Ano, i toto kolo potvrdilo trend úspěšnosti hostujících týmů, který já sleduji a vyhodnocuji již několik sezón. Proto podle mého názoru neplatí zdůvodnění absencí diváků na stadionech, kteří domácí tým povzbuzují a tím motivují k co nejlepšímu výkonu. Tvrdím, že příčinou je z psychologického a taktického hlediska základní zápasová strategie pod tíhou domácího stadionu a prostředí něco tvořit a na tom hostujícím nechat tvořit domácího soupeře, nutit ho ke ztrátám míčů a trestat z rychlých protiútoků. Z logiky věci tedy vyplývá, že tímto způsobem získávají více bodů než v minulosti především hostující týmy výkonnostně srovnatelní nebo výkonnostně silnější, než domácí tým. Výkonnostně silný domácí tým logicky vyhrává často i v současné době. Moje vysvětlení vypadá složitě, ale je to jednoduché a příkladem je i toto 29. kolo. (Pokračování textu…)

Pro naplnění nadpisu komentáře k vloženému kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže nemohly týmy Slávie a Sparty udělat více, než ve svých utkáních přededly. Mám na mysli vynikající první poločas Sparty a vedení 2:0 v utkání s nebojácným nováčkem FORTUNA:LIGY Pardubicemi a konečný výsledek 2:2 s dalšími několika tutovkami soupeře. K tomu, nepřehlédnutelná mentální síla týmu Slávie v utkání se Zlínem, který se ujal brzy po zahájení hry vedení díky pokutovému kopu zlínského kapitána Poznara, ale konečný výsledek byl 2:1 pro Slávii.

Tady se totiž jednoznačně ukázalo, jak velký rozdíl je mezi oběma týmy v nastavení hlav hráčů. Mám na mysli obrovské vnitřní sebevědomí, víra ve své schopnosti a způsob hry, který týmu trenér Trpišovský se svým trenérským štábem „vtloukají do hlavy“. Hra Sparty je totiž v okamžiku, kdy se jí daří a soupeř postrádá potřebnou kvalitu velmi „koukatelná“ až líbivá, dynamická, fotbalová. Jenže v okamžiku, kdy se soupeř „vzepře“ a navíc to potvrdí efektivitou nebo mu k tomu pomůže fatální chyba hráče Sparty, včera brankáře Nity, tak se ukáže křehkost celého týmu. Abych hráčům Pardubic nekřivdil, tak musím dodat, že na obratu ve druhém poločasu měli klíčový vliv právě oni svým aktivním, tzn. pracovitostí a kondicí podpořeným fotbalem. Kromě srovnání skóre si totiž hráči nováčka vypracovali několik dalších velkých tutovek, takže nikdo nemůže tvrdit, že to byla náhoda nebo štěstí. Pardubičtí prokázali, že jejich výkony a výsledky s aktuálním postavením na 7. příčce prvoligové tabulky není v žádném případě náhoda.

Stejně tak není náhoda, že tým Slávie dokázal otočit stav utkání se Zlínem z 0:1 na 2:1 ve svůj prospěch. Jak už jsem zmínil, zásluhu na tom mají zkušenosti z utkání Evropské ligy, které hráči získávají po příchodu do Slávie. Jenže ještě před tím to je výsledek správného výběru hráčů nejen po stránce fotbalové, ale také z hlediska mentality a především charakteru. A když to potom všechno „zabalíme“ do jednoho balíčku, jsou to výkony a výsledky Slávie i ve F:L. Jak trenér Trpišovský pracuje s hlavami hráčů ukazuje i způsob motivování celého týmu, který nedávno prozradil. Po vyřazení z Evropské ligy stanovil před hráče a realizační tým pro udržení maximální motivace splnění dalších cílů, jako mistrovský titul (k němu už má Slávia velmi blízko), zisk národního poháru MOL Cup, prodloužení ligové série bez porážky (dnes je na čísle 40), dohrát celou mistrovskou soutěž bez prohry. To všechno se podílí na výkonech a výsledcích týmu, včetně mentální odolnosti.

