I vzhledem k tomu, že všechna utkání závěrečného kola F:L se hrála současně nemohu hodnotit některá utkání podrobně, ale pojmu toto kolo z několika pohledů jako celek.
Začnu pohledem na konečnou tabulku a vyluštění posledních tajenek umístění klubů ve třech skupinách pro nadstavbu. I já jsem předpokládal, že ve skupině o mistrovský titul a předkola evropských pohárů si první příčku udrží výhrou se Zlínem pražská Slávia před Viktorií Plzeň. A to jsem ještě nevěděl, že na rozdíl od předchozího utkání v Jablonci už bude mít trenér Trpišovský k dispozici klíčové hráče, které neměl do základní sestavy v Jablonci. Mám na mysli středního obránce Hovorku, který tak společně s Kúdelou navázali na někdejší skvělou spolupráci, ve středu hřiště Holeše a Provoda, v ofenzívě Olayinku a Lingra. Tady tedy nebylo co řešit, na výhodnější umístění pro los nadstavbové části musela Viktoria Plzeň zapomenout i přes výhru v Mladé Boleslavi 2:0.
Třetí favorit Sparta ovšem nesplnil očekávání, která jsem měl i já, protože jsem byl přesvědčen, že naváže na sérii pěti výher a v Olomouci vyhraje a zachová si tak reálnou šanci na mistrovský titul. To se ovšem nestalo, tým Sparty prohrál 2:0, ale co je i pro jejího trenéra Vrbu mrzutější, že po naprosto bezkrevném výkonu. Pro všechny ve Spartě by nyní mělo být úkolem zjistit příčinu toho, proč byli hráči Sigmy nejen díky velké motivaci rychlejší, aktivnější, nechce se mi psát bojovnější, protože by to evokovalo „jen“ osobní souboje, ale olomoučtí hráči byli odhodlanější, herně zarputilí a vyhráli zaslouženě.
V souvislosti s oběma uvedenými utkáními si dovolím malé, vlastně velké a klíčové srovnání Sparty a Slávie. Hráči Sparty na mě působí jako fotbalově, tedy herně individuálně velmi kvalitní, s pohybově dostatečně rychlostními předpoklady, ale problém vidím v jejich mentalitě a týmovém herním projevu. Pozor, často se mentalita zaměňuje za charakter. Ten je i ve Spartě v pořádku, jen mentalita, tzn. schopnost vyrovnat se s tlakem na výkon a výsledek, odhodlání, zarputilost, vnitřní motivace atd. To první je věcí především klubu a sportovního ředitele a to druhé je především věcí trenéra. Ten termín „především“ jsem do předchozí věty vsunul proto, že oba tyto parametry a obě tyto kompetence se vzájemně prolínají.
Krátce ke kompetentnosti trenéra, tzn. volbu způsobu hry, tedy k herní strategii. Dnes se hodně trenérů zachytilo moderní trend, věnuje se tzv. výstavbě hry od vlastní branky přes střední pásmo, jak to vidíme v utkáních zejména klubů Premiére League. A v tomto progresívním, moderním způsobu hry je u nás jednoznačně nejdál zásluhou trenéra Trpišovského a jeho trenérského štábu Slávia. I ona má své limity, psal jsem o tom po utkání s Feyenoordem, ale v naší lize v tomto smyslu kraluje. Sparta by se chtěla také podobným způsobem prezentovat, individuální kvalitou hráčů je srovnatelná, ale týmovou herní kvalitou na ty lepší soupeře v naší lize už to nestačí. To byl i případ utkání v Olomouci. Hráči Sigmy se prezentovali jednoznačně jako vědomou a plánovanou strategií zvolenou trenérem Jílkem vysokým presinkem a hráči Sparty si s tím nevěděli rady, proto od určité chvíle, určitě dle pokynu trenéra, zahajovali útočnou fázi dlouhým výkopem, tedy bezpečně, brankářem Hečou. Pokud někdo vnímá tyto moje řádky jako kritiku trenéra Vrby, tak se mýlí. Naopak, já to chválím, protože trenér musí chtít po hráčích a týmu hrát způsobem, který zvládnou a pokud to nezvládnou, tak ho změnit, ale potom musí být připraven na kritiku některých expertů i tzv. „expertů“. V tomto je Slávia nejdál, a proto získá podle mého názoru zaslouženě mistrovský titul. Možná za rok se hráči Slávie každodenním drilem natolik posunou, že to bude stačit i na soupeře typu Feyenoord, na špičku naší ligy to stačí již dnes. O správné mentalitě a charakteru týmu Slávie vůbec nepochybuji, protože to je základní předpoklad díky trenéru Trpišovském pro vstup do kabiny hráčů Slávie.
