v klubu vytrácela. Uvidíme, zda to zlepšení bude trvalý jev nebo jen pozitivní reakce na změnu trenéra. Paradoxně i tady utkání ovlivnilo vyloučení hráče Slovácka Kalabišky ve 37. minutě (během minuty dvě žluté karty), i kdy už tým Baníku v té chvíli vedl 2:0.
Viktoria Plzeň tak, jak je v letošní lize téměř pravidlem uspěla v mistrovském utkání i po další prohře v Lize mistrů, tentokrát v Jablonci 3:0. Opět si pomohla standardní situací, dvakrát se prosadil robustní Chorý hlavou. Jen mi nedá zmínit, že i utkání s Bayernem potvrdilo jeden moderní evropský trend, kdy vysoký fotbalista musí být i dynamický, rychlostní typ s pohybovou obratností a koordinací a tento parametr Chorému bohužel chybí, stačí to v české lize, ale na Evropu je to málo, i když to nahrazuje maximální bojovností a soubojovostí. Právě jeho případ je typickým příkladem rozdílu kvality „českého“ fotbalu od toho „evropského“, podobně to platí také u stoperů.
Utkáním soupeřů, kteří potvrzují český trend domácí v. hosté bylo utkání Bohemians se Sigmou Olomouc. „Klokani“ totiž bodují venku a Sigma zejména jako hosté a to remíza 1:1 potvrdila. Příčiny tohoto stavu není třeba neustále opakovat, kdo čte moje komentáře tak to ví a může to sdělovat dalším fanouškům fotbalu.
V minulém komentáři jsem kritizoval kluby Jablonec a Liberec za neefektivitu při výchově vlastních odchovanců a pochválil Sigmu Olomouc. Důkaz o tom, že to nebylo jen díky tomu, že jsem se v Sigmě 17 let na této práci podílel předkládám dnes. Dal jsem si tu práci a spočítal počet odchovanců Sigmy, kteří v současné době působí aktivně v nejvyšší soutěži F:L nebo v zahraničí a došel jsem k číslu 36. Ano, je to neuvěřitelné, ale Sigma za posledních několik sezón vychovala 36 fotbalistů pro vrcholový fotbal, 21 hraje v jiných klubech a 15 v kádru současné Sigmy. Kdyby někdo nevěřil, tak můžu doložit seznam, uvedu jen hráče v zahraničí Zima, Doležal, Pospíšil, Přikryl, Plšek, samozřejmě v tom čísle nejsou již hráči, kteří už nehrají a které jsem dříve trénoval já jako Ujfaluši, Heinz, Hořava, Hubník, Kováč, Rozehnal, Zavadil, Švestka a další. Proto se Sigma nemusí, jako Liberec i Jablonec spoléhat především na hráče na hostování z jiných klubů.
Hradec Králové výhrou 2:1 se Zbrojovkou Brno nepolevuje ve svém úsilí se po loňské úspěšné sezóně trvale zabydlet ve skupině o mistrovský titul. Toto utkání, kdy tým trenéra Koubka musel otáčet výsledek jen potvrzuje charakteristiku celého týmu, který je pracovitý, dravý a atleticky skvěle připravený. Dokládá to i bilance počtu žlutých i červených karet, kterou tým Hradce Králové vede, což je způsobené právě herním stylem týmu. Navíc je obdivuhodné jak se trenérům i hráčům podařilo nahradit bez poklesu výkonnosti odchody opor jako Vlkanova, Mejdr a Král.
Určitě překvapením je výhra Zlína s Libercem 2:1. Za negativní pozornost určitě stojí konflikt kondičního trenéra Liberce s hráčem soupeře Hrubým a především s hlavním rozhodčím, pozitivně hodnotím naopak trenéra Kozla, který si po utkání nehrál na „mrtvého brouka“, že nic neviděl apod., jako trenér Plzně Krejčí před lety v případu svého svěřence Davida Limberského při utkání v Příbrami.
České Budějovice výhrou v Teplicích 2:0 potvrdily svoji větší úspěšnost na hřištích soupeřů, Teplice jednou uspějí, vzápětí takto neuspějí, chybí jim stabilita.
V tomto 12. kole byly úspěšnější domácí týmy s bilancí 5 výher, 1 remíza a 2 výhry hostů, branek padlo 27, což je vyšší průměr na utkání než 3 a to je dobré vysvědčení o produktivitě, neplatí to pro dva týmy Jablonec a Teplice, které v tomto kole mají na kontě vstřelených gólů nulu.