Při sledování naší nejvyšší fotbalové soutěže stále více pozoruji okolnosti, které se mi nelíbí a viděl jsem je i v tomto kole. Mám na mysli především způsob rozhodování rozhodčích a chování hráčů v osobních soubojích. U rozhodčích mi vadí, že ubližují plynulosti hry častým zbrklým přerušením hry místo ponechání výhody v nadějně se rozvíjející akci (o tom jsem psal minule), ale také alibistické „schovávání“ se za VAR. Týká se to především rozhodování o pokutových kopech a spoléhání na kolegu u monitoru. Některá jejich společná rozhodnutí jsou problematická, hledají se lehké kontakty hráčů, což se stalo několikrát i v tomto kole. Fotbal je přeci kontaktní sport a např. kontakt pardubického hráče Ewertona, který při odkopu míče přirozeným pohybem ruky se lehce otřel o obličej hráče Sparty Polidara. Ewerton totiž neměl tušení, že za jeho zády je Polidar a bude se tlačit před něj. Ten dotek neměl naprosto na nic vliv, nebyl tam žádný úmysl. Samozřejmě rozhodčího vždy zvyklá „mrtvolná“ reakce postiženého hráče a reklamování jeho spoluhráčů a rozhodčího ovlivní. Následuje VAR a hledání kontaktu, přesněji doteku, který ovšem neměl na nic vliv. A takových příkladů lze uvést jenom v tomto kole několik.

S tím souvisí i další nešvar, kdy hráč s míčem je ve složité situaci, ucítí lehký dotek soupeře tělem nebo dlaní a jde okamžitě k zemi. To by nevadilo, ať si lehne, ale nevím proč to u nás rozhodčí vyhodnotí jako faul. Faulem by měl být takový kontakt, který způsobí pád soupeře. To na mezinárodní rovni nebo vyspělých ligách vidět není. Stejně tak se u nás v nejvyšší soutěži hraje hodně nečistě, při sledování zahraničních soutěží se tak neděje. To všechno přispívá ke ztrátě plynulosti a rychlosti hry. O dalším negativním prvku, který ovlivňuje úroveň hry v naší lize jsou terény. To v jiných vyspělých zemích neexistuje, což některé české kluby v minulosti, kdy nebyla ještě u nás podmínkou působení v nejvyšší fotbalové soutěži vyhřívaná hrací plocha, využívaly, spíše zneužívaly použitím neregulérních kolíků na zmrzlé hrací ploše, kterou jejich soupeři viděli možná poprvé v životě a nemohli se proto na ni adekvátně připravit v utkáních s nimi.

A nyní se vrátím ke zbývajícím utkáním 28. kola F:L. Jablonecký tým, troufám si napsat tým trenéra Rady, protože to je především jeho skvělá vizitka, naprosto zaslouženě vyhrál s Karvinou 3:0 a trápí tak pořád Spartu v boji o druhou příčku zaručující kvalifikaci o Ligu mistrů.

Zajímavou konfrontací byla tři utkání týmů ohrožených sestupem se soupeřem bojujícím o poháry. Všechna tři utkání vyhráli favorité a potvrdili tak jednak svoje ambice, ale i složitou situaci svých soupeřů. Byla to utkání Viktorie Plzeň, která vyhrála v Teplicích 0:1 šťastnou tečovanou střelou obránce Kaši, Liberec vyhrál v Opavě 0:2, jak jinak po ztrátách míčů domácích fotbalistů (psal jsem o tom minule) a Slovácko porazilo Brno 4:2 v „bláznivém“ průběhu utkání (postupně 2:0, 2:2 a 4:2).