Druhým tématem, které jsem si vybral pro závěrečné kolo je typologie hráčů pro moderní fotbal, která se i v tomto kole potvrdila a já to velmi vítám i proto, že to je i moje trenérská filosofie a byla už před cca 20-ti lety. Začnu malou oklikou. Mám rád Láďu Vízka, můj první start v první lize jsem absolvoval v dresu Škody Plzeň na Dukle a Láďa tam byl mým soupeřem. Mám rád jeho sloupky v deníku Sport, ale s mnoha jeho názory nesouhlasím, zejména s těmi, které se týkají práce trenéra a moderního fotbalu. Proto on má rád fotbalisty, kteří skvěle ovládají míč, ale bez dnes už bezpodmínečného aktivního pohybu, běžecké rychlosti atd. Samozřejmě jen to by nestačilo.
Proto také tým Sigmy porazil Spartu, jsou to mladí kluci, většinou odchovanci. A mě v tomto kole zaujal sloupek novináře Kvasnici v deníku Sport po utkání Baníku Ostrava, který porazil Jablonec 1:0. Sloupek se jmenuje „Pohled: „Lowcost“ bavil.“ Doporučoval bych přečíst si ho všem fotbalovým funkcionářům, je v něm ohromná pravda o efektivitě v práci s vlastními odchovanci, hladovými mladíky. Píše v tomto kontextu o dlouholeté chybné personální hráčské strategii ostravského Baníku, založené na přestupech či hostování cizích hráčů na úkor svých vychovaných, což je i ekonomicky nevýhodné. Impulsem mu k tomuto sloupku byl velmi dobrý výkon týmu v tomto kole s Jabloncem i díky zařazením do základní sestavy několika mladých, hladových odchovanců. Já v této otázce často chválím Spartu a především olomouckou Sigmu a možná budu od tohoto kola chválit i Baník Ostrava. A to je ta část kompetence klubu, ne trenéra, ovšem ten musí být angažován proto, že se bude podle této strategie držet. V případě Baníku Ostrava to vypadá, že angažováním bývalého reprezentanta Galáska je tato strategie dodržena.
V tomto kontextu je zajímavá také aktuální situace na té nejvyšší fotbalové profesionální úrovni konkrétně v Manchesteru United.
Velmi jsem byl zvědavý, zda se podaří nováčku soutěže Hradci Králové protlačit do skupiny o poháry, což se mu remízou 1:1 na Bohemians podařilo a já dodám, že zcela zaslouženě nejen v tomto utkání, ale zaslouženě díky výkonům během celé základní fázi soutěže.
Utéci „hrobníkovi z lopaty“ se snaží Karviná výhrou 3:2 s Pardubicemi, ale ani to už týmu trenéra Páníka zřejmě stačit nebude.
Na zaváhání Hradce Králové čekal Liberec, ale prohrou na Slovácku 2:0 si i malou šanci zmařil sám. Slovácko opět potvrdilo, že všichni favorité to budou mít v nadstavbě s týmem trenéra Svědíka těžké.
Velmi důležité tři body za výhru 2:1 s Českými Budějovicemi získaly Teplice. Boj o baráž bude ještě hodně zajímavý a dramatický. Týká se to především Pardubic, Bohemians, Jablonce a Teplic, pozor si musí dávat i Zlín a čekat na zázrak bude Karviná.