Pokud si někdo myslel, že nadstavba je zbytečné prodloužení nejvyšší soutěže, že každý bude spokojený nebo naopak nespokojený se svojí příslušností ke konkrétní skupině, tak předpokládám, že hned první její kolo ho vyvedlo z omylu.

Nejvíce se na tomto hodnocení podílely týmy Hradce Králové a pražské Slávie, ovšem každý s jiným znaménkem. Při výhře nováčka z Hradce Králové 4:3 mu logicky patří znaménko plus a týmu pražské Slávie také logicky mínus. Asi každý si nyní klade otázky, jak je to možné a o odpověď se pokusím i já.

(Pokračování textu…)

I vzhledem k tomu, že všechna utkání závěrečného kola F:L se hrála současně nemohu hodnotit některá utkání podrobně, ale pojmu toto kolo z několika pohledů jako celek.

Začnu pohledem na konečnou tabulku a vyluštění posledních tajenek umístění klubů ve třech skupinách pro nadstavbu. I já jsem předpokládal, že ve skupině o mistrovský titul a předkola evropských pohárů si první příčku udrží výhrou se Zlínem pražská Slávia před Viktorií Plzeň. A to jsem ještě nevěděl, že na rozdíl od předchozího utkání v Jablonci už bude mít trenér Trpišovský k dispozici klíčové hráče, které neměl do základní sestavy v Jablonci. Mám na mysli středního obránce Hovorku, který tak společně s Kúdelou navázali na někdejší skvělou spolupráci, ve středu hřiště Holeše a Provoda, v ofenzívě Olayinku a Lingra. Tady tedy nebylo co řešit, na výhodnější umístění pro los nadstavbové části musela Viktoria Plzeň zapomenout i přes výhru v Mladé Boleslavi 2:0.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak, poslední otazník nad složením jednotlivých nadstavbových skupin, visí nad poslední, šestou příčkou ve skupině o mistrovský titul a účast v předkolech evropských pohárů. Tlačenice je tam velká, momentálně si tuto šanci vybojoval nováček z Hradce Králové, ale adeptů je ještě několik (Mladá Boleslav, Liberec a České Budějovice), prohrou v tomto předposledním kole základní části právě s Hradcem Králové si tento cíl definitivně zavřela Sigma Olomouc..

(Pokračování textu…)

Kdo mě zná, tak ví, že nemám rád tzv. „generály po bitvě“, proto mě z něčeho takového po přečtení tohoto mého komentáře nepodezřívejte. A neplatí to jen o současné vládě, která v době covidu všechno věděla jak se mělo udělat, ovšem až po „bitvě“. Ne, nepopletl jsem si témata, budu psát o fotbalu, konkrétně o pražské Slávii a její několikaleté strategii pod trenérem Trpišovským. Přiznávám, že mě k tomu vyzvalo vyřazení našeho nejprogresívnějšího fotbalového týmu ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy s nizozemským týmem Feyenoordu Rotterdam. Jsem totiž přesvědčen o tom a tvrdím to dlouhodobě, že fotbal má logiku, a proto není náhoda, že když tým Slávie hraje nejprogresívnější fotbal u nás, tak je logické, že je v posledních sezónách nejúspěšnější, ale v měření s týmy srovnatelných či vyšších kvalit na to výsledkově doplácí. A takové bylo pro mě i odvetné utkání čtvrtfinále Konferenční ligy s Feyenoordem, což jsem přesně předpovídal už před utkáním, nejsem tedy tzv. „generál po bitvě“.

(Pokračování textu…)

Do konce základní části naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY zbývají již jen dvě kola a všichni (hráči, trenéři, funkcionáři i fanoušci klubů) počítají a kombinují varianty možné skupinové účasti v následující nadstavbě. Proto se v úvodu svého komentáře k 28. kolu, tedy dvě kola před koncem základní části F:L alespoň letmo budu věnovat aktuálnímu stavu.

(Pokračování textu…)

Než přejdu k jednotlivým utkáním tohoto kola, tak se zmíním o několika charakteristikách kompletního 27. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže. Už v minulých kolech jsem se zabýval nekvalitním stavem hracích ploch na našich stadionech, které potom ovlivňují i kvalitu předváděné hry. To jsem ovšem nevěděl, že se dočkáme kromě zelené a hnědé barvy hřiště barvy bílé. Stalo se tomu tak naštěstí jen v Českých Budějovicích při utkání se Zlínem. Že to negativně ovlivnilo kvalitu hry je jasné, ale nechci tím kritizovat domácí klub, protože v tomto případě šlo o sněhovou vánici, která začala působit těsně před utkáním a v jeho průběhu a to se s odklízením sněhu už nedá nic dělat, jen odhalovat ručně lajnování hrací plochy a to se také domácí klub snažil upravovat. Utkání skončilo nerozhodně 2:2, což vnímal domácí trenér Hořejš jako příčinu neúspěchu, jenže zapomněl, že jeho tým hrál za stavu 2:1 přesilovku a v ní vstřelil soupeř ze Zlína vyrovnávací branku, což byla chyba jeho svěřenců. Rozumím tomu, tým Českých Budějovic pod jeho vedením hraje podobným způsobem, jako pražská Slávia, tedy moderní kombinační fotbal, a proto mu zasněžený terén vadil více, ale to neomlouvá inkasování branky v přesilovce trvající cca 30 minut. Zajímavostí byly i dvě vlastní branky, na každé straně jedna.

(Pokračování textu…)