Zbývající adept na sestup Příbram, kterou jsem chválil minule za výkon a výhru ve Zlíně, tentokrát prohrál na domácím hřišti s Bohemians vysoko 1:4. Utkání jsem neviděl, ale tuším, že nebudu daleko od pravdy tvrzením, že to je ten případ, kdy slabšímu mužstvu vyhovuje hrát u soupeře na rychlé protiútoky (ve Zlíně) než tvořit hru na vlastním stadionu.

Dvě utkání soupeřů ze středu tabulky byla zajímavá svým průběhem. Sigma Olomouc v Českých Budějovicích remizovala 2:2, i když během úvodních 11-ti minut prohrávala 2:0 po rohových kopech. Obě situace byly jako přes kopírák stejné, vyrovnávací branku Sigmy vstřelil hlavou mladý Daněk, ročník 2003.

Ostravský Baník prohrával na „svém“ stadionu ve Vítkovicích s Mladou Boleslaví 0:1, ale konečný výsledek dokázali hráči trenéra Smetany otočit na 2:1. Já to považuji za další důkaz toho, že volbou domácího trenéra vsadil klub na správnou kartu.

V tomto vloženém kole (hrálo se v úterý a středu) padlo 31 branek, což je průměr cca 3,5 na utkání a to je dobře. Ve čtyřech utkání nevyhrál tým, který vstřelil první branku a tím byla zaručena i atraktivita a dramatičnost. Snad se brzy dočkáme i přítomnosti diváků na tribunách.

Ano, los naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY určil, že ve 27. kole se ve třech utkáních utkaly týmy z první šestky tabulky, proto bylo toto kolo očekáváno s napětím. Dříve, než se mu budu věnovat, tak si dovolím dvě poznámky k utkáním uprostřed týdne, obě mají návaznost na současnou nejvyšší fotbalovou soutěž včetně tohoto kola.

(Pokračování textu…)

Asi se shodneme, že derby pražských „S“ patří k nejočekávanějším utkáním celého ročníku nejvyšší fotbalové soutěže historicky. Já jsem si s potěšením prošel v pátečním „Sport magazínu“ chronologický přehled všech 297 dosud odehraných vzájemných utkání. Nevím proč, ale dobře si pamatuji na utkání č. 170, což v televizním přenosu hodně zdůrazňovali, které jsem ve svých 14-ti letech, tedy jak jsem zjistil v magazínu dne 29.6.1968 sledoval se svým tátou, velkým Slávistou u tenkrát pouze černobílé televize. Od té doby jsem se stal také fanouškem Slávie, s výjimkou let, kdy se Slávia stala mým soupeřem na hřišti nebo později na trenérské lavičce. Proto se přiznám, že Slávii fandím i dnes a mám radost, jak celý klub včetně sportovního a v souladu s tím i trenérského vedení funguje. To, že jsou několik sezón nejlepší totiž není dílem náhody, ale logickým (zvýraznění termínu „logickým“ jsem použil, protože fotbal podle mého dlouholetého názoru logiku má a už dávno neplatí replika někdejšího trenéra pana Pospíchala) výsledkem jejich práce.

(Pokračování textu…)

Na úvod tohoto komentáře trochu statistiky a pohledu na tabulku. V tomto kole se fotbalisté radovali z 19-ti branek přesto, že 4 utkání skončila bezbrankovou remízou. Střeleckou bilanci kola totiž „zachraňovalo“ utkání Sparty s Teplicemi s výsledkem 7:2. V tomto jediném utkání tedy padl téměř stejný počet branek, jako v ostatních osmi dohromady. Další zajímavou statistikou je vyšší bodová úspěšnost hostujících týmů, což je, jak jsem se několikrát v minulých komentářích zmínil, v současném fotbalu daleko častějším jevem, než v minulosti. Kromě čtyř bezbrankových remízových utkání vyhrály hostující týmy třikrát a domácí jen dvakrát, i když díky vysoké výhře Sparty na počet branek domácí týmy vyhrály 10:9.

(Pokračování textu…)